Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

47 C 250/2021-46

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení 9 172,15 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalovanému částku ve výši 4 510 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 510 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky ve výši 4 662,15 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 948,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 783,56 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 9 172,15 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 9 172,15 Kč od 7. 12. 2019 do 1. 2. 2022 ve výši 8,05 % ročně, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 662,15 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalovanému částku ve výši 4 510 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 510 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky ve výši 4 662,15 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 948,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 783,56 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 9 172,15 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 9 172,15 Kč od 7. 12. 2019 do 1. 2. 2022 ve výši 8,05 % ročně, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 662,15 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Stručné odůvodnění:

( )

1. Žalobou ze dne 30. 7. 2021 (podána dne 31. 7. 2021) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit jistinu ve výši 9 172,15 Kč, kapitalizované úroky ve výši 5 783,56 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 948,44 Kč, úroky ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 172,15 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 172,15 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Svůj nárok žalobce opřel o smlouvu o půjčce ze dne 13. 3. 2016, č. sml. číslo.

2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil, nereagoval na žádnou z výzev soudu, k jednání se nedostavil.

3. Soud přijal následující závěr o skutkovém stavu.

4. Mezi společnosti právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o půjčce ze dne 13. 3. 2016, č. sml. číslo, na základě které poskytl věřitel dne 13. 3. 2016 žalovanému půjčku 10 000 Kč s úrokem 23,72 % ročně. Žalovaný se zavázal uhradit půjčku v 58 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje 20. 3. 2016, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 4. 2017. Spolu s jistinou byl žalovaný povinen zaplatit 2 000 Kč administrativní poplatek, 1 400 Kč kapitalizovaný úrok a 4 000 Kč za hotovostní inkaso splátek, tj. celkem 17 400 Kč. Žalovaný zaplatil toliko částku 5 490 Kč.

5. Co se týká zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, vycházel právní předchůdce žalobce z údajů uvedených v kartě zákazníka: tedy že žalovaný bydlel v nájmu, domácnost s ním tvořila jedna další osoba; žalovaný byl zaměstnán v hlavním pracovním poměru, jeho čistá mzda činila 15 500 Kč; výdaje činily 12 500 Kč. Z listin, které měl mít věřitel k dispozici, byly uvedeny výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva.

6. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 (plus Příloha č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 240 ze Seznamu postoupených pohledávek) žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019. Z této skutečnosti vyplývá žalobci aktivní legitimace.

7. Při právním posouzení soud použil (dále jen o. z.), neboť smlouva byla uzavřena po 1. 1. 2014, tedy za účinnosti tohoto zákona. Právní poměr úvěru se mezi stranami řídil také , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, neboť rozhodné skutečnosti nastaly dne 13. 3. 2016. Zákon o spotřebitelském úvěru byl nahrazen novým až s účinností od 1. 12. 2016, proto je třeba aplikovat předcházející právní úpravu.

8. Podle platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Soud dospěl k závěru, že původní věřitel nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalovaného, tudíž smlouva je neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. či nález Ústavního soudu sp. zn. , Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. , Ústavní soud v nálezu ze dne 26. února 2019 sp. zn. , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, anonymizováno).

10. V Kartě zákazníka je uvedeno, že věřitel měl k dispozici výplatní pásky, ale není tam uvedeno, za jaké měsíce, kdo byl uveden na výplatní pásce jako vyplácející subjekt a žalobce tyto výplatní pásky nepředložil. V Kartě zákazníka je uvedeno, že věřitel měl k dispozici pracovní smlouvu, ale není uvedeno, co bylo jejím obsahem, zda šlo o pracovní poměr na dobu určitou nebo neurčitou. Totéž se týká nájemní smlouvy: není uvedeno, na jak dlouhou dobu byla nájemní smlouva uzavřena (zda byl garantován nájem alespoň na dobu splácení půjčky), kdo byl uveden jako nájemce (zda žalovaný či jiná osoba – viz údaj o tom, že domácnost žalovaného byla dvoučlenná). Z Karty zákazníka neplyne, kolik bylo v nájemní smlouvě uvedeno nájemné (někdy se užívá odkaz na tzv. evidenční list) a neplyne z ní, zda výdaj 8 500 Kč na nájemném/inkasu tvoří i zálohy na služby a energie, či jde o čisté nájemné. Přitom položka SIPO není zatržena, tudíž tento údaj věřitel neměl prokazatelně k dispozici. Použitelný příjem vyšel dle Karty jen na 3 000 Kč měsíčně, což po odečtení splátek žalované půjčky 1 200 Kč měsíčně znamená, že žalovanému zbývalo na všechny ostatní životní potřeby 1 800 Kč měsíčně, tedy částka velmi nízká. Žalovaný měl půjčku splácet 58 týdnů, tedy 1,11 roku, což je relativně dlouhá doba, tudíž proto bylo relevantní, na jak dlouhou dobu měl žalovaný uzavřenou nájemní smlouvu a pracovní smlouvu.

