Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

55 CO 430/2021-81

Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Stibrala a soudců JUDr. Miroslava Stoklasy a JUDr. Ivy Hubáčkové ve věci

žalobkyně České republiky - Úřadu práce České republiky, IČO

se sídlem v obec a číslo, ulice a číslo

zastoupené JUDr. jméno příjmení, advokátem

se sídlem v obec a číslo, ulice a číslo

proti

žalované příjmení jméno příjmení, IČO, se sídlem v obec a číslo, ulice a číslo

správkyně konkursní podstaty dlužníka právnická osoba

se sídlem v obec, ulice a číslo, IČO

za účasti

vedlejšího účastníka

na straně žalované právnická osoba, IČO

se sídlem v obec, ulice a číslo

zastoupené JUDr. jméno příjmení, advokátem

se sídlem v obec a číslo, ulice a číslo

o zaplacení částka s příslušenstvím

k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum,

č. j.  – 52,

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

1. Citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobkyni z majetkové podstaty dlužníka právnická osoba se sídlem v obec, ulice a číslo, částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku a uložil žalobkyni povinnost nahradit vedlejšímu účastníku náklady řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Žaloba se opírala o tvrzení, že na dlužníka byl podán insolvenční návrh a následně na něj byl prohlášen konkurs a ustanoven insolvenční správce v osobě žalované. Na žalobkyni následně přešly pohledávky za vyplacené mzdy zaměstnanců, které měli vůči dlužníku, přičemž došlo k vyplacení částky ve výši částka. Žalobkyně tak uplatnila pohledávku za majetkovou podstatou ve smyslu vůči insolvenční správkyni. Ta žalobkyni sdělila, že jde o promlčenou pohledávku, která nebude v insolvenčním řízení uspokojena. Žalobkyně se proto svých práv domáhala soudně, když dle jejího názoru k promlčení pohledávky nedošlo, neboť nárok byl fakticky dlužníkem uznán.

3. Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba není důvodná s ohledem na důvodně uplatněnou námitku promlčení, kterou uplatnila žalovaná a vedlejší účastník. Dle právní úpravy, účinné ke datum dle tehdy platného ( v platném znění) činila promlčecí doba 3 roky. Jestliže žalobkyně v řízení tvrdila, že fakticky došlo k uznání dluhu dle ve spojení s ustanovením tehdy platného, tak obvodní soud tento názor nesdílel. Vykázání dlužných mzdových nároků zaměstnavatelem dle , o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, nelze považovat za uznání dluhu. Navíc zaměstnavatel nebyl v okamžiku tohoto vykázání dlužníkem žalobce, mezi ním a žalobcem neexistoval dluh, který by bylo možné uznat a ani obsah vykázání nelze interpretovat jako uznání dluhu, když žádný takový projev vůle z textu vykázání dlužných mzdových nároků neplyne. Dále obvodní soud dovodil, že uplatnění námitky promlčení ze strany insolvenční správkyně, není úkonem v rozporu s dobrými mravy. Z tohoto důvodu byla žaloba zamítnuta a vedlejšímu účastníku na straně žalované přiznány náklady řízení dle zásady úspěchu ve věci podle za právní zastoupení advokátem.

4. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž zejména namítala, že se obvodní soud přesvědčivě nevypořádal s námitkou žalobkyně o neplatnosti námitky promlčení pro rozpor s dobrými mravy, když poukázala znění současně platného ustanovení a platného ( v platném znění), dle nichž nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu a dále, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaná se k odvolání žalobkyně písemně vyjádřila s tím, že rozhodnutí soudu I. stupně považuje za věcně správné a ztotožnila se i s jejím právním hodnocením. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen.

6. ulice účastnice se při jednání odvolacího soudu připojila ke stanovisku žalované, s nímž vyjádřila souhlas.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle ustanovení , , 5 a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Smyslem ustanovení , o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, je to, že příslušná krajská pobočka úřadu práce, která rozhoduje ve věci dlužných mzdových nároků, vyzve zaměstnavatele k předložení písemného seznamu dlužných mzdových nároků zaměstnanců za rozhodné období, přičemž se jedná o právní nástroj umožňující uspokojit mzdové nároky zaměstnanců alespoň částečně a co nejrychlejším způsobem.

