Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2387/2025

30 Cdo 2387/2025-91

USNESENÍ

RAMIRENT s. r. o.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 62 028 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2025, č. j. -53, takto:

I. Dovolání seodmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 1. 2025, č. j. -37, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 62 028 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 26. 9. 2024 do zaplacení (výrok I), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč (výrok II).

2. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 5. 2025, č. j. -53, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na nákladu nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

3. Zaplacení částky 62 028 Kč s příslušenstvím se žalobkyně po žalované domáhala z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. (dále jen „posuzované řízení“).

4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním v celém rozsahu, tedy v obou jeho výrocích. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl jako nepřípustné.

5. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že dovolání do části výroku I rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen výrok II rozsudku soudu prvního stupně, a dále do výroku II není podle přípustné, neboť těmito výroky bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Pokud se žalobkyně řídila nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. , nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. ).

6. Ve vztahu k dovolání do části výroku I rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně o věci samé, se pak Nejvyšší soud zabýval jeho přípustností dle

7. Přípustnost dovolání dle nezakládá otázka stanovení výše základní částky za rok řízení, neboť při jejím řešení se odvolací soud od judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil, pokud vyšel z rozmezí těchto částek uvedeného ve stanovisku pléna Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Stanovisko“), a základní částku stanovil na jeho spodní hranici, tedy ve výši 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 Kč za každý další rok řízení, neboť řízení (ve shodě se soudem prvního stupně) za extrémně dlouhé nepovažoval a poukázal na to, že se jedná o částku adekvátní devítileté nejistotě o výsledku řízení ohledně částky ve výši 200 000 Kč, tj. ve výši žádným zásadním způsobem nezasahující do běžného chodu žalobkyně jako právnické osoby (viz odstavec 23 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odstavci 9, 11 a 12 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Částka 15 000 Kč je totiž částkou základní a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu, zejména pak celkové délky řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. ), s tím, že bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (tj. byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat), bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici stanoveného rozmezí, tj. 20 000 Kč (srov. část VI Stanoviska nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. ). Toto však odvolací soud v posuzovaném případě vzhledem k jeho okolnostem neshledal, jak je uvedeno výše.

8. Namítala-li žalobkyně, že základní částka by měla být stanovena blízko horní hranice stanoveného rozmezí, neboť délka posuzovaného řízení byla podle jejího názoru násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem věci očekávat (tj. jednalo se o řízení extrémně dlouhé), tak Nejvyšší soud připomíná, že závěr o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je v obecné rovině především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s tímto závěrem, neboť ten se odvíjí od okolností každého konkrétního případu, a nemůže sám o sobě představovat právní otázku dovolacím soudem dosud neřešenou ve smyslu Dovolací soud při přezkumu toho, zda došlo či nedošlo k porušení uvedeného práva a tím i nesprávnému úřednímu postupu, v zásadě posuzuje toliko právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v OdpŠk (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. ), což platí i pro závěr o tom, zda bylo řízení extrémně dlouhé (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. ). Tato námitka tudíž přípustnost dovolání založit nemůže.

9. Ani otázka posouzení kritéria postupu orgánů veřejné moci [ , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále jen „OdpŠk“] přípustnost dovolání dle nezakládá, neboť při jejím řešení se odvolací soud od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu neodchýlil, pokud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že vydáním prvního rozsudku soudu prvního stupně o neúplné žalobě došlo k prodloužení řízení, které je přičitatelné žalované, a z tohoto důvodu základní částku zadostiučinění zvýšil o 20 %. Ohledně drobnějších průtahů v obou dovolacích řízeních (první trvalo téměř 2 roky a druhé 17 měsíců) a mezi zrušeným jednáním odvolacího soudu a vydáním rozhodnutí bez jednání a ve vztahu k vlivu změn v obsazení soudu však uvedl, že tyto jsou již dostatečně zohledněny v závěru o nepřiměřené délce posuzovaného řízení (viz odstavce 11 a 15 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ve spojení s odstavci 21 a 25 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud tudíž v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. , ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. , ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. , nebo ze dne 3. 6. 2020, sp. zn. , i žalobkyní citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. ) přihlédl k tomu, že první rozsudek v posuzované věci byl na základě opravných prostředků zrušen z důvodu závažného procesního pochybení soudu, což vedlo k prodloužení řízení. U dalších drobných pochybení soudů však uzavřel, že tato jsou dostatečně zohledněna již v závěru o nepřiměřené délce posuzovaného řízení, neboť ne každé pochybení orgánu veřejné moci musí nutně vést k navýšení přiznaného zadostiučinění, důvod pro navýšení základní částky zakládají pouze taková pochybení v postupu orgánu veřejné moci, která lze hodnotit jako zvlášť závažná, ostatní procesní nedostatky se pak projevují již v závěru o porušení práva poškozeného na projednání věci v přiměřené lhůtě (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2021, sp. zn. , ze dne 23. 11. 2022, sp. zn. , a ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. ). Pokud pak jde o průtahy v řízení, lze za závažné pochybení považovat takový průtah, který má velmi podstatný vliv na celkovou délku posuzovaného řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2022, sp. zn. ), což v případě výše uvedených drobných průtahů v délce několika měsíců naplněno nebylo.

