Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 64/2024-29

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Pelišovou ve věci

žalobce: Jméno žalobce, Datum narození žalobce Adresa advokáta

proti

žalované: Anonymizováno

o zaplacení částky 165 764 Kč

takto:

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal úhrady částky 165 764 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal úhrady částky 165 764 Kč, se zamítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 6. 8. 2024 domáhal po žalované zaplacení částky 165 764 Kč. Svůj nárok opíral o tvrzení, že mu rozhodnutím Anonymizováno dne datum, č.j. Anonymizováno, byla vyslovena účast na soudních rehabilitacích ve smyslu , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a to ve vztahu k jeho nezákonnému omezení na osobní svobodě od 22. 1. 1987 do 18. 5. 1987 a od 8. 2. 1988 do 9. 2. 1988 (4 měsíce). V této souvislosti pak po žalované nárokoval mj. i odškodnění za náhradu ušlého výdělku ve výši 10 000 Kč (9 833 Kč + 167 Kč) a k tomu příslušnou valorizaci. Žalobce požadoval paušální částku 2 500 Kč za měsíc, kdy tato částka původně odpovídala mírně nadprůměrné měsíční mzdě. Žalovaná žalobci přiznala 10 000 Kč, avšak jakoukoliv valorizaci odmítla. Žalobce se tak v tomto řízení domáhá přiznání rozdílu mezi aktuální průměrnou mzdou a částkou, která byla žalobci přiznána [175 764 Kč (4x 43 941 Kč) – 10 000 Kč]. Žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne 5. 2. 2024.

2. Žalovaná uvedla, že nárok žalobce neuznává, a to ani částečně. Žalovaná má za to, že žalobci nárok na valorizaci nevznikl. Pro žalobce bylo po tak dlouhé době velmi komplikované doložit faktickou výši svého průměrného výdělku, proto žalovaná nahradila ztrátu na výdělku paušální částkou ve výši 2 500 Kč za každý měsíc nezákonného zbavení osobní svobody dle zákona. Tato částka byla v době nabytí účinnosti zákona nadprůměrná. Obecně platí, že nelze vycházet z výše průměrného výdělku v době vzniku nároku, nýbrž v době vzniku škody představující ztrátu na výdělku, tj. v době zbavení svobody (NS sp. zn. ). Žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

3. Soud postupoval podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a ve věci rozhodl bez jednání jen na základě předložených listinných důkazů, neboť bylo možné tímto postupem rozhodnout, přičemž žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil již v žalobě a žalovaná s tímto postupem výslovně souhlasila v podání ze dne 3. 10. 2024.

4. Soud měl k dispozici následující listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:

5. Z usnesení Anonymizováno dne 31. 1. 2024, č.j. Anonymizováno soud zjistil, že žalobce byl účasten soudní rehabilitace v souvislosti s omezením jeho osobní svobody od 22. 1. 1987 do 18. 5. 1987 a od 8. 2. 1988 do 9. 2. 1988. Žalobce se měl dopustit přípravy trestného činu pobuřování (měl přechovávat materiály týkající se Charty 77, tj. letáky a další písemnosti) a trestného činu pobuřování (zatčen STB s větším počtem samizdatové publikace, došlo k fyzickému napadení žalobce) dle tehdy účinného . Toto rozhodnutí nabylo právní moci 10. 2. 2024.

6. Z žádosti o odškodnění a zadostiučinění žalobce ze dne 5. 2. 2024 soud zjistil, že žalobce vyhotovil žádost o odškodnění mj. ušlého výdělku za omezení svobody od 22. 1. 1987 do 18. 5. 1987 ve výši 9 833 Kč [3x 2 500 Kč + 2 500 Kč/30 x (10+18)] a od 8. 2. 1988 do 9. 2. 1988 ve výši 167 Kč [2 500Kč/30 x 2], a k tomu příslušnou valorizaci.

