Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 178/2023-23
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl soudkyní Mgr. Alicí Karpíškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 11 178,93 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 334,31 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 334,31 Kč od 11. 7. 2023 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 578,38 Kč, kapitalizovaného úrok ve výši 7 950,36 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 361 Kč, částky 2 483,62 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 8 334,31 Kč od 28. 10. 2022 do 10. 7. 2023 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, zamítá
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 334,31 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 334,31 Kč od 11. 7. 2023 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 578,38 Kč, kapitalizovaného úrok ve výši 7 950,36 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 361 Kč, částky 2 483,62 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 8 334,31 Kč od 28. 10. 2022 do 10. 7. 2023 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, zamítá III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou došlou nadepsanému soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 178,93 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel právnická osoba IČO prostřednictvím prostředků elektronické komunikace uzavřel s žalovaným dne 19. 10. 2020 Smlouvu o úvěru číslo na základě níž poskytl žalovanému částku 10 000 Kč, která měla být splacena formou měsíčních splátek ve výši 1 328 Kč Poslední splátka měla splatnost dne 19. 12. 2021. Žalovaný uhradil 3 328 Kč. Na jistinu byla alokována částka 1 665,69 Kč a na příslušenství částka 1 662,31 Kč. Od 20. 12. 2021 je žalovaný v prodlení se splacením svého peněžitého závazku. Ve smlouvě se žalovaný zavázal uhradit původnímu věřiteli v případě prodlení se splácením úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, která činí za období od 20. 12. 2021 do 13. 10. 2022 částku 2 483,62 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny 8 334,31 Kč, kapitalizovaného úroku 666,06 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 4 022,89 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 762,94 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 1 477,80 Kč a smluvní pokuty 2 483,62 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 578,38 Kč, nákladů spojených s vymožením pohledávky ve výši 361 Kč (sestávající se z odchozího dopisu 39 Kč, odchozího doporučeného dopisu 50 Kč, odchozího telefonického hovoru 72 Kč, osobní návštěvy 217 Kč). Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum a Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den datum. K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení jednání nepožádala. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“).
4. Z formuláře pro standardní informace bylo zjištěno, že žalovaný dne 19. 10. 2020 požádal společnost právnická osoba o úvěr ve výši 10 000 Kč a současně Společnosti sdělil, že je svobodný, bydlí v nájemním bytě, je zaměstnán a jeho měsíční příjem činí celkem 21 986 Kč, přičemž použitelný měsíční příjem činí 6 396 Kč. Dále uvedl, že právnická osoba zbývá doplatit 15 888 Kč. V kolonce doložení příjmů je zaškrtnuta pracovní smlouva a výplatní pásky.
5. Z formuláře pro standartní informace a ze Smlouvy o podnikatelském úvěru číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne datum mezi právnická osoba jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Smlouvou se věřitel zavázal poskytnout dlužníkovi neúčelový hotovostní úvěr ve výši 10 000 Kč, který se dlužník zavázal spolu s úrokem ve výši 963 Kč (úroková sazba při splatnosti 14 měsíců ve výši 15 % p.a.), poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč, a inkasním poplatkem ve výši 1 800 Kč, věřiteli vrátit ve 14-ti měsíčních splátkách po 1 328 Kč Smluvní strany si sjednaly, že dlužník je v případě prodlení povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná dne následujícího po dni takového prodlení. Dále je mezi účastníky ujednáno, že dlužník podpisem smlouvy potvrzuje, že od věřitele převzal hotovost ve výši úvěru v místě bydliště
6. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 11. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 24 760,52 Kč nejpozději do 15. 12. 2022.
7. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 3. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě částky 24 702,29 Kč nejpozději do 9. 3. 2023. Výzva byla žalovanému odeslána dne 3. 3. 2023 prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.
8. Z Rámcové smlouvy ze dne datum a ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena věřitelem na žalobkyni.
9. Z oznámení ze dne 10. 11. 2022 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno, že pohledávka vzniklá ze smlouvy o úvěru číslo ve výši 24 702,29 Kč byla postoupena na žalobkyni. Zároveň byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky do 10 dnů od obdržení oznámení. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 11. 11. 2022 prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.
10. Z potvrzení o provedení transakce soud nezjistil žádné významné skutečnosti.
11. Z výpisu úkonů soud zjistil, že žalobkyně realizovala v rámci mimosoudního vymáhání pohledávky ze smlouvy číslo odchozí telefonický hovor, a to ve dnech 23. 11. 2022 a 7. 2. 2023 a návštěvu u dlužníka dne 7. 2. 2023.
12. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Dne 20. 10. 2020 žalovaný požádal právnická osoba, IČO o poskytnutí částky 10 000 Kč. Následně téhož dne uzavřeli Společnost a žalovaný smlouvu označenou jako„ Smlouva o úvěru“, na základě které se Společnost zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč. Naproti tomu se žalovaný zavázal uvedenou částku vrátit Společnosti spolu s úrokem ve výši 963 Kč (úroková sazba při splatnosti 14 měsíců ve výši 15 % p.a.), poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč, a inkasním poplatkem ve výši 1 800 Kč, a to ve 14-ti měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Žalovaný částku 10 000 Kč převzal v místě bydliště. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil 3 328 Kč Vedle těchto nároků žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu za prodlení ve výši 2 483,62 Kč za období od 20. 12. 2021 do 13. 10. 2022, k jejíž úhradě se v případě prodlení s úhradou splátek žalovaný rovněž zavázal. Pohledávka z této smlouvy byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum. Dále soud dospěl ke zjištění, že původní věřitel řádně neposoudil, zda žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet.
13. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen„ ZSÚ“ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost„ s odbornou péčí.“
14. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřela Společnost dne datum s žalovaným coby spotřebitelem, proto soud právní vztahy mezi účastníky posuzoval dle zákona č. 267/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
20. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy 21/2018 s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).
21. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet
22. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
23. Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. V posuzovaném případě schopnost žalovaného splácet úvěr posoudila Společnost na základě jeho vyplněné žádosti, ve které žalovaný uvedl měsíční příjem 21 986 Kč. Společnost neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem odborné péče, ale pouze formálně, vycházela pouze ze žádosti žalovaného o jeho poměrech. Neověřila si aktuální příjmy. Neprokázala, zda ověřovala a vyhodnocovala skutečné příjmy a výdaje žalovaného. Je přitom zcela nedostačující vyplněná žádost o úvěr, když nelze bez dalšího vycházet ze skutečností v ní uvedených, když z nich stěží lze ověřit aktuální příjmy a výdaje.
24. Žalobkyně se k jednání nedostavila o odročení jednání nepožádala a soud jí tak nemohl poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že žalobkyně je povinna tvrdit a označit důkazy pro svá tvrzení o tom, z jakých konkrétních a konkrétně označených listin, podkladů a dokumentů posuzovala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru a jaké konkrétní informace při posuzování úvěruschopnosti žalované získala.
25. Pakliže se spokojila Společnost s nedoloženou žádostí žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, a neprokázala z jakých konkrétních a konkrétně označených listin, podkladů a dokumentů posuzovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru a jaké konkrétní informace při posuzování úvěruschopnosti žalované získala, pak nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná, neboť odporuje § 580 odst. 1 o. z. zákonu. K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.).
26. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného činí částku 8 334,31 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (výrok I.).
27. Důsledkem neplatnosti smlouvy je i to, že žalobkyně nemá nárok na smluvní úrok, poplatky, smluvní pokutu (výrok II.).
28. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru mezi Společností a žalovaným je neplatná, nemohla být ujednána doba splatnosti vrácení poskytnutých peněžních prostředků. V takovém případě žalovaný je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, co byl o to žalobkyní požádán (ust. § 1958 odst. 2 o.z.). Žalobkyně soudu doložila, že prostřednictvím provozovatele poštovních služeb odeslala výzvu k uhrazení dluhu. Doložením dokladu o odeslání předmětné listiny prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nelze prokázat, že se listina dostala do dispozice žalovaného, neboť ust. § 573 o.z. zakotvuje domněnku dojití zásilky jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (srov. nález II.ÚS 2403/19). Doba splatnosti dluhu tedy nastala první den poté, kdy byl o splnění žalovaný žalobkyní požádán, a to žalobou, která je považována za kvalifikovanou výzvu k plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1523/2004), a která byla žalovanému doručena 9. 7. 2023. Okamžik doručení žaloby je tudíž rozhodující z hlediska prodlení s plněním a povinnosti platit úroky z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1523/2004). Splatnost dluhu nastala dne 10. 7. 2023, tedy první den po doručení žaloby žalovanému. Žalovaný nesplnil povinnost zaplatit dlužnou částku v den následující po dni doručení žaloby, čímž se od 11. 7. 2023 ocitl v prodlení (ust. § 1968 o.z.). Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle ust. § 1970 o.z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
29. Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok ad III.) se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný byl ve věci úspěšnější má tak vůči žalobkyni v obecné rovině nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný však v průběhu řízení zůstal zcela pasivní a žádné náklady mu tak vzniknout ani nemohly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.