Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 16/2024-60
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem trvale ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení částky 12 122,70 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 489,94 Kč do dvou let od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 632,76 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 225,38 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 409,25 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 489,94 od datum do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 489,94 Kč do dvou let od právní moci rozsudku.</b> II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 632,76 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 225,38 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 409,25 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 489,94 od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, se zamítá. <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhá po žalovaném zaplacení částky 12 122,70 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tak, že mezi původním věřitelem právnická osoba právnická osoba a žalovaným byla uzavřena dne datum smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému finanční částku 15 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 30 dnů následně byla doba splatnosti prodloužena do datum. Žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 145,16 Kč a úrokem 443,84 Kč. Žalovaný svůj dluh nezaplatil a žalobkyně se proto domáhá zaplacení nesplacené jistiny ve výši 11 489,94 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 589 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 4 136,38 Kč za období od datum do datum, poplatků za odeslání písemných upomínek ve výši 500 Kč, účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 632,76 Kč s odkazem na článek VII smlouvy o úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne datum. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne datum.
2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila skutková tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy podáním ze dne datum. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žadatele prověřoval původní věřitel na základě informací žadatele uvedených v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru. K prokázání tvrzení navrhla žalobkyně jako důkaz žádost o úvěr.
3. Žalovaný se na výzvu soudu ve věci nevyjádřil.
4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud ke skutkovým zjištěním a shodnému závěru o skutkovém stavu:
6. Právní předchůdce žalobkyně anonymizováno právnická osoba a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému dne datum vyplacena částka 15 000 Kč, bezhotovostním převodem na účet číslo bankovní účet. Úrok byl sjednán ve výši 443,84 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 3 072,58 Kč v případě splatnosti do 30 dnů od odeslání finančních prostředků úvěrovanému a ve výši 6 145,16 Kč v případě překročení doby splatnosti.
7. Dne datum uzavřely smluvní strany dodatek ke smlouvě o půjčce, na základě kterého prodloužili splatnost úvěru do datum. V souvislosti s dodatkem se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za prodloužení ve výši 693,34 Kč a úrok za dobu prodloužení 56,66 Kč a dále veškeré sankce související s prodloužením splatnosti ve výši 1 798,94 Kč. Z uvedeného dodatku vyplývá, že zapůjčitel (žalovaný) dluží vydlužiteli nesplacenou jistinu 11 489,94 Kč a nesplacený poplatek 6 589 Kč. Žalovaný tedy zaplatil na jistinu částku 3 510,06 Kč.
8. Dle potvrzení o provedené platbě byla dne datum na účet uvedený ve smlouvě vyplacena částka 15 000 Kč.
9. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu výzvami ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum.
10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou číslo – seznamem postoupených pohledávek, byla pohledávka ze smlouvy o úvěru číslo za žalovaným postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno písemně přípisem ze dne datum.
11. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k zaplacení dluhu dne datum.
12. Dle výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky provedla žalobkyně v rámci vymáhání dluhu dne datum cestu pověřeného terénního pracovníka na kontaktní adresu dlužníka.
13. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva doporučenou poštou dne datum.
14. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný žádal o poskytnutí bezúčelového úvěru ve výši 15 000 Kč, přičemž uvedl, že je zaměstnanec právnická osoba s čistým příjmem 37 011 Kč, celkovými výdaji 6 000 Kč, z toho na bydlení 2 500 Kč a ostatní výdaje 3 500 Kč. Žalovaný uvedl, že nemá žádné splátky bankovních či nebankovních úvěrů. Žalobkyně nepředložila soudu žádný důkaz, kterým ověřila údaje uváděné žalovaným v žádosti.
15. Soudu je z úřední činnosti známo (výpisy z běžných účtů žalovaného u sp. zn. 7 C 310/2021 , sp. zn. 11 C 169/2023 ), že žalovaný vynakládal nemalé finanční prostředky na sázky již v roce 2019 a v průběhu následujících let 2020 - 2021.
16. Z evidence soudních řízení Okresního soudu ve Vyškově soud zjistil, že v roce 2021 - 2022 bylo proti žalovanému zahájeno 5 občanskoprávních řízení k vymožení dluhů z úvěrů poskytnutých nebankovními subjekty ještě před uzavřením předmětné smlouvy.
