Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 1/2025 - 31

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Molka (soudce zpravodaj) a soudců Petra Mikeše a Kateřiny Kopečkové v právní věci žalobce: M. Š., zast. JUDr. Martinou Tesařovou, advokátkou se sídlem Bratronice 241/0, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské nám. 1245, Hradec Králové, ve věci nečinnosti žalovaného, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2024, č. j. -69,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2024, č. j. -69, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Dne 28. 6. 2024 podal žalobce žádost o poskytnutí informací dle , o svobodném přístupu k informacím (dále jen „ “) v následujícím znění: „Kolik zdejší úřad vydal v roce 2023 rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Jaká byla ve věci oprávněná úřední osoba, bylo-li více oprávněných osob u některé z věcí, tak jména všech oprávněných úředních osob. Kdy příslušná právní věc zdejšímu úřadu napadla a kdy bylo vydáno rozhodnutí o odvolání. U každé kauzy žádám o její identifikaci prostřednictvím spisové značky.“

[2] Dne 15. 7. 2024 žalovaný zaslal žalobci částečnou odpověď na jeho žádost o poskytnutí informací a po posouzení žádosti uzavřel, že vyhledání a zpracování dalších požadovaných informací představuje mimořádně rozsáhlé vyhledávání ve smyslu , a vyzval žalobce k úhradě částky 6 200 Kč. Tentýž den podal žalobce proti požadované výši úhrady stížnost dle . Žalovaný jako povinný subjekt stížnost postoupil Ministerstvu dopravy jako nadřízenému orgánu dne 22. 7. 2024. Ministerstvo dopravy mělo rozhodnout do 15 dnů, což ovšem v rozporu s neučinilo.

[3] Žalobce proto podal žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného podle a násl. , (dále jen „ “), neboť není možné žalovat přímo nadřízený orgán povinného subjektu.

[4] Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce nevyčerpal prostředky ochrany proti nečinnosti, konkrétně podnět k uplatnění opatření proti nečinnosti dle , (dále jen „s. ř.“), o němž by rozhodoval Úřad pro ochranu osobních údajů. Proto navrhl odmítnutí žaloby jako nepřípustné.

[5] Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) dospěl v souladu s žalovaným k závěru, že žalobce nevyčerpal všechny procesní prostředky ochrany proti nečinnosti ve smyslu , konkrétně podnět k uplatnění opatření proti nečinnosti nadřízeného správního orgánu dle s. ř., o němž by dle rozhodl Úřad pro ochranu osobních údajů. Žaloba tedy byla nepřípustná a soud ji odmítl podle Zároveň rozhodl o vrácení žalobcem zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč podle , o soudních poplatcích.

II. Obsah kasační stížnosti žalobce a vyjádření žalovaného

[6] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost podle

[7] Stěžovatel se domnívá, že za prostředek na ochranu proti nečinnosti je potřeba považovat již jím podanou stížnost dle . Po uplynutí lhůty pro vypořádání této stížnosti nelze postupovat jinak než podat žalobu proti povinnému subjektu. Podle krajského soudu je dřívější judikatura (např. rozsudek NSS ze dne 24. 11. 2020, č. j. –40) neaplikovatelná z důvodu změny hmotněprávní úpravy . Hmotněprávní úprava však změny nedoznala.

[8] Stěžovatel dále namítá, že krajský soud nesprávně interpretoval novelu provedenou , konkrétně nové ustanovení , které podle stěžovatele pouze upravuje příslušnost Úřadu pro ochranu osobních údajů k opatřením proti nečinnosti, aniž by však měnilo okruh situací, v nichž je možné tato opatření využít.

[9] Novela nestanovila odlišné procesní kroky směřující k odstranění nečinnosti, a zejména nijak nezměnila charakter rozhodnutí o stížnosti dle . Stále tedy platí, že stížnost dle je prostředkem na ochranu proti nečinnosti a rozhodnutí o této stížnosti není soudem přezkoumatelné v řízení o žalobě proti rozhodnutí, kvůli čemuž se nelze dožadovat vydání tohoto rozhodnutí o stížnosti ani žalobou na ochranu proti nečinnosti, ani jinými prostředky.

