Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
47 C 191/2023-37
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 28 240 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky 12 440 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 696,23 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 168,88 Kč, úroku z prodlení z částky 9 675,48 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a úroku ve výši 25,14 % ročně z částky 9 675,48 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, to vše požadované z titulu smlouvy číslo.
II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky 7 200 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 294,13 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 169,85 Kč, úroku ve výši 20,82 % ročně z částky 9 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 000 Kč od 24. 3. 2023 do 9. 10. 2023 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 400 Kč od 10. 10. 2023 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy číslo.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 600 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 600 Kč od 10. 10. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 282 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky 12 440 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 696,23 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 168,88 Kč, úroku z prodlení z částky 9 675,48 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a úroku ve výši 25,14 % ročně z částky 9 675,48 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, to vše požadované z titulu smlouvy [číslo]. II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky 7 200 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 294,13 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 169,85 Kč, úroku ve výši 20,82 % ročně z částky 9 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 000 Kč od 24. 3. 2023 do 9. 10. 2023 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 400 Kč od 10. 10. 2023 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy [číslo]. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 600 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 600 Kč od 10. 10. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 282 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se žalobou ze dne 28. 7. 2023 (podána u soudu téhož dne) domáhal po žalované:
2. Nárok 1
-) jistiny ve výši 9 000 Kč,
-) dlužného úroku 1 520 Kč,
-) dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč,
-) dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 480 Kč a
-) příslušenství,
to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 5. 2020, číslo.
3. Nárok 2
-) jistiny ve výši 9 675,48 Kč,
-) dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 764,52 Kč a
-) příslušenství,
to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 12. 2019, číslo.
4. Žalovaná se v řízení nevyjádřila.
5. Soud za splnění podmínek § 115a , § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání a vyhlásil tento rozsudek. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti (nároky řazeny chronologicky).
6. Nárok 2
7. Mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, a žalovanou došlo dne 20. 12. 2019 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru, číslo. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 6 072 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy (důkaz: listin listina smlouvy ze dne 20. 12. 2019, číslo). Sice tato smlouva zněla na poskytnutí zápůjčky ve výši 11 000 Kč, ale účastníci se dohodli ve smlouvě (viz čl. 9 Refinancování), že částka 4 928 Kč ze zápůjčky ve výši 11 000 Kč bude započtena na dluh žalované u právního předchůdce žalobce na zaplacení zůstatku spotřebitelského úvěru číslo (důkaz smlouvou z 20. 12. 2019).
8. Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet dle karty zákazníka. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka na formuláři věřitele a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Dokumenty k ověření finanční situace žadatele“, mezi které patřily složenky o příjmech žalované a nájemní/podnájemní smlouva.
9. Žalovaná byla povinna splácet dluh částkou 330 Kč týdně v celkem 60 splátkách, počínaje 31. 12. 2019 a poslední splátka dne 16. 2. 2021, zaplatila však toliko částku 7 360 Kč (tvrzení žalobce, které nebylo zpochybněno).
10. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 23. 3. 2023 (důkaz: Smlouva o postoupení pohledávek, Příloha č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 6 ze Seznamu postoupených pohledávek).
11. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 5 168,88 Kč soud uvádí, že se jedná o úrok ve výši 25,14 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 9 675,48 Kč od 17. 2. 2021 do data postoupení 23. 3. 2023. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1 696,23 Kč soud uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 9 675,48 Kč od 17. 2. 2021 do data postoupení 23. 3. 2023.
12. Právní hodnocení nároku 2:
13. Soud dospěl k závěru, že žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku . V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Právní předchůdce žalobce byl osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona).
14. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“.
15. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná.
16. Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
17. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda věřitel jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná vystupovala coby spotřebitel - § 419 občanského zákoníku ) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
18. Soud dospěl k závěru, že věřitel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele - žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Věřitel porušil svoji povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval:„ …odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka …“. Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 konstatoval:„ …věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků“.
20. Soud dospěl k závěru, že věřitel nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalované, tudíž smlouva je neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 , rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Žalobce byl vyzván a poučen o břemenu tvrzení a důkazním včetně – viz výzva z 29. 8. 2023 na č. l. 14.
