Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
47 C 203/2021-61
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci
žalobce: ;
právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 7 100 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 100 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky 2 900 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 003,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 949,77 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do 14. 12. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 900 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 7 100 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 100 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky 2 900 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 003,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 949,77 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do 14. 12. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 900 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou ze dne 30. 7. 2021 (podána dne 31. 7. 2021) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit jistinu ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 003,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 949,77 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 KČ od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 23,72 % ročně z částky 10 000 KČ od 7. 12. 2019 do zaplacení. Svůj nárok žalobce opřel o smlouvu o půjčce ze dne 6. 5. 2016, č. sml. číslo.
2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil, nereagoval na žádnou z výzev soudu.
3. Soud z listinných důkazů přijal následující závěr o skutkovém stavu.
4. Mezi společnosti právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o půjčce ze dne 6. 5. 2016, č. sml. číslo, na základě které poskytl věřitel dne 6. 5. 2016 žalovanému půjčku 10 000 Kč s úrokem 23,72 % ročně. Žalovaný se zavázal uhradit půjčku v 58 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje 13. 5. 2016, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 6. 2017. Spolu s jistinou byl žalovaný povinen zaplatit 2 000 Kč administrativní poplatek, 1 400 Kč kapitalizovaný úrok a 4 000 Kč za hotovostní inkaso splátek, tj. celkem 17 400 Kč. Žalovaný zaplatil toliko částku 2 900 Kč.
5. Co se týká zkoumání úvěryschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, vycházel právní předchůdce žalobce z údajů uvedených v kartě zákazníka, podle kterých žalovaný byl svobodný, bydlel v nájmu, domácnost s ním tvořila jedna další osoba, žalovaný byl nezaměstnán, celkový příjem činil 6 500 + 10 000 Kč a výdaje činily 7 000 Kč. Z listin, které měl mít věřitel k dispozici, byly uvedeny v Kartě zákazníka nájemní smlouva a anonymizováno.
6. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 (plus Příloha č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana číslo ze Seznamu postoupených pohledávek) žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019. Z této skutečnosti vyplývá žalobci aktivní legitimace.
7. Při právním posouzení soud použil zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť smlouva byla uzavřena po 1. 1. 2014, tedy za účinnosti tohoto zákona. Právní poměr úvěru se mezi stranami řídil také zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, neboť rozhodné skutečnosti nastaly dne 13. 3. 2016. Zákon o spotřebitelském úvěru byl nahrazen novým zákonem č. 257/2016 Sb. až s účinností od 1. 12. 2016, proto je třeba aplikovat předcházející právní úpravu.
8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
9. Soud dospěl k závěru, že původní věřitel nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalovaného, tudíž smlouva je neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. února 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo).
10. Z karty zákazníka plyne, že věřitel poskytl žalovanému půjčku 10 000 Kč, aniž by si ověřil tvrzení žalovaného, že má čistou mzdu 6 500 Kč a další příjem 10 000 Kč. Navíc tyto dva příjmy nejsou ani konkretizovány; tento nedostatek je o to silnější s ohledem na důvodnou pochybnost, že jak mohl mít žalovaný mzdu 6 500 Kč, když v Kartě Zákazníka je uvedeno, že žalovaný nezaměstnaný. Žalovaný nebyl veden k dotvrzení a osvědčení, z jakých konkrétních zdrojů má 6 500 Kč a 10 000 Kč.
11. V kartě zákazníka je uvedeno, že věřitel měl k dispozici nájemní smlouvu a SIPO, ale žalobce neprokázal své tvrzení, že tyto dokumenty měl věřitel v dispozici (viz výzva soudu na č. l. 31 z 19. 1. 2022 s poučením o následcích nesplnění výzvy v podobě zamítnutí žaloby a odpověď žalobce z 1. 2. 2022 na č. l. 33, že žalobce němá detailní informace o tom, co obsahovala nájemní smlouva jaký byl obsah SIPO) a nedotvrdil a neprokázal, co konkrétně bylo v těchto dokumentech uvedeno (včetně toho, na koho zněla nájemní smlouva). Navíc se nejeví jako příliš pravděpodobné, že by žalovaný hradil na nájmu a službách celkem částku jen 3 500 Kč, jak je uvedeno v Kartě zákazníka.