17. Z registru obyvatel soud zjistil, že v době sjednávání předmětného úvěru byl žalovaný svobodný a měl jedno nezletilé dítě (nar. 2013).
18. Předmětný smluvní vztah se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb. , občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění platném k datu poskytnutí úvěru.
19. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
21. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
23. S ohledem na judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021 ) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 : Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
24. Povinností věřitele bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
25. Soud ve vztahu k předmětné smlouvě o úvěru s ohledem na zjištěné skutečnosti dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně (resp. její právní předchůdce) nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny příjmy a výdaje žalovaného jako žadatele. Žalobkyně k výzvě soudu nedoložila ničeho k prokázání splnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka před uzavřením smlouvy, když informace uvedené v žádosti o úvěr nebyly poskytovatelem úvěru nikterak ověřovány.
26. Žalobkyně neověřila žádným způsobem předchozí dluhové zatížení žadatele o úvěr, nelustrovala žadatele v systémech ISIR, CEE, SOLUS NRKI/BRKI. S ohledem na soudem zjištěná soudní řízení zahájená v roce 2021 – 2022 a z nich plynoucí existenci předchozího dluhového zatížení žadatele, pak soud tento postup poskytovatele úvěru posoudil jako pouhé shromažďování informací, s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného zkoumána (a s kladným výsledkem) byla. Poskytovatel úvěru v daném případě provedl posouzení toliko formálně, když vůbec nezkoumal ani příjmy žadatele ani jeho pravidelné a nezbytné výdaje. Jestliže měl žadatel bankovní účet, považuje soud za nejzákladnější formu ověření příjmů a výdajů právě vyžádáním výpisů z účtu za období 3 – 6 měsíců před uzavřením smlouvy. Pokud by tak poskytovatel úvěru učinil, mohl zjistit přinejmenším znepokojivé informace o dalších úvěrech a sázkách. Stav, kdy žalovaný investuje pravidelně nemalé částky do sázek s nejistým výsledkem návratnosti takové investice, měl vést poskytovatele úvěru k obezřetnějšímu posuzování úvěruschopnosti žadatele, a to i s výsledkem odmítnutí poskytnutí úvěru.
27. Poskytovatel úvěru se však daném případě spokojil pouze s informacemi uvedenými žadatelem, aniž by vyvinul další aktivitu ke zjišťování, prověřování a ověřování těchto informací o příjmech a výdajích žadatele. Uvedené jednání (či spíše pasivitu) poskytovatele úvěru soud hodnotí jako zásadní porušení povinnosti věřitele postupovat při posuzování úvěruschopnosti s odbornou péčí.
28. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že na základě informací, které žalobkyně měla si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.
29. V souladu s uvedeným soud shledal smlouvu o úvěru ze dne datum neplatnou, důsledkem toho jsou nároky žalobkyně vůči žalovanému omezeny na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného.
30. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 15 000 Kč, bankovním převodem na účet žalovaného. Žalovaný podle skutkových tvrzení žalobkyně vyplývajících ze žaloby zaplatil 3 510,06 Kč. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni částku 11 489,94 Kč a soud jej k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve zbytku nároku žalobu zamítl.
31. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 11 489,94 Kč soud odkazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.
32. S ohledem na uvedené se žalovaný dosud nedostal do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a žalobkyni proto dosud nevznikl nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku . Soud proto požadovaný nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení zamítl.
33. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka„ v době přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Soud šetřením zjistil, že žalovaný je svobodný a má jedno nezletilé dítě ročník 2013 a s tím související vyživovací povinnost. Dále soud zjistil, že aktuálně je proti žalovanému vedeno pět exekučních řízení. Vzhledem k uvedeným zjištěním soud uzavřel, že v současné době není v možnostech žalovaného dlužnou částku zaplatit jednorázově ale ani ve splátkách. Soud proto stanovil splatnost přiznané částky ve lhůtě dvou let od právní moci rozsudku. Uvedenou formu považuje soud za přiměřenou možnostem žalovaného a zcela v souladu s účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.
34. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08 ). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 11 489,94 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 409,25 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 225,38 Kč a smluvní pokutu 632,76 Kč Celkem tedy žalobkyně požadovala zaplacení 24 757,33 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 11 489,94 Kč. V dané věci byl tedy úspěšný žalovaný v rozsahu 7,18 % (čistý úspěch). Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.