Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

47 C 21/2022-47

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 14 400 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 6 400 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 400 Kč od 3. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky 8 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 676,33 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 817,92 Kč, úroku ve výši 19,53 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do 2. 3. 2022 a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 600 Kč od 3. 3. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 6 400 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 400 Kč od 3. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky 8 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 676,33 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 817,92 Kč, úroku ve výši 19,53 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do 2. 3. 2022 a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 600 Kč od 3. 3. 2022 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 26. 11. 2020 (došlá soudu dne 2. 12. 2020) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit jistinu ve výši 10 000 Kč, úhradu za služby 4 400 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 676,33 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 817,92 Kč, úroky ve výši 19,53 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Svůj nárok žalobce opřel o smlouvu o půjčce ze dne 30. 11. 2017, č. sml. číslo. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila, nereagovala na žádnou z výzev soudu.

2. Soud za splnění podmínek , (dále jen „“) rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů a dne 3. 6. 2022 vyhlásil tento rozsudek.

3. Mezi společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, a žalovanou došlo dne 30. 11. 2017 k uzavření smlouvy o půjčce, č. sml. číslo, na základě které poskytl věřitel dne 30. 11. 2017 žalované půjčku 10 000 Kč s úrokem 19,53 % ročně. Žalovaná se zavázala uhradit půjčku v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 1. 2019. Spolu s jistinou byla žalovaná povinna zaplatit 2 000 Kč kapitalizovaný úrok, 2 000 Kč administrativní poplatek a 4 000 Kč za hotovostní inkaso splátek, tj. celkem 18 000 Kč (důkaz: smlouva ze dne 30. 11. 2017, č. sml. číslo).

4. Žalovaná zaplatila toliko částku 3 600 Kč (tvrzení žalobce, ničím nerozporované; důkazu s transakční historií).

5. Co se týká zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, vycházel právní předchůdce žalobce z údajů uvedených v kartě zákazníka, kde je uvedeno následující: žalovaná bydlela v nájmu, domácnost s ní tvořila jedna další osoba; žalovaná byla zaměstnána v hlavním pracovním poměru, její čistá mzda činila 8 317 Kč; výdaje činily 4 500 Kč. Z listin, které měl mít věřitel k dispozici, nebyly uvedeny žádné konkrétní, jen obecně„ SIPO“ a„ nájemní smlouva“. V Zákaznické kartě je sekce„ Dokumenty k ověření finanční situaci žadatele“ a žádná kolonka z této sekce nebyla zatržena.

6. Žalobce v tomto řízení, tj. dodatečně, předložil konkrétní dohodu o provedení práce žalované, 3 mzdové lístky, str. 1 nájemní smlouvy a seznam nájemníků v domácnosti žalované a tvrdí, že jeho právní předchůdce ověřil před uzavřením smlouvy s žalovanou majetkovou situaci z výplatních pásek, nájemní smlouvy a dohody o provedení práce.

7. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 (důkaz touto smlouvou, Přílohou č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 252 ze Seznamu postoupených pohledávek a oznámením postupitele o postoupení pohledávky) žalobci jako novému věřiteli.

8. Při právním posouzení soud aplikoval (dále jen o. z.), neboť smlouva byla uzavřena po 1. 1. 2014, tedy za účinnosti tohoto zákona. Právní poměr úvěru se mezi stranami řídil také , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, neboť rozhodné skutečnosti (uzavření smlouvy) nastaly dne 30. 11. 2017.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“. Podle , o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“.

10. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná.

11. Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

12. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobce jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný vystupoval coby spotřebitel - ) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Soud dospěl k závěru, že věřitel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele – žalované - na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobce porušil svoji povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti ). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. konstatoval:„ …odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka …“. Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. konstatoval:„ …věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků“.

15. Soud dospěl k závěru, že věřitel nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalované, tudíž smlouva je neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. či nález Ústavního soudu sp. zn. , usnesení Ústavního soudu sp. zn. a nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18, anonymizováno).

16. Žalovaná v žádosti o zápůjčku z 30. 11. 2017 uvedla písemně, že je zaměstnána u právnická osoba od 2/ 2017 či od 2/2016 (údaj není zcela čitelný) a že má příjem 8 317 Kč. Nicméně ve skutečnosti šlo jen o dohodu o provedení práce na dobu určitou, do 31. 12. 2017 (důkaz touto dohodou), a proto žalované zbýval v době podpisu smlouvy o zápůjčce jen jeden měsíc do ztráty příjmu z takové dohody, která tak nemohla mít valný význam stran prognózy, zda žalovaná bude schopna po 31. 12. 2017 splácet úvěr (60 týdenních splátek po 300 Kč, tj. měsíčně 1 200 Kč).