7. Z dopisu žalované ze dne 22. 7. 2024 soud zjistil, že žalovaná žalobci dle zákona přiznala částku 12 800 Kč. Částka je představována paušální náhradou ušlého výdělku ve výši 10 000 Kč, paušální náhradou nákladů vazby ve výši 2 400 Kč a paušální náhradou nákladů trestního stíhání ve výši 400 Kč. Žalovaná žalobci nepřiznala valorizaci pro nedostatek opory takového nároku v právních předpisech (stanovisko pléna ÚS sp. zn. ). Žalovaná žádost přijala dne 25. 1. 2024.

8. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti. V řízení byly navrženy jen listinné důkazy, jejichž pravost nebo správnost nebyla namítána. Soud tak neměl důvod z nich nevycházet, ani jim v rámci hodnocení důkazů přisuzovat nižší hodnotu.

9. Následně soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

10. Žalobce byl soudně rehabilitován v souvislosti s omezením jeho osobní svobody od 22. 1. 1987 do 18. 5. 1987 za přípravu trestného činu pobuřování (měl přechovávat materiály týkající se Charty 77, tj. letáky a další písemnosti) a od 8. 2. 1988 do 9. 2. 1988 za trestný čin pobuřování (zatčen STB s větším počtem samizdatové publikace, došlo k fyzickému napadení žalobce). Žalobce se následně u žalované domáhal mj. náhrady ušlého výdělku, který mu ušel z důvodu omezení svobody, a to včetně valorizace. Žalovaná přiznala žalobci nárok na ušlý výdělek v plné výši, nepřiznala však žalobci nárok na valorizaci, neboť pro to není opora v právních předpisech.

11. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

Podle zákona činy, které směřovaly k uplatnění práv a svobod občanů zaručených u a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v navazujících mezinárodních paktech o občanských a politických právech, byly československými trestními zákony prohlášeny za trestné v rozporu s mezinárodním právem a mezinárodnímu právu odporovalo také jejich trestní stíhání a trestání.

Podle § 2 odst. 1 písm. d) zákona, pravomocná odsuzující soudní rozhodnutí vyhlášená v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990, týkající se skutků spáchaných po 5. květnu 1945 […], pobuřování podle § 100 odst. 1, 2, odst. 3 písm. a), […].

Podle § 23 odst. 1 písm. a) zákona nárok na odškodnění zahrnuje zejména náhradu za ztrátu na výdělku za každý měsíc za vazbu a výkon trestu odnětí svobody ve výši 2500 Kčs, pokud poškozený nepožádá, aby mu byla místo této náhrady poskytnuta náhrada za ztrátu na výdělku po dobu vazby a výkonu trestu odnětí svobody podle obecných předpisů.

Podle zákona pro způsob a rozsah náhrady za ztrátu na výdělku a náhrady škody na zdraví platí ustanovení ; průměrným výdělkem před poškozením se rozumí průměrný výdělek v době před zahájením trestního stíhání.

Podle § 23 odst. 6 písm. a) zákona vláda České a Slovenské Federativní Republiky stanoví nařízením podmínky a způsob určování výše náhrady za ztrátu na výdělku vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně,

Podle § 33 odst. 2 zákona se ustanovení tohoto zákona užije obdobně k rehabilitaci a odškodnění osob nezákonně zbavených osobní svobody nebo majetku v souvislosti s trestnými činy uvedenými v § 2 a 4 v období od 25. 2. 1948Anonymizovánodo 1. 1. 1990, i když nebylo zahájeno trestní stíhání, pokud nedošlo k plnému odškodnění podle dříve platných předpisů. Ustanovení § 27 se užije obdobně.

12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a v celém rozsahu ji zamítl.

