Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

47 C 25/2020-55

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem JUDr. jméno jméno

sídlem adresa, obec

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 32 841,64 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Zamítá se žaloba v části požadující zaplacení částky ve výši 18 307,64 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 26 288,14 Kč za dobu od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 754,14 Kč za dobu od datum do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 14 534 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 14 534 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Zamítá se žaloba v části požadující zaplacení částky ve výši 18 307,64 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 26 288,14 Kč za dobu od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 754,14 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 14 534 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 14 534 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne datum (podána téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit částku ve výši

a) 4 985 Kč - splátky splatné do zesplatnění

b) 21 303,14 Kč - jistina v důsledku zrušení úvěrové smlouvy

c) 5 537,50 Kč - smluvní pokuta v důsledku zrušení úvěrové smlouvy

d) 66 Kč - úrok z prodlení

e) 450 Kč - účelně vynaložené náklady na odeslání upomínky

f) 200 Kč - účelně vynaložené náklady na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru

g) 300 Kč - smluvní pokuta za prodlení s úhradou jednotlivých splátek,

tj. celkem 34 841,64 Kč z titulu smlouvy o úvěru ze dne datum.

2. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila, nereagovala na žádnou z výzev soudu.

3. Dne datum proběhlo jednání, na kterém soud provedl dokazování a zjistil následující skutkový stav.

4. Z listiny„ Úvěrová smlouva č. anonymizováno“ soud zjistil, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 27 698 Kč na nákup anonymizováno 5 slov obec, ulice (jméno). Žalovaná se zavázala úvěr splatit formou 48 splátek po 997 Kč měsíčně počínaje datem datum, tedy celkem se zavázala zaplatit 47 856 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky číslo ze dne datum a Sazebník (první odstavec na straně 2/4 smlouvy).

5. Žalobce jakožto úvěrující či věřitel poskytl úvěr ve prospěch žalované dne datum převodem na účet prodejce zboží (důkaz: Potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru anonymizována dvě slova).

6. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem 13 164 Kč, přičemž od 13. splátky splatné datum byla v prodlení (důkaz: Přehled plateb pro smlouvu č. anonymizováno).

7. Žalobce uvedl, že prověřoval úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy jednak podle údajů, které sama žalovaná uvedla ve formuláři smlouvy, jednak lustrací ve veřejných i soukromých rejstřících, u různých subjektů, scoringovým modelem apod. příjmení z těchto tvrzení ale žalobce neprokázal, resp. ani jinak v řízení nevyšly najevo, vyjma toho faktu, že žalovaná uvedla do formuláře smlouvy určitá data. To je však nedostatečné; žalovaný byl poučen o břemeni tvrzení a důkazním včetně následků jejich neunesení v usnesení ze dne 14. 8. 2020, č. j. -32.

8. V ostatním, ač provedl i další důkazy, soud nespatřoval žádné relevantní informace, které by mohly vést k jinému rozhodnutí než v tomto rozsudku vyjádřeném. Proto se dalšími důkazy nezabýval.

9. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“. Podle , o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“

11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobce jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný vystupoval coby spotřebitel - ) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Žalovaný řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele - žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobce porušil svoji povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Judikatura zastává názor, že vycházet při posouzení úvěruschopnosti jen z databáze dlužníků je nedostatečné pro řádné ověření úvěruschopnosti (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ). Na tomto místě soud může poukázat na úvahu Nejvyššího soudu vyjádřenou například v usnesení sp. zn. :„ Jak uvedl i sám Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 20. března 2019, sp. zn. , klíčová je nepochybně i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace. Mezi tyto lze řadit rovněž soukromé databáze typu SOLUS, BRKI (bankovní registr klientských informací) a NRKI (nebankovní registr klientských informací), které by však neměly být využívány jako základní či dokonce jediný informační zdroj, neboť poskytují informace jen o těch spotřebitelích, kteří neplní své povinnosti vůči subjektu, jenž je zapojen do činnosti daného registru. Informace ze shora specifikovaných registrů (databází) tak nemusí být vždy kompletní. Použití informací z těchto databází není obligatorní, pokud je věřitel schopen doložit, že úvěruschopnost prověřil jinak, jako tomu bylo v právě posuzované věci.“

14. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti ). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

15. Jak vyplynulo z provedených důkazů, žalobce se spokojil s prostým konstatováním žalované uvedeným ve formuláři smlouvy, že žalobkyně je v pracovním poměru na dobu neurčitou, má čistý příjem 7 500 Kč, příjem celé domácnosti je 38 652 Kč (aniž by bylo zřejmé, co se myslí domácností, když žalovaná uvedla 0 vyživovacích povinností a rodinný stav rozvedená). Žalobce neprokázal, že by si vyžádal doklady o tvrzených údajích o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalované. Žalobce si nevyžádal konkretizaci nákladů a ani podklady, z nichž by je mohl mít za ověřené.

16. Co se týká prověřování zdroje příjmu žalované, a to na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, tento aspekt nebyl (alespoň to nevyplývá z důkazů) prověřován žalobcem vůbec. Z ničeho neplyne, že u dané společnosti je žalovaná zaměstnána, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr a že se má jednat o pracovní poměr na dobu neurčitou. Žalobce si nevyžádal potvrzení od zaměstnavatele, pracovní smlouvu apod. – nebyla tedy osvědčena prognóza opakovaného, trvalejšího příjmu (od zaměstnavatele). Stejně tak mohlo jít jen o jednorázový nebo dočasný příjem, nebo příjem ještě po skončení pracovního poměru, případně bez pracovní smlouvy vůbec. Žalobce se spokojil s krajně nevěrohodnými výdaji na živobytí v nevídaně nízké částce 500 Kč (uvedené ve smlouvě), tyto neověřoval, stejně jako neověřoval ve smlouvě uvedené výdaje na bydlení v částce 7 000 Kč.

17. V této souvislosti soud - stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, resp. následkům při jejím nezjišťování - uvádí, že shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena za předchozí právní úpravy obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. Nutnost aplikovat v těchto situacích ustanovení obecně závazných právních předpisů o absolutní neplatnosti však platí i za účinnosti (viz např. rozsudek KS v Praze z 12. prosince 2019 sp. zn. , rozsudek Okresního soudu ve Zlíně z 25.02.2020 sp. zn. (dostupný na ASPI). Rovněž to lze dovodit z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019 sp. zn. konstatoval:„ …Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Nejvyšší správní soud posuzoval kasační stížnost obchodní společnosti (srov. jeho rozsudek z 1. 4. 2015 č. j. -39) poskytující spotřebitelské úvěry a při výkladu , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) …“. Ostatně koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv - jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv - shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásady autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

18. Soudní dvůr EU rozhodl o výkladu ustanovení směrnice 2008 /48/ na základě předběžné otázky položené českými soudy, byl rozsudek ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance. Soudní dvůr došel k závěru, že soud musí také z úřední povinnosti zkoumat, zda byla splněna povinnost věřitele předem posoudit úvěruschopnost spotřebitele, stanovená v článku 8 směrnice. Soudní dvůr rozhodl, že články 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soudní dvůr dále poukázal na ustálenou judikaturu k tzv. nepřímému účinku směrnic. Podle ní jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice, aby dosáhly výsledku, který směrnice sleduje. Tato povinnost konformního výkladu vnitrostátního práva je vlastní systému Smlouvy o fungování Evropské unie v tom, že umožňuje, aby vnitrostátní soudy v rámci svých pravomocí zajistily plnou účinnost unijního práva při rozhodování o sporech, které jim byly předloženy. Zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, s tím, že vezmou v úvahu veškeré vnitrostátní právo a použijí metody výkladu jím uznané, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s jejím cílem; Vnitrostátní soudy, včetně soudů rozhodujících v posledním stupni, musí případně změnit ustálenou vnitrostátní judikaturu, vychází-li z výkladu vnitrostátního práva, který s cíli směrnice není slučitelný. Soudní dvůr konstatoval, že předkládající soud nemůže při rozhodnutí ve věci platně dospět k závěru, že dotčená vnitrostátní ustanovení nelze vyložit v souladu s unijním právem, pouze z důvodu, že byla vyložena českými soudy ve smyslu, který není s unijním právem slučitelný. Předkládajícímu soudu tedy přísluší zajistit plný účinek směrnice 2008 /48/ tím, že na základě své vlastní pravomoci případně výklad českých soudů neslučitelný s unijním právem nepoužije.