[10] Zkoumá-li tedy soud splnění podmínek pro podání žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního orgánu, pak případné podání vůči nadřízenému orgánu (tj. jinému orgánu než žalovanému) nemůže mít vliv na splnění podmínek žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného. Stěžovatel by totiž procesním prostředkem uvedeným krajským soudem nebrojil proti nečinnosti žalovaného, ale jiného (jemu nadřízeného) orgánu. Umožňovala-li by novela vskutku žádat o odstranění nečinnosti nadřízeného orgánu v řízení o stížnosti dle , umožňovala by zároveň podání nečinnostní žaloby přímo proti nadřízenému orgánu. To se však vylučuje s charakterem rozhodnutí nadřízeného orgánu o tomto typu stížnosti, jak jej vyložila judikatura.

[11] Stěžovatel proto navrhl, aby NSS usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[12] Žalovaný ve vyjádření uvedl, že trvá na svém právním názoru předneseném už ve vyjádření v žalobě, a navrhl, aby NSS kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.

[13] V replice stěžovatel odkázal na nový rozsudek NSS ze dne 16. 1. 2025, č. j. -24, který se věnuje identické problematice, a popírá tak jedinou námitku žalovaného. Stěžovatel proto navrhuje, aby nyní rozhodující senát NSS rozhodl identicky jako jeho první senát.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[14] Nejvyšší správní soud se právně i skutkově zcela obdobnou věcí nedávno zabýval ve stěžovatelem zmiňovaném rozsudku č. j. -24 a následně také v rozsudku ze dne 30. 1. 2025, č. j. -27. Nyní rozhodující senát neshledal žádný důvod se při posuzování nynější věci od těchto nedávných rozhodnutí odchýlit, a proto z nich bude plně vycházet.

[15] Úvodem NSS konstatuje, že jelikož krajský soud žalobu usnesením odmítl, NSS je oprávněn posuzovat pouze zákonnost tohoto postupu podle , čehož se ostatně stěžovatel také domáhá.

[16] Důvodem pro odmítnutí stěžovatelovy žaloby bylo nevyčerpání všech prostředků procesní ochrany, které bylo ve věci možné uplatnit. Podle krajského soudu měl stěžovatel možnost podat opatření proti nečinnosti nadřízeného orgánu žalovaného ( ) ve smyslu s. ř. Stěžovatel však s tímto výkladem nesouhlasí, neboť má za to, že se vztahuje pouze na nečinnost v případě nevydání rozhodnutí, které lze napadnout žalobou. Ani po novele totiž nedošlo ke změně povahy „rozhodnutí“ o stížnosti proti výši úhrady za poskytnutí informací.

[17] Je tedy zjevné, že mezi účastníky řízení je sporný výklad . Konkrétně, zda je po novele provedené nezbytné pro přípustnost žaloby na ochranu proti nečinnosti využít opatření proti nečinnosti ve smyslu s. ř., anebo je dostačující, že žadatel o informace podal stížnost ve smyslu .

[18] Podle může žadatel, který nesouhlasí s výší úhrady požadované v souvislosti s poskytováním informací, podat stížnost k nadřízenému orgánu povinného subjektu. Podle rozhoduje o stížnosti nadřízený orgán, a to ve lhůtě 15 dnů dle téhož zákona.

[19] Ustanovení bylo do vloženo , kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zpracování osobních údajů, s účinností od 1. 1. 2020. Opatření proti nečinnosti nově upravuje : K opatřením proti nečinnosti nadřízeného orgánu podle zvláštního právního předpisu je příslušný Úřad pro ochranu osobních údajů.

[20] Podle § 80 odst. 1 s. ř. platí, že nevydáli správní orgán rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nadřízený správní orgán učiní z moci úřední opatření proti nečinnosti, jakmile se o tom dozví. Podle odst. 3 pak opatření proti nečinnosti může nadřízený správní orgán učinit i v případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní orgán nedodrží lhůtu stanovenou pro vydání rozhodnutí o žádosti nebo zahájit řízení z moci úřední anebo v řízení řádně pokračovat. Po uplynutí lhůt pro vydání rozhodnutí může žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podat účastník.