13. V dané věci je třeba poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2006, sp. zn. . má ve vztahu k obecným právním předpisům ( ve spojení s ) povahu předpisu speciálního. Proti státu se proto nelze domáhat jiných či dalších nároků než těch, které tento speciální upravuje. Žalobce požádal o paušální náhradu ušlé mzdy ve výši 2 500 Kč měsíčně podle ustanovení zákona, nežádal náhradu za ztrátu na výdělku podle obecných předpisů a náleží mu tak paušální náhrada za ztrátu na výdělku, která mu byla žalovanou uhrazena. Jiné nároky, včetně nároků valorizačních, však k zákonem stanovené náhradě nenáleží, a kromě nároků v tomto zákoně uvedených soud nemůže bez dalšího svým rozhodnutím konstituovat další nároky. Nejvyšší soud též poukázal na to, že poškozenému (žalobci) náleží náhrada za ztrátu toho výdělku, jehož nedosáhl v době, po kterou byla jeho osobní svoboda omezena, proto rozsah odškodnění nemůže být vyšší, než byl výdělek poškozeného v době, kdy v důsledku výkonu vazby a trestu svůj výdělek ztratil. Statistické údaje o vývoji průměrné nominální mzdy v ČR pak nejsou okolností, s níž spojuje možnost zvýšení náhrady za ztrátu na výdělku (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. ).

14. Pro úplnost soud dodává, že za nesprávný úřední postup nelze považovat postup státu, když vláda ve smyslu § 23 odst. 6 písm. a) zákona nestanovila pravidla valorizace, tj. podmínky a způsob určování výše náhrady za ztrátu na výdělku vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně. Rozhodovací činnost soudů je ustálena v závěru, že vydání normativního právního aktu vládou ČR není úředním postupem (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. , nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. ). Žalobci tak nelze přiznat ani náhradu v souvislosti se shora uvedeným.

15. Nad rámec výše uvedeného soud akcentuje, že účelem , o soudní rehabilitaci, bylo podle ustanovením citovaného zákona zrušit odsuzující soudní rozhodnutí za činy, které v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská politická práva a svobody zaručené u a vyjádřené v mezinárodních dokumentech a mezinárodních právních normách označoval za trestné, umožnit rychlé přezkoumání případů osob takto protiprávně odsouzených v důsledku porušování zákonnosti na úseku trestního řízení, odstranit nepřiměřené tvrdosti v používání represe, zabezpečit neprávem odsouzeným osobám společenskou rehabilitaci a přiměřené hmotné odškodnění a ze zjištěných zákonností vyvodit důsledky proti osobám, které platné zákony vědomě nebo hrubě porušovaly. V naříkaném případě soud shledal, že poskytnuté zadostiučinění (peněžitá náhrada), která bylo žalobci vyplaceno, lze považovat za přiměřené zejména vzhledem k okolnostem popsaného případu žalobce a shora uvedenému. Účelem citovaného zákona bylo především odškodnění jedinců, kteří byli jako oponenti režimu represivními orgány veřejné moci v letech 1948 až 1989 pronásledováni pro jejich politické názory. Tyto orgány navenek zastřely skutečné důvody jejich represe spočívající v potlačování (v podstatě) jakékoli politické oponentury. Z toho důvodu musí být právní normy rehabilitačního zákonodárství vykládány tak, aby došlo k nápravě křivd (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2022, sp. zn. ). Není tedy zcela vyloučeno, že by bylo možné přisoudit náhradu vyšší než uvedenou zákonem (vyplacenou žalovanou), to však pouze za zcela výjimečných okolností, pokud by v případě flagrantních či do očí bijících křivd nedošlo ani ke dni podání žaloby k dostatečné náhradě, a to z důvodů primárně ležících na straně státu, případně pokud by státem vyplacená náhrada byla zcela nepřiměřeně nízká s ohledem na okolnosti dané věci.

16. Odškodnění, které se žalobci vzhledem k vydanému rehabilitačnímu usnesení dostalo, se jeví ve světle délky perzekuce a žalobcem vylíčených okolností jako dostatečné, když poskytnuté zadostiučinění odpovídá mírně nadprůměrné měsíční mzdě v době přijetí zákona.

17. Pro úplnost soud dodává, že judikaturu předloženou žalobcem shledal jako nepřiléhavou, neboť se týkala náhrady za poškození zdraví, nikoliv problematiky náhrady ušlého výdělku.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ve spojení s a v řízení zcela úspěšné žalované přiznal paušální náhradu za vyjádření k žalobě dle a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle o. s. ř, tedy celkem částku 300 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalované ve lhůtě tří dnů dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, má oprávněný právo domáhat se plnění uložené povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.