Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

72 Co 124/2025-53

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Velce a soudkyň JUDr. Zuzany Sváčkové a Mgr. Pavly Polednové ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Česká republika - ústřední orgán sídlem adresa jednající správní orgán sídlem adresa

o zaplacení částky 62 028 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. ledna 2025, č. j. -37,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 62 028 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobkyni, aby zaplatila žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobkyně odůvodnila tvrzením, že nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodním soudem pro adresa pod sp. zn. spisová značka jí vznikla nemajetková újma, kterou žádá odškodnit v zažalované výši.

3. Ze shodných tvrzení účastníků a na podkladě provedeného dokazování prvostupňový soud zjistil, že řízení vedené Obvodním soudem pro adresa (dále jen „obvodní soud“) pod sp. zn. spisová značka (dále jen „posuzované řízení“) bylo zahájeno žalobou tituly před jménem jméno FO ze dne 24. 4. 2015, kterou požadoaval po žalobkyni (v posuzovaném řízení v postavení žalované), aby mu zaplatila částku 201 484,74 Kč (za zaměření staveb pro stavbu lešení a jeho montáž a demontáž na několika stavebních akcích). Dále soud prvního stupně popsal průběh tohoto řízení s tím, že žaloba byla doručena žalobkyni dne 18. 5. 2015 a poté proběhla jednání ve věci dne datum, datum a datum, kdy byl vyhlášen rozsudek, který byl sice rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 21. 2. 2017 potvrzen, nicméně Nejvyšší soud (dále jen „dovolací soud“) svým rozsudkem ze dne 15. 1. 2020 rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud pak usnesením ze dne 19. 10. 2020 zrušil rozsudek obvodního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. U obvodního soudu se pak jednání uskutečnila dne datum, datum, datum, datum, datum a datum, kdy byl vyhlášen rozsudek, který byl rozsudkem odvolacího soudu ze dne 16. 3. 2023 potvrzen. Dovolání podané proti tomuto rozudku dovolací soud usnesením ze dne 25. 6. 2024 odmítl. Dne 8. 8. 2024 žalobkyně požádala žalovanou, aby jí poskytla odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Na tuto výzvu žalovaná reagovala stanoviskem ze dne 25. 9. 2024, na jejímž základě poté poskytla žalobkyni odškodnění ve výši 98 000 Kč.

4. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle , , a , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), a předně dovodil, že v hodnoceném řízení trvajícím ve vztahu k žalobkyni devět let a dva měsíce (od 18. 5. 2015 do 2. 8. 2024) došlo i přes jeho složitost k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Dále soud prvního stupně uvedl, že byť se jednalo o řízení, jehož délka neodpovídala náročnosti dané věci a soud se na této délce částečně podílel, nejednalo se však o délku extrémní a význam hodnocené věci byl pro žalobkyni (pouze) standardní. Z uvedených důvodů soud prvního stupně rozhodl, že žalobkyni náleží finanční zadostiučinění za první dva roky řízení ve výši 15 000 Kč a za každý další rok jeho trvání vždy ve výši 15 000 Kč. Takto vypočtenou základní částku odškodnění ve výši 122 500 Kč poté soud prvního stupně snížil pro složitost věci o 15 % (s odkazem na větší množství sporných skutečností daných rozsahem tvrzených nároků, čemuž odpovídala náročnost dokazování). Vzhledem k tomu, že hodnocené řízení proběhlo u obvodního soudu, u odvolacího soudu i u soudu dovolacího, což je skutečnost, která objektivně řízení prodloužila, ale ani tu nelze přičítat k tíži žalované, soud prvního stupně snížil základní částku odškodnění o dalších 25 %. Dále soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná se podílela na celkové délce řízení vydáním vadného rozsudku, což je skutečnost, která je k tíži žalované přičitatelná. Zákldní částku odškodnění proto následně zvýšil o 20 %. Důvody pro další modifikaci základní částky odškodnění pak již soud prvního stupně neshledal (význam hodnoceného řízení totiž shledal pro žalobkyni jako standardní). Za přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy, kterou žalobkyně v posuzovaném řízení utrpěla, proto soud prvního stupně shledal částku 98 000 Kč. Vzhledem k tomu žalovaná již poskytla žalobkyni odškodnění v této výši, soud prvního stupně žalobu požadující ještě odškodnění ve výši 62 028 Kč s příslušenstvím zamítl. Rozhodnutí o nákladech řízení pak soud prvního stupně odůvodnil odkazem na , , ve znění pozdějších změn (dále jen „ “).