12. Koneckonců již nezaměstnanost žalovaného v době uzavírání smlouvy měla vést právního předchůdce k o to vyšší pečlivosti při zkoumání, zda žalovaný skutečně bude schopen řádně úvěr splácet.
13. Věřitel – právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně neprovedl. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy podle § 588 o. z.
14. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na jakékoliv plnění z titulu smlouvy. Pokud tedy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 10 000 Kč, jednalo se na straně žalovaného o plnění, které přijal z neplatného právního důvodu. Proto je žalovaný povinen vrátit právě tuto částku z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce má právo dle ust. § 2993 občanského zákoníku požadovat po žalovaném vrácení částky, kterou žalovaný skutečně/fakticky obdržel, aniž by tu byl platný závazek. Vzhledem k tomu, že vyšlo najevo, že žalovaný splatil 2 900 Kč, zbývá mu povinnost zaplatit částku 7 100 Kč. V tomto rozsahu je žaloba důvodná, co se týká jistiny.
16. Soud přiznal žalobci i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku v zákonné výši, neboť žalovaný byl povinen vrátit žalobci peněžitou částku, a pokud tak neučinil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu. V řešené věci se jednalo ovšem o to stanovit správně počátek prodlení žalovaného se splněním dluhu.
17. Soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 občanského zákonu, jehož aplikace nutně nastupuje v případě, kdy tu není platně uzavřená smlouva a není zde smluvní stanovení splatnosti dluhu. Dluh je pak splatný na výzvu. Žalobce neprokázal, že by doručil žalovanému oznámení o postoupení pohledávky nebo výzvu k plnění (viz výzva soudu z 13. 4. 2022 s poučením o následcích nesplnění výzvy v podobně zamítnutí žaloby). Proto prodlení žalovaného s plnění dluhu mohlo nastat teprve až v návaznosti na doručení žaloby. Ta mu byla doručena 13. 12. 2021 (viz č. l. 26 – doručenka), proto byl 14. 12. 2021 žalobní dluh splatný a žalovaný je od 15. 12. 2021 v prodlení. Žalobci tudíž náleží úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013.
18. Vyvratitelná domněnka zakotvená v § 573 o. z. platí jen v případě, že zásilka adresátovi prokazatelně došla, což dovodila i soudní praxe (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána - viz zákonná dikce„ došlá zásilka“ (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019 sp. zn. II. ÚS 2403/19). Ze soudní praxe obdobně i např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 89/2017 ze dne 13. 12. 2018 a z tzv. komentářové literatury srov. obdobně např. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 2. vydání, 2022, s. 1830 - 1831: E. Dobrovolná. Nad rámec lze uvést, že fikci doručení ujednání smluvních stran založit nemůže (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1287/2018). Proto nebylo možné odvíjet počátek prodlení v závislosti na prokázání prostého odeslání (dání k poštovní přepravě) toho kterého dopisu oznámení o postoupení pohledávek, výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě) žalovanému.
19. Vzhledem k právnímu posouzení věci pak soud ve zbývajících požadovaných částkách žalobu zamítl, když smlouva byla shledána neplatnou a nárok žalobce na úhradu smluvních úroků, které měly být předmětnou smlouvou sjednány, je z tohoto důvodu zcela neoprávněný. Žalobci nelze přiznat jakékoliv plnění, které vyvozuje z (absolutně) neplatné smlouvy.
20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný měl úspěch větší (viz výrok I. a II.) Za těchto okolností by měl právo na náhradu poměrné části nákladů řízení žalovaný, avšak jemu žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.)
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, řádně a včas, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu/exekuce.