Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
47 C 73/2022-49
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem jméno příjmení.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 19 367,68 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 10 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 23. 4. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky 9 367,68 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 615,16 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 223,56 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 10 001 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 001 Kč od 21. 1. 2020 do 22. 4. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 Kč od 23. 4. 2022 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 10 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 23. 4. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky 9 367,68 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 615,16 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 223,56 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 10 001 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 001 Kč od 21. 1. 2020 do 22. 4. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 Kč od 23. 4. 2022 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou ze dne 30. 3. 2021 (podána u soudu téhož dne) domáhal po žalované zaplacení:
- jistiny ve výši 10 001 Kč,
- poplatku ve výši 9 366,68 Kč
- kapitalizovaných úroků ve výši 2 223,56 Kč,
- kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 615,16 Kč,
- úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 001 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,
- úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 001 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,
to vše z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 2. 2018, číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce korporací právnická osoba a žalovanou.
2. Žalovaná se v řízení nevyjádřila.
3. Dne 24. 1. 2023 soud vyhlásil rozsudek. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
4. Mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, a žalovanou došlo dne 23. 2. 2018 k uzavření Smlouvy o zápůjčce číslo. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy (důkaz: listina smlouvy ze dne 23. 2. 2018, číslo).
5. Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet dle zákaznické karty. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce číslo. Žalovaná byl dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do Zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patřil – podle Zákaznické karty s datem 23. 2. 2018 – výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky rodičovský příspěvek, a„ poštovní poukázky 1, 2 / 18, 12/17“ (patrně myšleno doklad o výplatě rodičovského příspěvku, viz text dále).
6. Žalovaná byla povinna splácet dluh částkou 377 Kč týdně, s úrokem 29 % ročně, v celkem 60 splátkách, poslední splátka měla nastat dne 19. 4. 2019, zaplatila však toliko částku 2 000 Kč (tvrzení žalobce, které nebylo zpochybněno a důkaz Přehledem plateb na č. l. 21).
7. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 20. 1. 2020 (důkaz: Smlouva o postoupení pohledávek, Příloha č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 63 ze Seznamu postoupených pohledávek).
8. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 2 223,56 Kč soud uvádí, že se jedná o úrok ve výši 29,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10 001 Kč od 20. 4. 2019, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 20. 1. 2020.
9. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1 615,16 Kč soud uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10 001 Kč od 8. 3. 2018, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do 20. 1. 2020.
10. Právní hodnocení:
11. Soud dospěl k závěru, že žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Právní předchůdce žalobce byl osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona).
12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“.
13. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná.
14. Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
15. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobce jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná vystupovala coby spotřebitel - § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
16. Soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele - žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobce porušil svoji povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval:„ …odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka …“. Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 konstatoval:„ …věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků“.
18. Soud dospěl k závěru, že věřitel nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalované, tudíž smlouva je neplatná absolutně podle § 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Ostatně koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásady autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele). Absolutní neplatnost aproboval z ústavněprávních hledisek Ústavní soud u např. v usnesení sp. zn. II. ÚS 1176/21. Lze poukázat i na rozsudek Soudního dvora EU (o výkladu ustanovení směrnice 2008/48/ES) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance.
19. Až na jednu výjimku se věřitel spokojil jen s tvrzeními žalované v Zákaznické kartě, které nijak neověřoval (např. neověřil„ odhadované měsíční výdaje“ jen ve výši 5 000 Kč), nevedl žalovanou k dotvrzení, kolik činí nájemné (v Zákaznické kartě je uvedeno, že druh bydlení je„ nájemník“) a ani neověřoval (netvrzenou) výši nájemného.
20. Věřitel nereflektoval, že žalovaná měla vyživovací povinnost (viz„ počet vyživovaných osob – 1“ v Zákaznické kartě) a nevedl ji k tomu, aby sdělila, jaké výdaje na výživu této osoby má. V sekci„ Ověřené dokumenty“ je přitom uvedeno„ rodičovský příspěvek“.
21. V sekci Zákaznické karty označené jako„ finanční údaje“ je uvedeno, že čistý příjem žadatele činí 7 600 Kč a počet zdrojů příjmu žadatele činí„ 1“. Z toho plyne, že žalovaná měla jediný příjem měsíčně 7 600 Kč ve smyslu rodičovského příspěvku. Přitom měsíčně měla splácet 1 508 Kč (4 x týdenní splátka po 377 Kč), tudíž žalované zbývalo na její živobytí a živobytí jejího dítěte (včetně na úhradu nákladů na bydlení) jen částka 6 092 Kč měsíčně. Z částky 6 092 Kč měsíčně v dispozici žalované nebylo možné předpokládat, že takto nízká částka pro dvě osoby bude pro ni dostačující, a tedy že bude schopna splácet měsíčně 1 508 Kč věřiteli.
22. Tudíž žalobce má právo – ve smyslu § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru - jen na vrácení částky, kterou poskytl věřitel žalované. Věřitel poskytl žalované 12 000 Kč a žalovaná mu vrátila 2 000 Kč, a proto má žalobce právo na zaplacení částky 10 000 Kč Smluvní instituty jsou absolutně neplatné, proto je třeba zamítnout požadavek na zaplacení kapitalizovaného úroku a úroku ve výši 29 % ročně. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na jakékoliv plnění z titulu smlouvy.
23. Co se týká splatnosti, žalobce neprokázal, kdy konkrétně doručil žalované výzvu k plnění a Oznámení o postoupení pohledávek (srov. výzva soudu z 25. 4 2022 i s poučením o následcích nesplnění výzvy, na č. l. 25). Žalobce poukázal na § 573 o. z. Avšak ze skutečnosti, že žalobce odeslal žalované tyto listiny, ještě neplyne jejich doručení žalované. Vyvratitelná domněnka zakotvená v § 573 o. z. platí jen v případě, že zásilka adresátovi prokazatelně došla, což dovodila i soudní praxe (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána - viz zákonná dikce„ došlá zásilka“ (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019 sp. zn. II. ÚS 2403/19). Ze soudní praxe obdobně i např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 89/2017 ze dne 13. 12. 2018 a z tzv. komentářové literatury srov. obdobně např. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 2. vydání, 2022, s. 1830 - 1831: E. Dobrovolná. Nad rámec lze uvést, že fikci doručení ujednání smluvních stran založit nemůže (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1287/2018). Proto prodlení žalované se splněním dluhu mohlo nastat teprve až v návaznosti na doručení žaloby. Ta byla žalované doručena 21. 4. 2022, tedy 22. 4. 2022 tak nastala splatnost, a od 23. 4. 2022 je žalovaná v prodlení. Žalobci tudíž náleží úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 od 23. 4. 2022, tj. ve výši 8,5 % ročně, jelikož soud nemůže přiznat žalobci vyšší úrok než v žalobě požadoval.
24. Ve zbytku je třeba zamítnout žalobní požadavek na úroky nedůvodný, tj. včetně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 615,16 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 223,56 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z částky 10 001 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 001 Kč od 21. 1. 2020 do 22. 4. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 Kč od 23. 4. 2022 do zaplacení.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalovaná sice byla ve sporu úspěšnější, a žalobce by tak byl povinen nahradit jí náklady řízení, avšak dle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do l5 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.