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. V něm předně soudu prvního stupně vytkla, že postupoval zcela mechanicky, když jí při určení základní částky odškodnění přiznal pouze částku 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení. Tuto část svého rozhodnutí pak soud prvního stupně odůvodnil jen tím, že se nejednalo o extrémní délku řízení. Podle žalobkyně však trvalo-li posuzované řízení přes devět let, měla jí být základní částka odškodnění přiznána při horní hranici intervalu stanoveného stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. . Dále má žalobkyně za to, že posuzované řízení bylo po skutkové stránce standardního charakteru. Ani dokazování nebylo náročné, protože v posuzovaném řízení byly provedeny pouze listinné důkazy a vyslechnuti byli účastníci řízení a svědci. Snížení základní částky odškodnění pro složitost věci proto není opodstatněné. Ani skutečnost, že žalobkyně využívala svých procesních práv daných jí vnitrostátním právním řádem nemůže jít k její tíži, ba právě naopak, důvodnost podaných opravných prostředků naznačuje, že v posuzovaném řízení došlo k vydání vadných rozhodnutí (což znamená nesprávný úřední postup na straně orgánu veřejné moci). Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl, popřípadě aby tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná, která se s rozsudkem soudu prvního stupně ztotožnila, navrhla, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil.

7. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo ( a ) a předně zopakoval dokazování rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. , a usnesením téhož soudu ze dne 25. 6. 2024, sp. zn. , ze kterých vyplynulo, že v posuzovaném řízení šlo o zaplacení částky 201 484,74 Kč požadované podle ústně uzavřené rámcové smlouvy, na jejímž základě bylo provedené dílo a dopraveno lešení na několik staveb, čemuž se žalobkyně bránila mimo jiné i tím, že došlo k započtení pohledávkou, která představovala vzniklou škodu za nevrácené komponenty lešení ( ). Po takto doplněném dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné.

8. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem (podle ), lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v této věci.

9. Při stanovení základní částky odškodnění soud přihlíží především k délce hodnoceného řízení. Bylo-li řízení tak dlouhé, že se jeho délka blížila délce extrémní (tj. byla-li jeho délka mnohem vyšší, než by bylo možné s ohledem na náročnost věci očekávat), blíží se přiznaná základní částka odškodnění horní hranici intervalu stanoveného Stanoviskem občansko právního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn206/2011, od částky 15 000 Kč do částky 20 000 Kč za jeden rok řízení (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2016, sp. zn. ). Za délku blížící se délce extrémní, je pak soudní praxí považováno řízení přesahující deset let, za délku extrémní jsou považována řízení, která trvají ještě déle, nicméně vždy v porovnání s konkrétní náročností a specifiky každého případu (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. ).

10. Složitost řízení je pak jednou z možných objektivních příčin prodloužení řízení. Může být způsobena procesními komplikacemi, ale i skutkovou nebo právní složitostí daného případu. Procesní složitost věci většinou závisí na procesní aktivitě účastníků řízení (tj. četnosti a srozumitelnosti jejich podání, jejich procesních návrhů, opravných prostředků apod.), přičemž obecně platí, že řízení probíhající ve více instancích je (samozřejmě) prodlužováno o dobu potřebnou k předložení věci vyššímu soudu, o dobu, kdy probíhá přezkum napadeného rozhodnutí i o dobu nutnou pro promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení. Za skutkově složitější věci jsou považovány případy, kdy se soud musí zabývat větším rozsahem skutečností, které jsou mezi účastníky řízení sporné, z čehož pak vyplývá i širší rozsah prováděného dokazování. Právní složitost případu je dána aplikační i interpretační náročností právního posouzení věci a závisí zejména na četnosti obdobných řízení s podobnými skutkovými okolnostmi a existující judikatury. Nicméně i u složitějších případů je třeba sledovat, jak si v konkrétním případě počínal rozhodující orgán, protože obecně platí, že ten by měl mít k dispozici takové procesní nástroje a takové schopnosti, aby se v co nejkratším čase vypořádal i s náročnějším případem.

11. Popsanými principy, resp. soudní praxí, se soud prvního stupně řídil, přičemž důvody, které jej vedly ke stanovení základní částky odškodnění i následné modifikace této částky přiléhavě objasnil v odůvodnění svého rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud s odůvodněním napadeného rozsudku soudu prvního stupně ztotožňuje, pro stručnost na ně v podrobnostech odkazuje.