21. Ze Zákaznické karty i tvrzení žalobce v doplnění žaloby na č. l. 16 plyne, že žalobce řádně neověřoval úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Žalobce si ověřil jen starobní důchod žalované ve výši 4 421 Kč (viz Zákaznická karta, kolonky„ složenky – příjmy“ a žalobní tvrzení) a neověřil si tvrzený příjem v Zákaznické kartě ve výši 4 950 Kč (viz tvrzení žalobce z 8. 9. 2023:„ Další příjmy … ve výši 4.950,00 Kč Tyto byly ověřeny na základě sdělení žalované.“) a dokonce jej ani není schopen již v rovině tvrzení identifikovat (zda tedy šlo o„ důchod vdovský“, či„ sirotčí“,„ příspěvky na bydlení/živobytí/děti“, jak uvádí Zákaznická karta a žalobce v reakci na výzvu soudu jen opisuje na č. l. 16 verte příslušnou kolonku obsahující ale více různých položek z příjmů ze státní podpory). Právní předchůdce žalobce tak měl ověřen jen příjem žalované ve výši 4 421 Kč.
22. Žalobce tvrdí, že si jeho pr. předchůdce ověřil jen výdaje žalované na bydlení, a to z nájemní smlouvy (viz č. l. 16 verte a Zákaznická karta v zaškrtnuté kolonce„ Nájemní/ Podnájemní smlouva“). Žalobce tvrdí, že žalovaná uvedla výdaje ve výši 6 973 Kč v Zákaznické kartě, z těchto vycházel a vyšlo mu v Zákaznické kartě, že má použitelný příjem (příjmy mínus výdaje) ve výši 2 398 Kč. Ovšem vzhledem k tomu, že samotný žalobce uvádí v doplnění žaloby, že si neověřil příjem ve výši 4 950 Kč, pak měl jen ověřený příjem ve výši 4 421 Kč a tento zjevně nestačil žalované ke splácení i nového úvěru ve vztahu k žalobci, jelikož k dosavadním výdajům tvrzeným žalovanou ve výši 6 973 Kč by se přidala měsíční splátka 1 320 Kč, tj. celkem by činily výdaje žalované 8 293 Kč měsíčně a na ně by měla jen ověřený příjem ve výši 4 421 Kč, což je zjevně nedostačující.
23. Navíc pr. předchůdce věděl, že žalovaná uvedla, že již dluží Providentu měsíční splátky po 2 000 Kč (viz Zákaznická karta) a rovněž věděl, že žalovaná si vzala u pr. předchůdce již v minulosti úvěr číslo (viz bod 9. Refinancování, ve smlouvě o úvěru z 20. 12. 2019) a že tak nový úvěr užívá žalovaná na zaplacení již dřívějších úvěrů, a že se tak dostává do dluhové spirály (obdobně srov. např. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu ze dne 9. února 2023 č. j. 5 C 374/2022 -27, bod 28.:„ … všechny tři dotčené smlouvy o spotřebitelském úvěru byly s žalovanou uzavřeny v blízkém časovém rozpětí a byly použity na refinancování dřívějších smluv o úvěru (zápůjčce). Vzhledem k tomu, že žalovaná nebyla schopna plně splatit ani jeden z těchto úvěrů svědčí o skutečnosti, že žalovaná se nacházela v dluhové spirále.“). Navíc kolonka v Zákaznické kartě, že„ zápůjčka/úvěr v současnosti ve fair creditu“, zatržená jako„ NE“, byla zjevně nepravdivá, což je prokázáno smlouvou a bodem 9. o refinancování, což pr. předchůdce musel vědět. Tudíž je smlouva absolutně neplatná, viz zákon o spotřebitelském úvěru, tj. číslo Sb., § 86 odst. 1 a 2, a § 87 odst. 1 a žalovaná tak byla povinna vrátit žalobci jen jistinu úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru.
24. Žalobce tvrdí, že žalovaná zaplatila 7 360 Kč, což nebylo rozporováno žalovanou. Pokud tedy žalovaná ve skutečnosti obdržela jistinu úvěru jen ve výši 6 072 Kč, pak zaplatila již více, a proto nic žalobci nedluží, a žaloba tak je zcela nedůvodná.
25. K dohodě mezi účastníky o započtení částky 4 928 Kč (viz bod 9. smlouvy) na údajný předchozí dluh ze smlouvy o úvěru číslo nelze přihlédnout již pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, a tím i absolutní neplatnosti bodu 9. smlouvy, tedy i dohody o započtení.
26. Nárok 1
27. Mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, a žalovanou došlo dne 28. 5. 2020 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru, číslo. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy (důkaz: listin listina smlouvy ze dne 28. 5. 2020, číslo).
28. Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet dle karty zákazníka. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka na formuláři věřitele a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Dokumenty k ověření finanční situace žadatele“, mezi které patřily složenky o příjmech žalované a nájemní/podnájemní smlouva.
29. Žalovaná byla povinna splácet dluh částkou 270 Kč týdně v celkem 60 splátkách, počínaje 4. 6. 2020 a poslední splátka dne 22. 7. 2021, zaplatila však toliko částku 400 Kč (tvrzení žalobce, které nebylo zpochybněno).
30. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 23. 3. 2023 (důkaz: Smlouva o postoupení pohledávek, Příloha č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 9 ze Seznamu postoupených pohledávek).
31. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 3 169,85 Kč soud uvádí, že se jedná o úrok ve výši 20,82 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 9 000 Kč od 23. 7. 2021 do data postoupení 23. 3. 2023. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1 294,13 Kč soud uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 9 000 Kč od 23. 7. 2021 do data postoupení 23. 3. 2023.
32. Právní hodnocení nároku 1:
33. Soud dospěl k závěru, že žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku . V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Právní předchůdce žalobce byl osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) O této smlouvě platí totéž, co uvedeno shora k nároku 2.
34. Co se týká posuzování úvěruschopnost žalované, lze konstatovat ze stejných důvodů jako shora, že věřitel v této činnosti nejednal řádně.
35. Nadto v pořadí tato druhá smlouva je o tím spíše (o to více přesvědčivěji) absolutně neplatná, jelikož pr. předchůdce žalobce věděl, že žalovaná u něj již čerpala úvěr již 20. 12. 2019, který ještě nesplatila (úvodní smlouva byla na 60 týdnů, tj. na 420 dnů), což uvedla i do kolonky v Zákaznické kartě z 21. 5. 2020, kde uvedla měsíční splátku u pr. předchůdce ve výši 1 485 Kč a další měsíční splátku po 1 000 Kč vůči Providentu. O to více tak muselo být zřejmé pr. předchůdci žalobce, že se žalovaná dostává do dluhové spirály.
36. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že žalobce svoji povinnost dle ust. § 86 cit. zákona nesplnil. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na jakékoliv plnění z titulu smlouvy. Pokud tedy žalobce poskytl žalované nějakou částku, jednalo se na straně žalované o plnění, které přijala z neplatného právního důvodu. Proto je žalovaná povinna vrátit právě tuto částku, sníženou o dosavadní platby, a to v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.
37. Žalovaná obdržela v hotovosti 9 000 Kč a vrátila 400 Kč (viz žalobní tvrzení nerozporované), a proto je žalovaná povinna vrátit žalobci jistinu úvěru dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve výši 8 600 Kč.
38. Pokud jde o prodlení, tak žalobce neprokázal doručení předžalobní výzvy ani Oznámení o postoupení pohledávky žalované, proto je třeba počítat prodlení až v návaznosti na doručení žaloby žalované. Úrok z prodlení náleží žalobci až na základě doručení žaloby žalované: žalované byla žaloba doručena 2. 10. 2023 (viz doručenka na č. l. 24 verte). K tomu přidáme dobu 5 dnů ve smyslu § 1958 písm. e) o. z., která končila v pondělí dne 9. 10. 2023, a proto je žalovaná v prodlení od 10. 10. 2023.
39. Žalobce byl písemnou výzvou poučen a vyzván výzvou ze dne 8. 9. 2023 (č. l. 16), že není dostačující jen odeslání, ale je třeba tvrdit a prokázat doručení výzvy k plnění. Žalobce poukázal na § 573 o. z. Avšak ze skutečnosti, že žalobce odeslal žalované tyto listin y, ještě neplyne jejich doručení žalované. Vyvratitelná domněnka zakotvená v § 573 o. z. platí jen v případě, že zásilka adresátovi prokazatelně došla, což dovodila i soudní praxe (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. I. ÚS 1390/19 ). Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána - viz zákonná dikce„ došlá zásilka“ (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019 sp. zn. II. ÚS 2403/19 ). Ze soudní praxe obdobně i např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 89/2017 ze dne 13. 12. 2018 a z tzv. komentářové literatury srov. obdobně např. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 −654), 2. vydání, 2022, s. 1830 - 1831: E. Dobrovolná.
40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalovaný sice byl ve sporu úspěšnější, a žalobce by tak byl povinen nahradit mu náklady řízení, avšak dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.
41. K výroku V. soud uvádí, že žalobce zaplatil za žalobu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek 1 130 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán kvůli tomu, že návrh neobsahoval všechny relevantní skutečnosti a nároky žalobce bylo nutné blíže přezkoumat. Zákon č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích (dále jako„ poplatkový zákon“) stanoví v položce 2 bodu 2 Sazebníku, že pokud nebyl vydán elektronicky platební rozkaz,„ doměří“ soud žalobci poplatek podle položky 1 (v nynějším případě jde o doplatek ve výši 282 Kč, jelikož poplatek podle položky 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku činil 1 412 Kč). To znamená, že žalobce (a poplatník zároveň) ztratil výhodu„ slevy“ na poplatku. Soud proto uložil povinnost zaplatit doplatek žalobci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do l5 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.