Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
11 C 169/2023-49
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Ševčíkem, LL.M., ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
zastoupená advokátem Anonymizováno
sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne Anonymizováno
bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 27 574,77 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 2 574,77 Kč a zákonný úrok z prodlení 11,75 % ročně z částky 27 574,77 Kč od 26. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, na náhradu nákladů řízení částku 1 277,72 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 2 574,77 Kč a zákonný úrok z prodlení 11,75 % ročně z částky 27 574,77 Kč od 26. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, na náhradu nákladů řízení částku 1 277,72 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 17. 4. 2023 domáhá po žalovaném zaplacení částky 27 574,77 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tak, že mezi původním věřitelem společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena dne 21. 7. 2020 smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému finanční částku 25 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného číslo č. účtu. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 25. 5. 2022 společně s poplatkem za prodloužení termínu splatnosti ve výši 2 574 Kč. Žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 21. 7. 2022. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 8. 2. 2023.
2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila skutková tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy podáním ze dne 9. 10. 2023. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žadatele prověřoval původní věřitel lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS NRKI a BRKI, výstupy těchto databází žalobkyně soudu nepředložila. Dále uvedla, že původní věřitel vycházel z informací žadatele uvedených v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru. K prokázání tvrzení navrhla žalobkyně všeobecné obchodní podmínky původního věřitele.
3. Žalovaný se na výzvu soudu ve věci nevyjádřil.
4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud ke skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně právnická osoba a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému dne 21. 7. 2020 vyplacena částka 25 000 Kč, bezhotovostním převodem na účet číslo č. účtu. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán 0 Kč, doba trvání zápůjčky je uvedena 641 dní, termín splatnosti dne 24. 5. 2022. Zápůjční úroková sazba je uvedena ve výši 547,51 Kč. Dále byl smlouvou sjednán poplatek za prodloužení splatnosti 2 574,77 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli celkem částku 103 140,17 Kč ve 20měsíčních splátkách po 5 149,54 Kč.
6. Dodatkem ke smlouvě o úvěru byl termín splatnosti úvěru prodloužen do 25. 5. 2022 a za toto prodloužení byl žalovanému účtován poplatek 2 574,77 Kč.
7. Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy ú zápůjčce upravují další podmínky poskytnutého úvěru neuvedené ve smlouvě. Na listin ě předložené soudu se nenachází podpis klienta.
8. Dle potvrzení o provedené platbě byla dne 21. 7. 2020 na účet uvedený ve smlouvě vyplacena částka 25 000 Kč.
9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 1. 2023 byla pohledávka ze smlouvy o úvěru za žalovaným postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno písemně přípisem ze dne 8. 2. 2023.
10. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva dne 8. 2. 2023 doporučenou poštou.
11. Dotazem na anonymizováno. soud zjistil, že bankovní účet číslo č. účtu je veden na jméno žalovaného. Z výpisu z běžného účtu za měsíc červenec 2020 soud zjistil, že dne 21. 7. 2020 byla na tento účet přijata částka 25 000 Kč. Dále soud z výpisu z bankovního účtu zjistil časté nepravidelné příjmy od společnosti právnická osoba., která je provozovatelem sázkové kanceláře. Na základě uvedeného zjištění pak soud důvodně uzavřel, že časté úhrady prováděné z běžného účtu žalovaného platební kartou v hodnotách 400 Kč – 1 500 Kč jsou sázkami na portálu sázkové kanceláře právnická osoba. V měsíci červenci 2020 (do data poskytnutí úvěru) činily sázky celkem 3 900 Kč.
12. Soudu je z úřední činnosti známo (sp. zn. spisová značka), že žalovaný vynakládal nemalé finanční prostředky na sázení již v roce 2019.
13. Z evidence soudních řízení Okresního soudu ve Vyškově soud zjistil, že v roce 2021 byla proti žalovanému zahájena 4 občanskoprávní řízení k vymožení dluhů z úvěrů poskytnutých nebankovními subjekty.
14. Z registru obyvatel soud zjistil, že v době sjednávání předmětného úvěru byl žalovaný svobodný a měl jedno nezletilé dítě (nar. Anonymizováno).
15. Předmětný smluvní vztah se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb. , občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění platném k datu poskytnutí úvěru.
16. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C-679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
20. S ohledem na judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021 ) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 : Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
21. Povinností věřitele bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
22. Soud ve vztahu k předmětné smlouvě o úvěru s ohledem na zjištěné skutečnosti dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně (resp. její právní předchůdce) nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny příjmy a výdaje žalovaného jako žadatele. Žalobkyně k výzvě soudu nedoložila ničeho k prokázání splnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka před uzavřením smlouvy.
23. Žalobkyně tvrdila, že měla k dispozici výsledky lustrace žadatele v systémech ISIR, CEE, SOLUS NRKI/BRKI, k důkazu však tyto výpisy nepředložila. S ohledem na soudem zjištěná soudní řízení zahájená v roce 2021 a z nich plynoucí existenci předchozího dluhového zatížení žadatele, posoudil soud uvedená tvrzení o negativním výsledku lustrace žalovaného jako nevěrohodná. Jestliže měl žalovaný bankovní účet, považuje soud za nejzákladnější formu ověření příjmů a výdajů žalovaného právě vyžádání výpisů z účtu za období 3 – 6 měsíců před uzavřením smlouvy. Pokud by tak poskytovatel úvěru učinil, mohl zjistit, že na uvedený účet nepřichází žalovanému mzda a naopak, že jsou zde přinejmenším znepokojivé informace o sázkách. Stav, kdy žalovaný investuje pravidelně nemalé částky do sázek s nejistým výsledkem návratnosti takové investice, měl vést poskytovatele úvěru k obezřetnějšímu posuzování úvěruschopnosti žadatele, a to i s výsledkem odmítnutí poskytnutí úvěru.
24. Poskytovatel úvěru se však daném případě spokojil pouze s informacemi uvedenými žadatelem, navíc pouze s jeho tvrzením, že je schopen půjčku splatit, aniž by vyvinul další aktivitu ke zjišťování, prověřování a ověřování dalších informací o příjmech a výdajích žadatele. Uvedené jednání (či spíše pasivitu) poskytovatele úvěru soud hodnotí jako zásadní porušení povinnosti věřitele postupovat při posuzování úvěruschopnosti s odbornou péčí.
25. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že na základě informací, které žalobkyně měla si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.
26. V souladu s uvedeným soud shledal smlouvu o úvěru ze dne 21. 7. 2020 neplatnou, důsledkem toho jsou nároky žalobkyně vůči žalovanému omezeny na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného.
27. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 25 000 Kč, bankovním převodem na účet žalovaného. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatil. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč a soud jej k zaplacení této částky žalobkyni zavázal.
28. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 25 000 Kč soud odkazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.
29. S ohledem na uvedené se žalovaný dosud nedostal do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a žalobkyni proto dosud nevznikl nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku . Soud proto požadovaný nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení zamítl.
30. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odstavec 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08 ). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 27 574,77 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 27 574,77 Kč od 26. 5. 2022 do zaplacení. Ke dni 4. 3. 2024 byl zákonný úrok z prodlení kapitalizován částkou 5 761,04 Kč. Celkem tedy žalobkyně požadovala zaplacení 33 335,81 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 25 000 Kč, tj. v rozsahu 49,99% (čistý úspěch). Náklady účelně vynaložené k uplatňování práva žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 104 Kč dle položky 2 bod 1., písmeno c) Sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona číslo 549/1991 Sb. , a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 x 300 Kč dle § 14b odstavec 1 , § 11 odstavec 1 , písmeno a), d) vyhlášky číslo 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, neboť se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (např. sp. zn. anonymizováno, sp. zn. anonymizováno, sp. zn. anonymizováno), předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, dále paušální náhradě hotových výdajů 3 x 100 Kč dle § 14b odstavec 5 písmeno a) této vyhlášky, 252 Kč náhrada za daň z přidané hodnoty dle § 137 odstavec 3 občanského soudního řádu , celkem 2 556 Kč z toho 49,99 % činí částku 1 277,72 Kč.
31. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době „přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v obecné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, a to vzhledem k nečinnosti žalovaného, který nikterak nesdělil, že by nebylo v jeho možnostech uvedenou částku vrátit. Soud tak žalovanému poskytuje možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodňuje na úkor žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.