[21] NSS se již v minulosti zabýval povahou rozhodnutí o stížnosti proti výzvě k úhradě za poskytnutí informací a dospěl k závěru, že se nejedná o rozhodnutí, proti kterému by bylo možné se bránit nečinnostní žalobou ve smyslu (usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 9. 2010, č. j. -90, č. 2164/2011 Sb. NSS; či rozsudek ze dne 15. 11. 2012, č. j. -14).

[22] Z rozsudku NSS ze dne 29. 10. 2009, č. j. – 86, pak vyplývá, že „stížnost podle zákona o svobodném přístupu k informacím je třeba považovat za prostředek, který procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu Vzhledem k tomu, že taková stížnost byla v posuzované věci podána a žalovaný (resp. ministr) na ni vůbec nereagoval, byl tento prostředek stanovený zákonem o svobodném přístupu k informacím k ochraně proti nečinnosti bezvýsledně vyčerpán a podmínky řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu při vyřizování žádosti o poskytnutí informací byly splněny.“ Spornou otázkou v nyní posuzované věci tedy je, zda se právní situace po novelizaci z roku 2019 změnila. NSS zastává názor, že nikoliv.

[23] Je totiž třeba souhlasit se stěžovatelem, že v důsledku novely zákona nedošlo ke změně povahy „rozhodnutí“ o stížnosti proti výzvě k úhradě za poskytnutí informací, nýbrž pouze k ujasnění kompetencí správních orgánů. Této otázce se ostatně NSS již věnoval ve stěžovatelem zmiňovaném rozsudku č. j. -24, v němž uvedl, že „novelou zavedený je primárně kompetenčním ustanovením, jímž zákon vzhledem k možným nejasnostem ohledně toho, který orgán má učinit opatření proti nečinnosti nadřízeného orgánu, odchylně od upravuje příslušnost tohoto nadřízeného orgánu k uplatnění opatření proti nečinnosti správního orgánu. Toto ustanovení vykazuje návaznost také na , podle něhož nelze-li podle nadřízený orgán určit, rozhoduje v odvolacím řízení a v řízení o stížnosti Úřad pro ochranu osobních údajů. Ustanovení lze bezpochyby uplatnit u jiných typů rozhodování podle (viz ), nicméně v případě stížnosti podle by jeho použití přinášelo takový další prostředek ochrany proti nečinnosti, jehož využití by pro žadatele mohlo mít negativní procesní následky, což je v rozporu s východisky judikatury k ústavně garantovanému právu na informace a jeho efektivnosti. Uvedený závěr dále nijak neodporuje principu subsidiarity soudní ochrany, neboť rozšířený senát Nejvyššího správního soudu již v minulosti shledal, že neexistuje důvod, pro který by měla veřejná správa dostat více než jednu šanci, aby nezákonnou nečinnost napravila vlastními prostředky. Takový výklad by pouze komplikoval přístup osob k soudní ochraně (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 2. 2. 2023, č. j. , č. 4453/2023 Sb. NSS). Krajský soud tedy pochybil, pokud konstatoval, že v důsledku novely je v procesní situaci stěžovatele nezbytné postupovat jinak, než jak předpokládá dosavadní judikatura, a to cestou vyčerpání dalšího prostředku ochrany proti nečinnosti podle , a to vůči nadřízenému správnímu orgánu. Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů setrval na svém názoru, že již podání stížnosti podle je zvláštním prostředkem, jímž se žadatel brání nečinnosti veřejné správy při poskytování informací, čímž je po bezvýsledném vyčerpání tohoto procesního prostředku žaloba na ochranu před nečinností správního orgánu podle přípustná. Usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby je tak nezákonné a Nejvyšší správní soud jej z důvodu podle zrušil.“

[24] Lze proto uzavřít, že právní závěry vyslovené v citovaném rozsudku jsou plně použitelné i na okolnosti nyní posuzovaného případu, a protože NSS neshledal žádný rozumný důvod, pro který by se od nich měl jakkoliv odchýlit, odkazuje na ně v plném rozsahu.

IV. Závěr a náklady řízení

[25] NSS na základě shora uvedeného shledal kasační stížnost důvodnou, a proto usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Právním názorem NSS je krajský soud při dalším posouzení žaloby vázán ( ).

[26] O náhradě nákladů řízení rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí ( ). V něm bude namístě znovu vybrat již vrácený soudní poplatek.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 27. května 2025

Pavel Molek

předseda senátu