12. K odvolacím námitkám žalobkyně pak odvolací soud pouze dodává, že soud prvního stupně postupoval správně, když z popisu průběhu posuzovaného řízení dovodil, že žalobkyně byla vystavena negativnímu dopadu, který s sebou přináší soudní řízení trvající devět let. Odvolací soud proto souhlasí se závěrem prvostupňového soudu, že žalobkyni náleží finanční zadostiučinění, neboť v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v porušení práva žalobkyně na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené době (článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Dále soud prvního stupně přiléhavě konstatoval, že účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty, do níž byla žalobkyně v důsledku nepřiměřeně dlouho vedeného řízení uvedena a v níž byl udržována; odškodňována je tedy její újma způsobená nejistotou ohledně výsledku řízení (srovnej například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. , ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. a ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. ). Devítiletému čekání žalobkyně, která je právnickou osobou, na výsledek řízení o zaplacení částky 200 000 Kč, což je částka, která žádným zásadním způsobem nezasáhla do běžného chodu této společnosti, je i podle odvolacího soudu přiléhavé odškodnění ve výši 15 000 Kč za první dva roky posuzovaného řízení a poté částka 15 000 Kč za každý další rok trvání tohoto řízení (srovnej Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. , a usnesení téhož soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. ).

13. Odvolací soud pak souhlasí se soudem prvního stupně v jeho závěru, že posuzované řízení bylo poměrně náročné. Jak již bylo zmíněno, náročnost řízení je dána mimo jiné i rozsahem sporných skutečností, které je třeba objasnit a posoudit. V posuzovaném řízení bylo třeba zabývat se opodstatněností celkem pěti faktur (týkajících se vyměření a zabezpečení lešení na několika různých stavbách) vystavených na základě ústně uzavřené rámcové smlouvy a dále také obranou žalobkyně spočívající v námitce započtení pohledávkou na náhradu škody. Množství skutečností, které byly mezi účastníky posuzovaného řízení sporné, pak odpovídalo rozsáhlejší dokazování (řadou listinných důkazů, účastnickými výpověďmi a výpověďmi svědků). Obtížnější pak bylo i právní řešení dané věci (týkající se náhrady škody, uznání dluhu i zápočtu pohledávek). V souvislosti se zmíněnou skutkovou i právní obtížností dané věci pak souvisela i vyšší procesní aktivita účastníků tohoto řízení. Zmíněné skutečnosti jsou okolnostmi, které se sice na celkové délce řízení podílely, nicméně k tíži žalované je přičítat nelze. Snížení základní částky odškodnění o 15 % pro skutkovou, právní i procesní náročnost popsaného případu je tudíž i podle odvolacího soudu přiléhavé.

14. Odvolací soud dále souhlasí se soudem prvního stupně, že průběh posuzovaného řízení, tj. skutečnost, že tato věc byla rozhodována na třech stupních soudní soustavy, je důvodem pro další snížení základní částky odškodnění (jde totiž opět o okolnosti, které se na délce řízení podílely a přitom je nelze přičítat k tíži žalované). S rostoucím počtem soudních instancí, které se do řešení věci zapojují, totiž přirozeně narůstá délka řízení. Pakliže hodnocené řízení bylo skutkově, resp. právně i procesně, složité a zároveň bylo vedeno ve více než dvou stupních soudní soustavy, při modifikaci základní částky odškodnění se pak obě tyto složky projeví samostatně, protože každá z nich sama o sobě přispívá k prodloužení délky projednávání věci (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. ). Snížení základní částky odškodnění o dalších 25 % pro počet instancí, které se tímto řízením zabývaly, je proto i podle odvolacího soudu průběhu posuzovaného řízení přiléhavé.

15. Vydáním rozsudku o neúplné žalobě došlo k prodloužení řízení, které však přičitatelné žalované je. Zvýšení základní částky odškodnění pro chování žalované, a to o 20 % je proto také správné.

16. Odškodnění poskytnuté žalobkyni ve výši 98 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou jí nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení je tudíž i podle odvolacího soudu dostatečnou satisfakcí nejistoty, kterou žalobkyně trpěla čekáním na výsledek sporu o 200 000 Kč po dobu devíti let. Rozsudek soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut požadavek žalobkyně na poskytnutí dalšího odškodnění ve výši 62 028 Kč, proto odvolací soud jako věcně správný potvrdil ( ).

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle , a , podle nichž procesně úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena advokátem ( ), přiznal právo na náhradu hotových výdajů za přípravu na jednání odvolacího soudu dne datum a za účast na tomto jednání, tj. dvakrát po 300 Kč ( , ). Žalobkyně je proto povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně, jehož přípustnost za podmínek stanovených v přezkoumá dovolací soud.