Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 210/2024-23
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Alicí Karpíškovou ve věci
žalobkyně: právnická osoba, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
pro zaplacení 74 700 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 10 % ročně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky částka, zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do datum ve výši 10 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 10 % ročně, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka, částky částka, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 10 % ročně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do částky , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 10 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 10 % ročně, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , částky , částka, , zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou došlou nadepsanému soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel právnická osoba., IČ IČO, prostřednictvím prostředků elektronické komunikace uzavřel s žalovaným dne datum Smlouvu o úvěru č. číslo, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka, který byl posléze dodatkem ze dne datum navýšen na částku částka. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách ve výši částka se splatností k 26. dni příslušného měsíce. Spolu s jistinou se žalovaný zavázal splácet i smluvní kapitalizovaný úrok ve výši částka. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou si účastníci ujednali, že žalovaný uhradí smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Smluvní pokuta za období od datum do datum činí částka. Žalobkyně dále požadovala náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši částka. Na žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač soudem byl vyzván.
3. Soud nařídil jednání na den datum. K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení jednání nepožádala. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , dále jen „o. s. ř. “).
4. Ze Smlouvy o úvěru č. číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne datum mezi společností právnická osoba a jako věřitelem a žalovaným jako klientem. Předmětem smlouvy byl závazek věřitele poskytnout klientovi částku částka na jeho bankovní účet č. č. účtu. Klient měl částku částka spolu s úrokovou sazbou 63,39 % vrátit věřiteli v měsíčních splátkách ve výši částka. První splátka byla splatná dne datum a poslední splátka byla splatná den datum.
5. Ze Smlouvy o úvěru č. číslo bylo zjištěno, že listin listina je datována dnem datum, avšak není podepsána ani jednou ze stran, tudíž soud z této listin y nezjistil pro spor žádné významné skutečnosti.
6. Z formuláře pro doplnění bankovního účtu soud zjistil, že číslo bankovního účtu žalovaného je č. účtu.
7. Z výpisu bankovního účtu soud zjistil, že společnost právnická osoba poukázala na účet č. č. účtu dne datum částku částka, a dne datum částku částka, dne datum částku částka.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.
9. Upomínkou společnosti právnická osoba ze dne datum, opakovanou výzvou ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě neuhrazených splatných splátek.
10. Předžalobní výzvou společnosti právnická osoba ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky částka
11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.
12. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky, a to dne datum, dne datum. Odeslání písemností je doloženo podacími archy.
13. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Původní věřitel právnická osoba uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. číslo dne datum. Předmětem smlouvy byl závazek věřitele poskytnout klientovi částku částka s úrokovou sazbou 63,39 %. Žalovaný měl částku částka vrátit věřiteli v měsíčních splátkách ve výši částka. První splátka byla splatná dne datum a poslední splátka byla splatná den datum. Původní věřitel poskytl žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši částka. Žalovaný uvedenou částku původnímu věřiteli nevrátil. Mezi původním věřitel jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, na základě, které byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.
14. Žalobkyně neprokázala uzavření Smlouvy o úvěru ze dne datum, jejímž předmětem měl být závazek věřitele poskytnout žalovanému částku částka.
15. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZSÚ“ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost „s odbornou péčí.“
16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , dále jen „o. z. „úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.
19. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
20. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
23. Podle § 1970 o. z po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
24. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel původní věřitel dne datum s žalovaným coby spotřebitelem na částku částka, proto soud právní vztahy mezi účastníky posuzoval dle zákona č. 267/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
25. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se k jednání nedostavila o odročení jednání nepožádala a soud jí tak nemohl poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. o tom, že žalobkyně je povinna tvrdit a označit důkazy pro svá tvrzení o tom, z jakých konkrétních a konkrétně označených listin, podkladů a dokumentů posuzovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce a jaké konkrétní informace při posuzování úvěruschopnosti žalovaného získala.
26. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 C do 201/2018 ze dne 20. 3. 2019 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 [Právní rozhledy 21/2018 s. 757] či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 ).
27. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
28. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
29. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši částka. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni jistinu ve výši částka v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem neplatnosti smlouvy je i to, že žalobkyně nemá nárok na smluvní úrok, poplatky, smluvní pokutu.
30. Pokud jde o úrok z prodlení, vyšel soud z rozhodnutí NS 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2021, který dospěl k následujícím závěrům: Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).
31. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
32. S ohledem na shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím.
33. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena další úvěrová smlouva ze dne datum, neboť nepředložila smlouvu či listin u opatřenou podpisem žalovaného. U smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o.z. se sice nevyžaduje písemná forma a může být tedy uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím internetu, avšak v takovém případě musí žalobkyně jednoznačně prokázat, že k uzavření smlouvy skutečně došlo. Žalobkyně se k jednání nedostavila, o odročení jednání nepožádala a soud ji tak nemohl poučit dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
34. Soud dospěl k právnímu závěru, že původní věřitel plnil žalovanému bez právního důvodu, který tak získal majetkový prospěch, čímž se na úkor původního věřitele bez spravedlivého důvodu obohatil (§ 2991 o. z.), Bezdůvodné obohacení žalovaného představuje částku, která byla žalovanému poskytnuta na jeho bankovní účet (částka). Žalovaný je povinen uvedenou částku vrátit (§ 2291 odst. 2 o. z.), a proto soud žalobě v této části vyhověl.
35. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena nebyla, nemohla být ujednána doba splatnosti vrácení poskytnutých peněžních prostředků. V takovém případě žalovaný je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, co byla o to žalobkyní požádán (ust. § 1958 odst. 2 o.z.). Žalobkyně soudu doložila, že prostřednictvím provozovatele poštovních služeb odeslala žalovanému výzvu k zaplacení dlužné částky. Doložením dokladu o odeslání předmětné listin y prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nelze prokázat, že se listin listina dostala do dispozice žalovaného, neboť ust. § 573 o.z. zakotvuje domněnku dojití zásilky jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (srov. nález II.ÚS 2403/19 ). Doba splatnosti dluhu tedy nastala první den poté, kdy byla o splnění žalovaný žalobkyní požádán, a to žalobou, která je považována za kvalifikovanou výzvu k plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1523/2004 ), a která byla žalovanému doručena dne datum. Okamžik doručení žaloby je tudíž rozhodující z hlediska prodlení s plněním a povinnosti platit úroky z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1523/2004 ). Splatnost dluhu nastala dne datum, tedy první den po doručení žaloby žalovanému. Žalovaný nesplnil povinnost zaplatit dlužnou částku v den následující po dni doručení žaloby, čímž se od datum ocitl v prodlení (ust. § 1968 o. z.). Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle ust. § 1970 o.z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
36. O náhradě nákladů řízen soud rozhodl podle §142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť účastníci byli úspěšní přibližně stejně.
37. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.