19. Vzhledem k uvedeným skutečnostem soud shledal úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou podle § 588 o. z. („ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“). Za této situace mohl soud kvalifikovat nároky žalobce vůči žalované jedině podle norem o bezdůvodném obohacení. V řešené věci tedy podle skutkové podstaty stanovené v  o získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu.

20. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná obdržela fakticky částku ve výši 27 698 Kč, tj. plnění na kupní cenu zboží. Od této částky je nutné odečíst částku 13 164 Kč, kterou žalovaná žalobci dosud zaplatila. Žaloba je tedy důvodná v rozsahu částky 14 534 Kč. Ohledně úroků z prodlení vychází nárok žalobce z ust. a z , tudíž nárok žalobce na zaplacení úroků z prodlení je oprávněný ve smyslu bodu 21. a 22. tohoto rozsudku.

21. Co se týká lhůty k plnění, podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel v případě neplatnosti smlouvy povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (jistina úvěru je svým charakterem bezdůvodným obohacením žalovaného na úkor žalobce ve smyslu ).

22. Pokud jde o počátek prodlení, odstoupení od smlouvy - v němž byla uvedena výzva k plnění - žalobce žalované zjevně nedoručil, jelikož na zásilku uvedl špatnou adresu (jen„ ulice“ bez čísla ulice, na místo správného ulice s číslem ulice - viz důkaz odstoupením od smlouvy). Rovněž předžalobní výzvu žalobce odeslal na nesprávnou adresu - jen„ ulice“ na místo„ ulice“ (důkaz předžalobní výzvou a podacím archem). Proto splatnost závazku k vydání bezdůvodného obohacení lze odvíjet až od doručení žaloby žalované (srov. judikaturu, podle níž je možné předložit fakturu k placení přímému dlužníku formou doručením stejnopisu žaloby jako výzvy k zaplacení - např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.2.2003, sp. zn. ). Jak uvádí i komentář k  od jméno příjmení a příjmení na ASPI, právní jednání je účinné i tehdy, jestliže se o něm adresát fakticky nedozví, ale zásilka, která je obsahuje, se považuje ve smyslu příslušných ustanovení za náhradně (fiktivně) doručenou, když podstatné je to, zda adresát takového právního jednání měl možnost se s ním konkrétně seznámit (k tomu analogicky srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. ). Žaloba - adresovaná žalované na zákonnou doručovací adresu podle (adresa trvalého pobytu žalované uvedená v Centrální evidenci obyvatel) - byla uložena na poště datum (viz č. l. 23), tj. dne datum byla dodána do dispoziční sféry žalované, k tomu soud připočítal sedmidenní lhůtu k plnění zaplacení jako přiměřenou (viz o. z., věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s faktem, že samotný žalobce v předžalobní výzvě žalované stanovil sedmidenní lhůtu k plnění a tuto lze považovat za přiměřenou i s ohledem na výši přisouzení částky). Proto se žalovaná nachází v prodlení od 20. 5. 2020; v té době byl zákonný úrok z prodlení ve výši 10 procent ročně, ale žalobce požadoval přiznat úrok z prodlení ve výši 9 procent ročně a soud nemůže žalobní petit překročit (viz ).

23. Co se týká zamítnutí žaloby (výrok I. rozsudku), žádnou ze zbývajících položek nemohl soud žalobci přiznat, neboť měly oporu ve smlouvě (smluvním komplexu), která však byla shledána absolutně neplatnou a rovněž zamítl částečně tam uvedený úrok z prodlení, a to z důvodu uvedených v bodu 22. tohoto rozsudku.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. , podle kterého platí, že pokud měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

25. Žalobce měl v převážné části sporu neúspěch, a proto by to byl on, kdo by byl povinen k náhradě nákladů řízení. Žalované ani státu však náklady řízení, k jejichž náhradě by byl žalobce povinen, nevznikly. Proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku, a to ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Městského soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozsudkem, může se oprávněný domáhat výkonu vykonatelného rozhodnutí u soudu.