Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
47 C 250/2021-46
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení 9 172,15 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalovanému částku ve výši 4 510 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 510 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky ve výši 4 662,15 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 948,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 783,56 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 9 172,15 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 9 172,15 Kč od 7. 12. 2019 do 1. 2. 2022 ve výši 8,05 % ročně, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 662,15 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalovanému částku ve výši 4 510 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 510 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky ve výši 4 662,15 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 948,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 783,56 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 9 172,15 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 9 172,15 Kč od 7. 12. 2019 do 1. 2. 2022 ve výši 8,05 % ročně, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 662,15 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Stručné odůvodnění:
(§ 157 odst. 4 občanského soudního řádu)
1. Žalobou ze dne 30. 7. 2021 (podána dne 31. 7. 2021) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit jistinu ve výši 9 172,15 Kč, kapitalizované úroky ve výši 5 783,56 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 948,44 Kč, úroky ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 172,15 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 172,15 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Svůj nárok žalobce opřel o smlouvu o půjčce ze dne 13. 3. 2016, č. sml. číslo.
2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil, nereagoval na žádnou z výzev soudu, k jednání se nedostavil.
3. Soud přijal následující závěr o skutkovém stavu.
4. Mezi společnosti právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o půjčce ze dne 13. 3. 2016, č. sml. číslo, na základě které poskytl věřitel dne 13. 3. 2016 žalovanému půjčku 10 000 Kč s úrokem 23,72 % ročně. Žalovaný se zavázal uhradit půjčku v 58 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje 20. 3. 2016, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 4. 2017. Spolu s jistinou byl žalovaný povinen zaplatit 2 000 Kč administrativní poplatek, 1 400 Kč kapitalizovaný úrok a 4 000 Kč za hotovostní inkaso splátek, tj. celkem 17 400 Kč. Žalovaný zaplatil toliko částku 5 490 Kč.
5. Co se týká zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, vycházel právní předchůdce žalobce z údajů uvedených v kartě zákazníka: tedy že žalovaný bydlel v nájmu, domácnost s ním tvořila jedna další osoba; žalovaný byl zaměstnán v hlavním pracovním poměru, jeho čistá mzda činila 15 500 Kč; výdaje činily 12 500 Kč. Z listin, které měl mít věřitel k dispozici, byly uvedeny výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva.
6. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 (plus Příloha č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 240 ze Seznamu postoupených pohledávek) žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019. Z této skutečnosti vyplývá žalobci aktivní legitimace.
7. Při právním posouzení soud použil zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť smlouva byla uzavřena po 1. 1. 2014, tedy za účinnosti tohoto zákona. Právní poměr úvěru se mezi stranami řídil také zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, neboť rozhodné skutečnosti nastaly dne 13. 3. 2016. Zákon o spotřebitelském úvěru byl nahrazen novým zákonem č. 257/2016 Sb. až s účinností od 1. 12. 2016, proto je třeba aplikovat předcházející právní úpravu.
8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
9. Soud dospěl k závěru, že původní věřitel nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalovaného, tudíž smlouva je neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. února 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, anonymizováno).
10. V Kartě zákazníka je uvedeno, že věřitel měl k dispozici výplatní pásky, ale není tam uvedeno, za jaké měsíce, kdo byl uveden na výplatní pásce jako vyplácející subjekt a žalobce tyto výplatní pásky nepředložil. V Kartě zákazníka je uvedeno, že věřitel měl k dispozici pracovní smlouvu, ale není uvedeno, co bylo jejím obsahem, zda šlo o pracovní poměr na dobu určitou nebo neurčitou. Totéž se týká nájemní smlouvy: není uvedeno, na jak dlouhou dobu byla nájemní smlouva uzavřena (zda byl garantován nájem alespoň na dobu splácení půjčky), kdo byl uveden jako nájemce (zda žalovaný či jiná osoba – viz údaj o tom, že domácnost žalovaného byla dvoučlenná). Z Karty zákazníka neplyne, kolik bylo v nájemní smlouvě uvedeno nájemné (někdy se užívá odkaz na tzv. evidenční list) a neplyne z ní, zda výdaj 8 500 Kč na nájemném/inkasu tvoří i zálohy na služby a energie, či jde o čisté nájemné. Přitom položka SIPO není zatržena, tudíž tento údaj věřitel neměl prokazatelně k dispozici. Použitelný příjem vyšel dle Karty jen na 3 000 Kč měsíčně, což po odečtení splátek žalované půjčky 1 200 Kč měsíčně znamená, že žalovanému zbývalo na všechny ostatní životní potřeby 1 800 Kč měsíčně, tedy částka velmi nízká. Žalovaný měl půjčku splácet 58 týdnů, tedy 1,11 roku, což je relativně dlouhá doba, tudíž proto bylo relevantní, na jak dlouhou dobu měl žalovaný uzavřenou nájemní smlouvu a pracovní smlouvu.
