Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 C 15/2023-21

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Alicí Karpíškovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 15 658,71 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 499,99 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 499,99 Kč od 11. 3. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 2 251,4 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 751,39 Kč od 7. 6. 2022 do 10. 3. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 251,4 Kč od 11. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 677,05 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 831,39 Kč, částky 2 907,32 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 499,99 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 499,99 Kč od 11. 3. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 2 251,4 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 751,39 Kč od 7. 6. 2022 do 10. 3. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 251,4 Kč od 11. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 677,05 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 831,39 Kč, částky 2 907,32 Kč zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou nadepsanému soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 658,71 Kč s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO, dále jen„ Společnost“) uzavřel s žalovaným dne 3. 7. 2020 Smlouvu o podnikatelském úvěru číslo na základě které poskytl žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v místě bydliště, což stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit Společnosti částku 27 888 Kč představující jistinu 15 000 Kč a částku 12 888 Kč představující, úroky, poplatek za poskytnutí úvěru, inkasní poplatek, náklady na vyhodnocení úvěrového rizika, v pravidelných 14-ti měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr částku 4 500,01 Kč, která byla alokována na jistinu ve výši 2 248,61 Kč a na příslušenství ve výši 2 251,40 Kč. Žalovaný porušil povinnost platit splátky řádně a včas, tudíž se zbylá nesplacená část úvěru stala splatnou dne 3. 9. 2021. Od 4. 9. 2021 je žalovaný v prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 3. 6. 2022 s účinností ke dni 6. 6. 2022 Společnost postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Žalovaná částka se sestává z jistiny ve výši 12 751,39 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 039,27 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 164 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 169 Kč, inkasního poplatku ve výši 2 264,33 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 677,05 Kč, smluvní pokuty v částce 2 907,32 Kč (žalovaný byl povinen zaplatit dle smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % z neuhrazené jistiny za každý započatý den prodlení, přičemž žalobkyně požadovala smluvní pokutu od 4. 9. 2021 do 20. 4. 2022).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 28. 4. 2023. K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení jednání nepožádala. Bez předchozí omluvy se nedostavil žalovaný. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Ze žádosti o úvěr pro podnikatele bylo zjištěno, že žalovaný dne 3. 7. 2020 jako fyzická osoba nepodnikající požádal společnost právnická osoba o úvěr ve výši 15 000 Kč a současně Společnosti sdělil, že je svobodný, bydlí u rodičů, podniká v instalatérství, jeho měsíční příjem činí celkem 33 500 Kč.

5. Ze Smlouvy o podnikatelském úvěru číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 3. 7. 2020 mezi právnická osoba jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Smlouvou se věřitel zavázal poskytnout dlužníkovi neúčelový hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč, který se dlužník zavázal spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč (úroková sazba při splatnosti 14 měsíců ve výši 15 % p.a.), poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč, a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč, věřiteli vrátit ve 14-ti měsíčních splátkách po 1 992 Kč Smluvní strany si sjednaly, že dlužník je v případě prodlení povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná dne následujícího po dni takového prodlení. Obsahem smlouvy je i prohlášení dlužníka, že smlouvu uzavírá jako podnikatel v souvislosti s podnikatelskou činností a potvrzuje, že od věřitele převzal v místě svého bydliště v hotovosti celkovou výši úvěru.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 10. 2020 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě částky 12 751, 39 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 350,40 Kč nejpozději do 14. 10. 2022. Výzva byla odeslána dne 5. 10. 2022.

7. Z Rámcové smlouvy ze dne 4. 4. 2022 a ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena věřitelem na žalobkyni.

8. Z oznámení ze dne 21. 6. 2022 soud zjistil, že žalovanému jako fyzické nepodnikající osobě bylo oznámeno, že pohledávka vzniklá ze smlouvy o úvěru číslo ve výši 36 031,78 Kč byla postoupena na žalobkyni.

9. Z potvrzení o provedení transakce soud nezjistil žádné významné skutečnosti.

10. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Dne 3. 7. 2020 žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající požádal právnická osoba, IČO o poskytnutí částky 15 000 Kč. Následně téhož dne uzavřeli Společnost a žalovaný smlouvu označenou jako„ Smlouva o podnikatelském úvěru“, na základě které se Společnost zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč. Naproti tomu se žalovaný zavázal uvedenou částku vrátit Společnosti spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč (úroková sazba při splatnosti 14 měsíců ve výši 15 % p.a.), poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč, a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč, a to ve 14-ti měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný částku 15 000 Kč převzal v místě bydliště (Jestliže žalobkyně tvrdila, že žalovaný převzal hotovost v místě bydliště, podporuje obsahující text smlouvy o úvěru žalobkyně tvrzení a ta skutečnost, že žalovaný smlouvu podepsal svědčí pro závěr, že od Společnosti peněžní prostředky skutečně převzal). Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil 4 500,01 Kč Vedle těchto nároků žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu za prodlení ve výši 2 907,32 Kč od 4. 9. 2021 do 20. 4. 2022, k jejíž úhradě se v případě prodlení s úhradou splátek žalovaný rovněž zavázal. Pohledávka z této smlouvy byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 3. 6. 2022.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru, dále jen„ ZSÚ“ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost„ s odbornou péčí.“

12. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle , , dále jen o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný žádal o úvěr jako fyzická osoba nikoli jako podnikatel, tedy při uzavírání smlouvy vystupoval mimo rámec své podnikatelské činnosti. To, že v žádosti uvedl, že podniká v instalatérství neznamená, že o úvěr žádal jako podnikatel. Společnost i po uzavření smlouvy s žalovaným komunikovala jako s fyzickou osobou nikoli jako s podnikatelem (převzetí finančních prostředků v místě bydliště). Soud má za to, že předmětem řízení byl nárok žalobkyně ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřela Společnost dne 3. 7. 2020 s žalovaným coby spotřebitelem, proto soud právní vztahy mezi účastníky posuzoval dle zákona č. 267/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

18. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. (Právní rozhledy 21/2018 s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. ).

19. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet

20. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

21. Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. V posuzovaném případě schopnost žalovaného splácet úvěr posoudila Společnost na základě jeho vyplněné žádosti, ve které žalovaný uvedl měsíční příjem 33 500 Kč. Společnost neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem odborné péče, ale pouze formálně, vycházela pouze ze žádosti žalovaného o jeho poměrech. Neověřila si aktuální příjmy. Neprokázala, zda ověřovala a vyhodnocovala skutečné výdaje žalovaného. Je přitom zcela nedostačující vyplněná žádost o úvěr, když nelze bez dalšího vycházet ze skutečností v ní uvedených, když z nich ztěží lze ověřit aktuální příjmy a výdaje.

22. Žalobkyně se k jednání nedostavila o odročení jednání nepožádala a soud jí tak nemohl poskytnout poučení podle a 3 o tom, že žalobkyně je povinna tvrdit a označit důkazy pro svá tvrzení o tom, z jakých konkrétních a konkrétně označených listin, podkladů a dokumentů posuzovala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru a jaké konkrétní informace při posuzování úvěruschopnosti žalované získala.

23. Pakliže se spokojila Společnost s nedoloženou žádostí žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, a neprokázala z jakých konkrétních a konkrétně označených listin, podkladů a dokumentů posuzovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru a jaké konkrétní informace při posuzování úvěruschopnosti žalované získala, pak nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná, neboť odporuje § 580 odst. 1 o. z. zákonu. K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.).

24. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného činí částku 10 499,99 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla (15 000 Kč) a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (4 500,01 Kč). Důsledkem neplatnosti smlouvy je i to, že žalobkyně nemá nárok na smluvní úrok, poplatky.

25. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru mezi Společností a žalovaným je neplatná, nemohla být ujednána doba splatnosti vrácení poskytnutých peněžních prostředků. V takovém případě žalovaný je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, co byl o to žalobkyní požádán (ust. o.z.). Žalobkyně soudu doložila, že prostřednictvím provozovatele poštovních služeb odeslala výzvu k uhrazení dluhu. Doložením dokladu o odeslání předmětné y prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nelze prokázat, že se dostala do dispozice žalovaného, neboť ust. o.z. zakotvuje domněnku dojití zásilky jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (srov. nález ). Doba splatnosti dluhu tedy nastala první den poté, kdy byl o splnění žalovaný žalobkyní požádán, a to žalobou, která je považována za kvalifikovanou výzvu k plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. ), a která byla žalovanému doručena dne 9. 3. 2023. Okamžik doručení žaloby je tudíž rozhodující z hlediska prodlení s plněním a povinnosti platit úroky z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. ). Splatnost dluhu nastala dne 10. 3. 2023, tedy první den po doručení žaloby žalovanému. Žalovaný nesplnil povinnost zaplatit dlužnou částku v den následující po dni doručení žaloby, čímž se od 11. 3. 2023 ocitl v prodlení (ust. o.z.). Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle ust. o.z. ve výši dle ust.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok ad II.) se opírá o ust. Žalovaný byl ve věci úspěšnější má tak vůči žalobkyni v obecné rovině nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný však v průběhu řízení zůstal zcela pasivní a žádné náklady mu tak vzniknout ani nemohly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.