10. Namítá-li žalobkyně existenci (dalších) průtahů v posuzovaném řízení v celkové délce 5 let a 8 měsíců [tj. 1 rok na počátku řízení, 4 roky a 4 měsíce (správně má být uvedeno 4 roky a 7 měsíců; poznámka Nejvyššího soudu) od vydání prvního rozsudku soudu prvního stupně dne 22. 8. 2016, který byl následně pro vady zrušen, do 3. 3. 2021, kdy se konalo nové jednání před soudem prvního stupně po zrušení předchozího rozsudku, a 4 měsíce po odročení jednání nařízeného na 30. 6. 2021], které tak měly překročit délku samotného projednávání nároku, tak zcela opomíjí, že dle skutkových zjištění soudů obou stupňů nebyl soud rozhodující v posuzovaném řízení od podání žaloby do prvního jednání dne 25. 4. 2023 nečinný, nýbrž řešil řadu procesních otázek (výběr soudního poplatku, zajištění vyjádření k žalobě a doplňování tvrzení a důkazních návrhů atd.). Stejně tomu bylo i v době mezi prvním následně zrušeným rozsudkem soudu prvního stupně a dalším jednáním u něj po zrušení tohoto rozsudku, kde proběhla dvě řízení před odvolacím soudem a jedno před Nejvyšším soudem a rovněž byla prováděna řada s tímto postupem souvisejících úkonů. K nečinnosti soudu pak nedošlo ani při odročení jednání nařízeného na den 30. 6. 2021, neboť jednání na tento termín bylo odročeno dne 12. 5. 2021 a následně byl dne 22. 6. 2021 termín jednání posunut až na 13. 9. 2021 z důvodu dovolené zastupující soudkyně a následně očekávaného ukončení zastupování dne 4. 8. 2021. Ani v tomto období (mezi těmito dvěma konanými jednáními) tak nebyl soud nečinný, naopak postupoval plynule při řešení v řízeních běžných procesních záležitostí (viz odstavec 7 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odstavcem 7 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Tyto úseky tak průtahy v řízení, tedy období nečinnosti soudu (srov. část III Stanoviska) nepředstavují. Navíc skutečnost, že první rozsudek byl pro závažné procesní vady nakonec zrušen, byla důvodem pro významné zvýšení základní částky zadostiučinění. V tomto směru tudíž žalobkyně konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění než odvolací soud, a její námitka proto přípustnost dovolání nemůže založit, neboť jde ve skutečnosti o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení.

11. Přípustnost dovolání podle nelze dovodit ani ohledně otázky, zda měla být základní částka snížena pro kritérium složitosti řízení [ OdpŠk] spočívající v projednání věci na třech stupních soudní soustavy o 25 % nebo o žalobkyní navrhovaných 10 %. Odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. část IV Stanoviska nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. ) při hodnocení kritéria složitosti řízení uzavřel, že snížení základní částky o 25 % pro počet instancí, které se tímto řízením zabývaly, provedené soudem prvního stupně je přiléhavé, neboť posuzované řízení bylo rozhodováno na třech stupních soudní soustavy a s rostoucím počtem soudních instancí, které se do řešení věci zapojují, přirozeně narůstá délka řízení s tím, že tuto složku složitosti řízení je nezbytné posoudit samostatně, jelikož sama o sobě přispívá k prodloužení délky projednávané věci nad rámec složitosti skutkové, právní či procesní (viz odstavce 19 a 25 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odstavci 11 a 14 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

12. Nejvyšší soud konstatuje, že (stejně jako závěr o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě) i stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání tak nemůže založit pouhý nesouhlas s výší přisouzeného zadostiučinění, neboť ta se odvíjí od okolností každého konkrétního případu a nemůže sama o sobě představovat otázku hmotného práva ve smyslu Nejvyšší soud při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v OdpŠk, přičemž výslednou částkou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená, což v případě žalobkyně není. Jinými slovy, Nejvyšší soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění (tedy např. to, zda byly splněny podmínky pro snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu obstrukčního chování účastníka, nikoliv již to, zda v důsledku aplikace tohoto kritéria měly soudy přiměřené zadostiučinění snížit o 10 %, o 20 % nebo o 30 % - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. ). Výše uvedená otázka tak přípustnost dovolání založit nemůže a odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. , v němž došlo z důvodu projednání věci na třech stupních soudní soustavy v rámci kritéria složitosti řízení ke snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění pouze o 10 %, je tak nepřípadný, neboť při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem každého případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikace práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. ).

13. Namítala-li v této souvislosti žalobkyně neproporcionální posouzení kritérií postupu orgánů veřejné moci [ OdpŠk] a složitosti řízení [ OdpŠk], tak ani tato námitka přípustnost dovolání dle nezakládá, neboť odvolací soud přihlédl k relevantním zjištěním a jeho výsledné závěry nelze považovat za excesivní, jak vyplývá i z výše uvedeného vypořádání námitek žalobkyně ohledně posouzení těchto kritérií. V případě posuzovaného řízení se odvolací soud zabýval nejen jednotlivými složkami kritéria složitosti řízení, jednáním poškozeného a významem předmětu řízení pro něj, ale neopomenul zhodnotit ani zjištěná pochybení soudů v řízení v rámci posouzení kritéria postupu orgánů veřejné moci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. , ze dne 16. 7. 2019, sp. zn. , ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. , ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. , ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. , ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. , nebo ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. ). Z těchto důvodů se tak odvolací soud nemohl odchýlit ani od žalobkyní citovaných závěrů rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. , a ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. .

14. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. 11. 2025

JUDr. Hana Polášková Wincorová předsedkyně senátu