11. Věřitel – právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně neprovedl. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy podle § 588 o. z.
12. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na jakékoliv plnění z titulu smlouvy. Pokud tedy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 10 000 Kč, jednalo se na straně žalovaného o plnění, které přijal z neplatného právního důvodu. Proto je žalovaný povinen vrátit právě tuto částku z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce má právo dle ust. § 2993 občanského zákoníku požadovat po žalovaném vrácení částky, kterou žalovaný skutečně/fakticky obdržel, aniž by tu byl platný závazek. Vzhledem k tomu, že vyšlo najevo, že žalovaný splatil 5 490 Kč, zbývá mu povinnost zaplatit částku 4 510 Kč. V tomto rozsahu je žaloba důvodná, co se týká jistiny.
14. Soud přiznal žalobci i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku v zákonné výši, neboť žalovaný byl povinen vrátit žalobci peněžitou částku, a pokud tak neučinil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu. V řešené věci se jednalo ovšem o to stanovit správně počátek prodlení žalovaného se splněním dluhu.
15. Soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 občanského zákonu, jehož aplikace nutně nastupuje v případě, kdy tu není platně uzavřená smlouva a není zde smluvní stanovení splatnosti dluhu. Dluh je pak splatný na výzvu. Žalobce neprokázal, že by doručil žalovanému oznámení o postoupení pohledávky nebo výzvu k plnění. Proto prodlení žalovaného s plnění dluhu mohlo nastat teprve až v návaznosti na doručení žaloby. Ta byla žalovanému doručena 31. 1. 2022, tedy 1. 2. 2022 nastala splatnost dluhu, od 2. 2. 2022 je žalovaný v prodlení. Žalobci tudíž náleží úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 v sazbě 8,05 % ročně.
16. Ze skutečnosti, že žalobce odeslal oznámení o postoupení pohledávky a výzvu k plnění žalovanému, ještě neplyne jejich doručení žalovanému. Vyvratitelná domněnka zakotvená v § 573 o. z. platí jen v případě, že zásilka adresátovi prokazatelně došla, což dovodila i soudní praxe (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána - viz zákonná dikce„ došlá zásilka“ (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019 sp. zn. II. ÚS 2403/19). Ze soudní praxe obdobně i např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 89/2017 ze dne 13. 12. 2018 a z tzv. komentářové literatury srov. obdobně např. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 2. vydání, 2022, s. 1830 - 1831: E. Dobrovolná. Nad rámec lze uvést, že fikci doručení ujednání smluvních stran založit nemůže (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1287/2018).
17. Vzhledem k právnímu posouzení věci pak soud ve zbývajících požadovaných částkách žalobu zamítl, když smlouva byla shledána neplatnou a nárok žalobce na úhradu smluvních úroků, které měly být předmětnou smlouvou sjednány, je z tohoto důvodu zcela neoprávněný. Žalobci nelze přiznat jakékoliv plnění, které vyvozuje z (absolutně) neplatné smlouvy.
18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný měl úspěch nepatrně větší (viz výrok I. a II.) Za těchto okolností by měl právo na náhradu poměrné části nákladů řízení žalovaný, avšak jemu žádné náklady nevznikly. Proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
19. Při vyhlášení rozsudku Městského soudu v Brně dne 20. 4. 2022 došlo ke zjevné nesprávnosti patrné již ze samotného výroku I. rozsudku. Je z logiky věci vyloučeno, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit cokoli žalovanému. Jde tak o zjevnou nesprávnost pramenící již z povahy věci, a proto soud vydal dne 10. 5. 2022 opravné usnesení, kterým opravil výrok I. rozsudku z 20. 4. 2022 ve smyslu výroku I. tohoto usnesení, tedy že výrok I. rozsudku správně zní:„ I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 4 510 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 510 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.“ (viz citované opravné usnesení z 10. 5. 2022, které soud doručuje účastníkům současně s tímto rozsudkem).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.)
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, řádně a včas, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu/exekuce.