17. Navíc z žalobcem předložené výplatní pásky plyne, že žalovaná neměla vždy příjem uvedený v žádosti o zápůjčku (8 317 Kč) – např. v červnu 2017 měla příjem 6 998 Kč, v 10/17 jen 6 681 Kč (prokázáno výplatními páskami).

18. Žalobce sice předložil nájemní smlouvu jakožto doklad, který měl věřitel před uzavřením smlouvy s žalovanou o zápůjčce, ale v ní není uvedena výše nájmu a je to neaktuální – datováno z 13. 10. 2013.

19. V žádosti o zápůjčku sice žalovaná uvedla výdaje na bydlení ve výši 2 000 Kč, ale to věřitel neměl ověřeno.

20. Navíc pokud z předložených důkazů plyne příjem žalované 6 681 Kč a v žádosti o zápůjčku žalovanou uvedené výdaje 4 500 Kč (2 000 + 2500 Kč), tak by žalované zbývalo jen 2 181 Kč na měsíc, což je málo, aby byla schopná splácet měsíčně úvěr ve výši 1 200 Kč.

21. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že žalobce svoji povinnost dle ust. cit. zákona nesplnil. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná. Podle ust. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na jakékoliv plnění z titulu smlouvy. Pokud tedy právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 10 000 Kč, jednalo se na straně žalované o plnění, které přijala z neplatného právního důvodu. Proto je žalovaná povinna vrátit právě tuto částku z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2993 a násl. o. z., resp. podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce má právo požadovat po žalované vrácení částky, kterou žalovaná skutečně/fakticky obdržela, aniž by tu byl platný závazek. Vzhledem k tomu, že vyšlo najevo, že žalovaná splatila 3 600 Kč, zbývá jí povinnost zaplatit částku 6 400 Kč. V tomto rozsahu je žaloba důvodná, co se týká jistiny.

23. Soud přiznal žalobci i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. v zákonné výši, neboť žalovaná byla povinna vrátit žalobci peněžitou částku, a pokud tak neučinila, dostala se do prodlení s plněním peněžitého dluhu. V řešené věci se jednalo ovšem o to stanovit správně počátek prodlení žalované se splněním dluhu.

24. Soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 občanského zákonu, jehož aplikace nutně nastupuje v případě, kdy tu není platně uzavřená smlouva a není zde smluvní stanovení splatnosti dluhu. Dluh je pak splatný na výzvu. Žalobce neprokázal, že by doručil žalované oznámení o postoupení pohledávky nebo výzvu k plnění. Vyvratitelná domněnka zakotvená v § 573 o. z. platí jen v případě, že zásilka adresátovi prokazatelně došla, což dovodila i soudní praxe (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. ). Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána - viz zákonná dikce„ došlá zásilka“ (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019 sp. zn. , usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 13. 12. 2018 a z tzv. komentářové literatury srov. obdobně např. I. Obecná část (−654), 2. vydání, 2022, s. 1830 - 1831: E. Dobrovolná. Proto nebylo možné odvíjet počátek prodlení v závislosti na prokázání prostého odeslání (dání k poštovní přepravě) toho kterého dopisu oznámení o postoupení pohledávek, výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě) žalovanému. Proto prodlení žalované s plnění dluhu mohlo nastat teprve až v návaznosti na doručení žaloby, která byla žalované doručena 1. 3. 2022, tj. splatnost 2. 3. 2022 a žalovaná se ocitla v prodlení od 3. 3. 2022. Žalobci tudíž náleží úrok z prodlení dle o. z. a .

25. Vzhledem k právnímu posouzení věci pak soud ve zbývajících požadovaných částkách žalobu zamítl, když smlouva byla shledána neplatnou a nárok žalobce na úhradu smluvních úroků, které měly být předmětnou smlouvou sjednány, a dalších poplatků, je z tohoto důvodu zcela neoprávněný. Žalobci nelze přiznat jakékoliv plnění, které vyvozuje z (absolutně) neplatné smlouvy.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , kdy žalovaná měla úspěch větší, než žalobce viz výrok I. a II.) Za těchto okolností by měla právo na náhradu poměrné části nákladů řízení žalovaná, avšak jí žádné náklady nevznikly. Proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do l5 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.