11. Věřitel – právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně neprovedl. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy podle § 588 o. z.

12. Podle ust. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na jakékoliv plnění z titulu smlouvy. Pokud tedy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 10 000 Kč, jednalo se na straně žalovaného o plnění, které přijal z neplatného právního důvodu. Proto je žalovaný povinen vrátit právě tuto částku z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce má právo dle ust. požadovat po žalovaném vrácení částky, kterou žalovaný skutečně/fakticky obdržel, aniž by tu byl platný závazek. Vzhledem k tomu, že vyšlo najevo, že žalovaný splatil 5 490 Kč, zbývá mu povinnost zaplatit částku 4 510 Kč. V tomto rozsahu je žaloba důvodná, co se týká jistiny.

14. Soud přiznal žalobci i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. v zákonné výši, neboť žalovaný byl povinen vrátit žalobci peněžitou částku, a pokud tak neučinil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu. V řešené věci se jednalo ovšem o to stanovit správně počátek prodlení žalovaného se splněním dluhu.

15. Soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 občanského zákonu, jehož aplikace nutně nastupuje v případě, kdy tu není platně uzavřená smlouva a není zde smluvní stanovení splatnosti dluhu. Dluh je pak splatný na výzvu. Žalobce neprokázal, že by doručil žalovanému oznámení o postoupení pohledávky nebo výzvu k plnění. Proto prodlení žalovaného s plnění dluhu mohlo nastat teprve až v návaznosti na doručení žaloby. Ta byla žalovanému doručena 31. 1. 2022, tedy 1. 2. 2022 nastala splatnost dluhu, od 2. 2. 2022 je žalovaný v prodlení. Žalobci tudíž náleží úrok z prodlení dle v sazbě 8,05 % ročně.

16. Ze skutečnosti, že žalobce odeslal oznámení o postoupení pohledávky a výzvu k plnění žalovanému, ještě neplyne jejich doručení žalovanému. Vyvratitelná domněnka zakotvená v § 573 o. z. platí jen v případě, že zásilka adresátovi prokazatelně došla, což dovodila i soudní praxe (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. ). Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána - viz zákonná dikce„ došlá zásilka“ (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019 sp. zn. ). Ze soudní praxe obdobně i např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 13. 12. 2018 a z tzv. komentářové literatury srov. obdobně např. I. Obecná část (−654), 2. vydání, 2022, s. 1830 - 1831: E. Dobrovolná. Nad rámec lze uvést, že fikci doručení ujednání smluvních stran založit nemůže (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. ).

17. Vzhledem k právnímu posouzení věci pak soud ve zbývajících požadovaných částkách žalobu zamítl, když smlouva byla shledána neplatnou a nárok žalobce na úhradu smluvních úroků, které měly být předmětnou smlouvou sjednány, je z tohoto důvodu zcela neoprávněný. Žalobci nelze přiznat jakékoliv plnění, které vyvozuje z (absolutně) neplatné smlouvy.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , kdy žalovaný měl úspěch nepatrně větší (viz výrok I. a II.) Za těchto okolností by měl právo na náhradu poměrné části nákladů řízení žalovaný, avšak jemu žádné náklady nevznikly. Proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

19. Při vyhlášení rozsudku Městského soudu v Brně dne 20. 4. 2022 došlo ke zjevné nesprávnosti patrné již ze samotného výroku I. rozsudku. Je z logiky věci vyloučeno, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit cokoli žalovanému. Jde tak o zjevnou nesprávnost pramenící již z povahy věci, a proto soud vydal dne 10. 5. 2022 opravné usnesení, kterým opravil výrok I. rozsudku z 20. 4. 2022 ve smyslu výroku I. tohoto usnesení, tedy že výrok I. rozsudku správně zní:„ I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 4 510 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 510 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.“ (viz citované opravné usnesení z 10. 5. 2022, které soud doručuje účastníkům současně s tímto rozsudkem).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( )

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, řádně a včas, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu/exekuce.