Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1090/2005

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se na státu domáhal zaplacení částky 297.000,- Kč jakožto rozdílu mezi současnou průměrnou mzdou 16.000,- Kč a skutečně vyplacenou náhradou ušlého výdělku, jež mu byla ve výši 2.500,- Kč měsíčně vyplacena v souvislosti se soudní rehabilitací za trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle dříve platného ustanovení , za nějž byl žalobce v r. 1958 odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 22 měsíců nepodmíněně, který vykonal. Podle názoru žalobce náhrada ušlého výdělku ve výši 2.500,- Kč měsíčně podle je naprosto nepřiměřená mzdové hladině v roce 2002 a v následujícím období, neboť nedosahuje ani poloviny současné minimální mzdy. Za přiměřené odškodněním považuje žalobce náhradu ve výši průměrné mzdy, tj. 16.000,- Kč měsíčně.

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 8. 4. 2004, č. j. -15, žalobu na zaplacení částky 297.000,- Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V řízení zjistil, že žalobce byl odsouzen za trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Karlových Varech ze dne 15. 1. 1958, sp. zn. , a uložený trest odnětí svobody v trvání 22 měsíců nepodmíněně vykonal se započtením výkonu vazby v době od 27. 12. 1957 do 24. 1. 1958. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 10. 2001, sp. zn. , byl uvedený rozsudek zrušen a trestní stíhání proti žalobci bylo zastaveno podle § 11 odst. 1 písm. f) trestního řádu (dále jen tr. ř.). Dne 30. 11. 2001 požádal žalobce o odškodnění a byla mu vyplacena paušální náhrada ušlého výdělku ve výši 2.500,- Kč měsíčně (celkem 55.000,- Kč), náhrada nákladů vazby a výkonu trestu odnětí svobody. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť při odškodňování bylo postupováno podle , o soudní rehabilitaci, a v souladu s jeho byla žalobci vyplacena náhrada za ztrátu na výdělku za každý měsíc vazby a výkonu trestu odnětí svobody ve výši 2.500,- Kč. Vzhledem k tomu, že je ve vztahu k i k zákonem speciálním, platí tato zvláštní úprava pro osoby, které jsou oprávněny žádat podle nich odškodnění, bez ohledu na to, který přepis je pro ně příznivější. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , obvodní soud uzavřel, že v případě, na který dopadá restituční zákon, se nelze proti státu domáhat jiných či dalších nároků, než které tyto speciální zákony upravují.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 1. 2005, č. j. -27, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a shodně s ním dovodil, že nárok žalobce na náhradu ušlého výdělku za dobu vazby a výkonu trestu byl plně uspokojen ve výši 2.500,- Kč měsíčně. Trestný čin, pro který byl žalobce odsouzen, je uveden v písm c) , proto odškodnění žalobce se řídí podle tohoto zákona. Protože žalobce požádal o paušální náhradu, byť vyšší, než jak ji stanoví tento zákon, a nežádal náhradu za ztrátu na výdělku podle obecných předpisů, jak umožňuje , náleží mu paušální náhrada za ztrátu na výdělku. Jiné nároky, včetně nároků valorizačních, však k zákonem stanovené náhradě nenáleží a kromě nároků v tomto zákoně uvedených soud nemůže svým rozhodnutím konstituovat nějaké další nároky.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Za zásadně významnou považuje právní otázku, podle jakých předpisů má být odškodněna osoba, která po vykonání trestu dosáhla na základě obecných právních předpisů (nikoliv podle ) zrušení rozsudku a zproštění obžaloby či zastavení trestního stíhání. Poukazuje na to, že tentýž odvolací soud v obdobném případě E. K. vyslovil názor, že je třeba postupovat podle obecných právních předpisů platných v době, kdy došlo k nezákonnému odsouzení. Dochází tedy k odlišnému pojetí v zásadní právní otázce, jakým způsobem se stanoví odškodnění v těchto případech, což má za následek i rozdílnou výši odškodného. Dovolatel zastává názor, že je speciální norma a odškodnění podle něj lze provádět jen v případech, kdy došlo k soudní rehabilitaci podle tohoto zákona, zatímco byl-li rozsudek zrušen podle obecných právních předpisů, mělo by být i odškodnění podle nich provedeno. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil k novému projednání soudu prvního stupně.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení otázky, jaký právní předpis má být aplikován na nárok uplatněný v tomto řízení; z hlediska této právní otázky má napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam a dovolání proti němu je tak přípustné (, odst. 3 ).

Jak vyplývá z výsledků řízení, žalobce byl rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Karlových Varech ze dne 15. 1. 1958, sp. zn. , odsouzen pro trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 22 měsíců nepodmíněně, který vykonal v době od 27. 12. 1957 do 24. 1. 1958. Na základě stížnosti pro porušení zákona, podané ministrem spravedlnosti ČR ve prospěch žalobce podle tr. ř., byl rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 10. 2001, sp. zn. , uvedený rozsudek zrušen podle , a tr. ř., neboť tímto rozhodnutím byl v ustanovení tr. zák., ve znění , porušen zákon v neprospěch žalobce, a podle tr. ř. bylo trestní stíhání žalobce zastaveno.