9. Tento seznam dlužných mzdových nároků, však již ze své podstaty nepochybně nemohl být uznáním dluhu ve smyslu tehdy platného ustanovení , dle něhož uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený, co do důvodů i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval.

10. Žádný takový projev vůle v seznamu mzdových nároků nebyl, navíc mezi zaměstnavatelem a státem nebyl vztah věřitele a dlužníka, jak soud I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí správně uvedl. Je tak zcela zřejmé, že k uznání dluhu v daném případě nedošlo, když skutečnost, že žalobní požadavek je promlčen, byl mezi účastníky nesporný.

11. Odvolatelka v odvolacím řízení pouze setrvala na svém stanovisku, že k uplatnění námitky promlčení ze strany žalované je v rozporu se zásadou o dobrých mravech. K této otázce existuje víceletá judikatura nejvyššího i ústavního soudu, dle níž mohou nastat situace, kdy námitka promlčení je výrazem zneužití práva vůči účastníku, vůči němuž by šlo o nepřiměřeně tvrdý postih ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatněného práva. Obecně výkon práv nemá být v rozporu s dobrými mravy, a to platí i pro výkon práva vznést námitku promlčení. Současně s tím je však třeba uvést, že námitka promlčení je obvyklým právním nástrojem a příčí se dobrým mravům jen výjimečně, když by byla výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí lhůty nezavinil a vůči němuž by byl zánik nároku nepřiměřeně tvrdý ve srovnání s charakterem uplatněného práva. Vždy je nutno rovněž zvažovat, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívá k jistotě v právních vztazích a je institutem zákonným, tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje (viz rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. , i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , , , , i rozhodnutí další).

12. V souzené věci je zřejmé, že žalovaná ve smyslu a platného nijak netěžila z nepoctivého či protiprávního činu, ani její postup neznamená zneužití práva. Žalovaná uplatněný požadavek ze strany státu byla povinna posuzovat jako pohledávku za majetkovou podstatou a za této situace zcela v souladu s právními předpisy odmítla plnit za situace, když pohledávka byla uplatněna po uplynutí promlčecí doby. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že nikoliv uplatnění námitky promlčení, ale spíše obrana žalobkyně poukazující na zneužití práva nese prvky nemravného jednání. Je třeba si uvědomit, že stát a jeho orgány (úřady práce) jsou vybaveny z veřejných prostředků dostatečným odborným aparátem, který měl včas a řádně hájit zájmy daňových poplatníků a v daném případě uplatnit pohledávku vůči insolvenční správkyni včas. Jestliže tak neučinil a důvodně byla uplatněna námitka promlčení, je žalobkyně povinna za této situace nést negativní důsledky s tím spojené, včetně zamítnutí žalobního požadavku a nákladových výroků z toho plynoucích.

13. Odvolací soud proto postupoval dle a napadený rozsudek, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení potvrdil.

14. Odvolací soud si je vědom ustanovení , dle něhož náklady, které v řízení vznikly insolvenčnímu správci se hradí z majetkové podstaty, nicméně ve smyslu ustanovení a následující , je však nutno rozhodnout i o nákladech sporného řízení mezi účastníky. Bylo tak rozhodnuto o nákladech mezi žalobkyní a žalovanou před soudy obou stupňů dle ustanovení , v odvolacím řízení za použití ustanovení

15. Výrok o nákladech odvolacího řízení mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí vyplývá ze zásady úspěchu ve věci. ulice účastnici vznikly náklady za právní zastoupení advokátem, a to za účast u odvolacího jednání dle advokátního tarifu za jeden úkon po částka, jedna paušální náhrada hotových výloh po částka a 21 % sazba DPH částka v součtu částka.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky v obec prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1 za podmínek ustanovení