Zcela správně soudy vycházely z názoru, že , o soudní rehabilitaci, má ve vztahu k obecným právním předpisům povahu předpisu speciálního. Ovšem základním předpokladem aplikace tohoto zákona na nároky oprávněných osob na odškodnění je, že poškozený je skutečně osobou rehabilitovanou podle tohoto zákona. Trestný čin, za nějž byl žalobce v 50. letech odsouzen, je sice uveden v taxativních výčtech , avšak z hlediska vzniku a právního režimu nároku na odškodnění není samo o sobě rozhodující, zda tento čin, za jehož spáchání byl žalobci uložen trest, je uveden mezi skutky v oddílu třetím tohoto zákona (zrušení rozhodnutí na návrh v přezkumném řízení), nýbrž rozhodující je, zda odsuzující soudní rozhodnutí bylo zrušeno v řízení podle tohoto zákona či nikoliv. Zásadní význam proto má znění výroku rozsudku, kterým bylo původní odsuzující rozhodnutí zrušeno a z něhož je třeba také vycházet.

Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2001, sp. zn. , odsuzující trestní rozsudek byl zrušen podle , a tr. ř., a to na základě stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti České republiky. Soudní rozhodnutí, jímž byl žalobci uložen trest, nebylo zrušeno podle , nýbrž podle obecných ustanovení trestního řádu, takže žalobce není osobou rehabilitovanou podle uvedeného zvláštního zákona, a protože se na jeho nárok nevztahuje (odsuzující rozsudek byl totiž zrušen až po účinnosti tohoto zákona), nelze v jeho případě aplikovat tento zákon ani přiměřeně. Z toho plyne, že nárok žalobce na odškodnění se neřídí , nýbrž jeho nárok na odškodnění za vykonanou vazbu a trest se řídí obecnou právní úpravou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 6. 2005 sp. zn. ).

Zvláštní úpravu odpovědnosti státu za škodu způsobenou rozhodnutím o vazbě a trestu obsahuje , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v ustanoveních až . Tento zákon nabyl účinnosti 15. 5. 1998 a podle jeho přechodného ustanovení se odpovědnost podle tohoto zákona vztahuje na škodu způsobenou rozhodnutími, která byla vydána ode dne účinnosti zákona, a na škodu způsobenou ode dne účinnosti zákona nesprávným úředním postupem; odpovědnost za škodu způsobenou rozhodnutími, která byla vydána přede dnem účinnosti zákona, a za škodu způsobenou přede dnem účinnosti zákona nesprávným úředním postupem se řídí dosavadními předpisy.

Tímto dosavadním právním předpisem je , o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, který nabyl účinnosti 1. 7. 1969. Podle jeho ustanovení se zákon vztahuje na náhradu škody způsobené rozhodnutími, která budou vydána po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, a na náhradu škody způsobené po tomto dni nesprávným úředním postupem. Podle ustanovení § 28 odst. 1 pak o nárocích na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě a trestu vydaným do dne účinnosti tohoto zákona se rozhodne podle dosavadních předpisů o odškodnění za vazbu a trest (§ 371 až 374 trestního řádu a , o soudní rehabilitaci). Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), který před 1. 7. 1969 upravoval odškodnění za vazbu a trest, nabyl účinnosti dnem 1. 1. 1962. Protože nezákonné odsuzující rozhodnutí bylo vydáno a nabylo právní moci ještě předtím, než oba shora uvedené předpisy nabyly účinnosti, je nutno věc posuzovat podle o trestním řízení soudním (trestní řád), který upravuje odškodnění za vazbu a za trest v hlavě 21.

Podle ustanovení kdo utrpěl majetkovou škodu tím, že na něm byl zcela nebo zčásti vykonán trest odnětí svobody, nápravné opatření, propadnutí jmění nebo věci, trest peněžitý nebo pokuta, může žádat, aby mu ji stát nahradil, byl-li v pozdějším řízení obžaloby zproštěn nebo bylo-li později trestní stíhání zastaveno.

Ušlý výdělek za dobu výkonu vazby a trestu odnětí svobody je majetkovou škodou, která se podle ustanovení nahrazuje do výše výdělku, jaký poškozený pobíral v době, kdy o svůj výdělek z důvodu výkonu vazby a trestu odnětí svobody přišel. Náhrada mu náleží za ztrátu toho výdělku, jehož nedosáhl v době, po kterou byla jeho osobní svoboda omezena. Rozsah odškodnění nemůže být proto vyšší, než byl výdělek poškozeného v době, kdy v důsledku výkonu vazby a trestu svůj výdělek ztratil. V tomto směru je na poškozeném, aby tvrdil a prokázal rozhodující údaje pro určení průměrného či pravděpodobného výdělku, pokud ovšem přesahuje částku již vyplacenou. Výše současné průměrné mzdy v ČR však není okolností, s níž by zákon spojoval možnost zvýšení náhrady za ztrátu na výdělku (srov. např. rozsudek NS ČR ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. ).

Protože právní posouzení nároku na náhradu ušlého výdělku za dobu výkonu vazby a trestu spočívá v daném případě na aplikaci nesprávného právního předpisu, je dovolací důvod dle ust. naplněn; dovolací soud proto napadené rozhodnutí zrušil (, věta za středníkem, ).Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, byl zrušen i rozsudek soudu prvního stupně a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení (, věta druhá, ).

Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný (, věta první, a per analogiam ). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí ve věci (, věta druhá, ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. srpna 2006

JUDr. Marta Š k á r o v á, v.r.

předsedkyně senátu