Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

57 Co 259/2025-105

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a soudkyň JUDr. Lenky Severové a Mgr. Michaely Janošcové ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované

bytem Adresa žalované

zastoupená advokátkou Jméno advokátky

sídlem Adresa advokátky

o vyklizení bytu

k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 6. 6. 2025, č. j. -73

takto:

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek okresního soudu mění takto:

Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 5 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Jméno advokáta, advokáta se sídlem adresa.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 6 655 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Jméno advokáta, advokáta se sídlem adresa.

Odůvodnění:

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje.II. Ve výroku II se rozsudek okresního soudu mění takto:Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 5 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, .III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 6 655 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, .

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalované povinnost vyklidit byt č. hodnota, v budově č. p. hodnota, na adresa (dále jen „byt“), a to do 6 měsíců od právní moci rozsudku (výrok I) a nahradit žalobkyni náklady řízení zaplacením 21 118 Kč (výrok II).

2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že na základě smlouvy o nájmu bytu přenechala žalobkyně, jako pronajímatelka, byt do užívání žalované, a to na dobu neurčitou. Žalovanou, která měla dluh na nájemném a úhradách za služby za dobu delší tří měsíců, vyzvala žalobkyně 1. 2. 2024 k odstranění závadného chování s upozorněním, že neuhradí-li dluh do 21. 2. 2024, vypoví nájem bytu bez výpovědní doby, což učinila výpovědí ze dne 30. 5. 2024, která byla žalované doručena do její dispozice 5. 6. 2024; současně byla žalovaná vyzvána, aby byt vyklidila a odevzdala žalobkyni. Dále soud zjistil, že příjmy žalované pocházejí ze starobního důchodu, který nevýrazně přesahuje 8 000 Kč měsíčně, přičemž žalované byl vyplácen příspěvek na bydlení, avšak v červnu byla jeho výplata zastavena. Vzniklý dluh žalovaná postupně umořovala nepravidelnými splátkami, naposledy v únoru 2025. Od té doby neuhradila ničeho.

3. Zjištěný skutkový stav podřadil pod , 2201 a a , (dále jen „o. z.“), a poskytl žalobkyni ochranu vlastnického práva, neboť žalovaná užívá její byt od 6. 6. 2024 bez právního důvodu. Neshledal důvody, pro které by uplatněný nárok byl rozporný s dobrými mravy. Žalovaná se opakovaně dostávala do prodlení, a to jak s úhradou dluhu, tak běžného nájemného a služeb, když od října prakticky rezignovala – vyjma února 2025 – na plnění jakýchkoliv úhrad. Dluh narůstá a žalovaná jej nesplácí, ani (aktuálně) neprojevila takovouto snahu, pročež nelze po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby užívání svého bytu žalovanou za této situace strpěla.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, kterým rozsudek napadla zcela. V rámci odvolací argumentace zdůraznila své postavení, coby slabší smluvní strany a nezbytnost aplikace korektivu dobrých mravů. Poukázala na svůj vysoký věk (80 let), nepříznivý zdravotní stav, absenci finančních prostředků, jakož i rodinného zázemí či blízkých, které by mohla požádat o pomoc. Nalezení nového bydlení je pro ní fakticky vyloučeno, po fyzické stránce není schopna provést vyklizení bytu, po finanční stránce není schopna zaplatit náklady s tím spojené. Poukázala na to, že se snažila dle finančních možností dluh splácet, byť nepravidelně, když problémy vznikly zejména v důsledku odejmutí příspěvku na bydlení, potažmo absenci právního titulu užívání bytu. Korektiv nelze posuzovat izolovaně z pozice žalobkyně, tedy z toho pohledu, co lze a nelze po ní spravedlivě požadovat, nýbrž především z pozice slabší strany a toho, co je objektivně možné po této slabší straně na úkor strany silnější, spravedlivě požadovat a očekávat. Protože výše uvedený byt užívá 14 let bez jakýchkoliv excesů, vyjma vzniklého dluhu, má za spravedlivé umožnit jí byt užívat z titulu nájmu nadále. Navrhla, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že žaloba bude zamítnuta; in eventum argumentovala ve prospěch moderace náhrady nákladů řízení.

5. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání ztotožnila se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně. Poukázala na skutečnost, že žalovaná užívá byt bez právního důvodu déle než 16 měsíců. Argumentace nezbytností aplikace korektivu dobrých mravů není dle ní v posuzované věci přiléhavá. Od února 2025 žalobkyně neobdržela od žalované jakoukoliv, byť i jen částečnou úhradu. Dluh aktuálně mírně přesahuje 75 000 Kč. Jeho počátky spadají do roku 2022, přičemž žalovaná si o příspěvek na bydlení požádala až v červenci 2024; absence dalšího finančního zajištění žalované z celospolečenských zdrojů nemůže jít k tíži žalobkyně. Žalobkyně umožnila žalované pohledávky splácet, nabízela jí pomoc s řešením, čehož žalovaná nevyužila. Uzavřela, že ji nelze nutit, aby strpěla užívání svého majetku bez právního důvodu a bez jakékoliv úhrady, včetně narůstajícího dluhu. Navrhla, aby byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně [ věta prvá, , 3 a 5 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)] zcela a dospěl k závěru, že odvolání ve věci samé (oproti náhradě nákladů řízení) není důvodné.

7. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá, aby žalované byla uložena povinnost vyklidit a žalobkyni předat její byt, který žalovaná užívá, aniž by jí k tomu svědčil právní důvod, neboť nájem bytu skončil výpovědí.

8. Žalovaná procesní obranu staví na argumentech, které se upínají zejména k odepření právní ochrany jednání žalobkyně (blíže viz bod 4 odůvodnění).

9. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, vyplývají z provedených důkazů a obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat [srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 53/2005 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 53/2005“), nebo usnesení ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. ].

10. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby jí vydal.

11. Závěr soudu prvního stupně o tom, že v posuzované věci je namístě poskytnout žalobkyni ochranu vlastnického práva, do nějž žalovaná neprávem zasahuje, když nájem skončil výpovědí nájmu bez výpovědní doby pro porušení povinností zvlášť závažným způsobem (§ 2291 o. z.), je správný.

12. Požadavek žalobkyně na vyklizení bytu není uplatněn „v rozporu s dobrými mravy“, resp. nepředstavuje zjevné zneužití práva (§ 8 o. z.).

13. Zamítnutí žaloby na vyklizení bytu pro odepření ochrany výkonu vlastnického práva, který je uplatněn „v rozporu s dobrými mravy“, resp. představuje zneužití práva má být – dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu – až poslední možností (ultima ratio), jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona [srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. , uveřejněné pod č. 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz), které je (byť přiměřeně) využitelné i v poměrech současné právní úpravy (k tomu, že judikaturu přijatou k výkladu rozporu výkonu práva s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák. lze přiměřeně aplikovat i na výklad podle nynější právní úpravy obsažené v § 2 odst. 3 a § 8 o. z. srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. , ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. , a ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. )]. O takovou situaci v posuzované věci přitom vskutku nejde.

14. K významu dobrých mravů mimo spory směřující k vydání konstitutivního rozsudku se dovolací soud vyjádřil např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. , uveřejněném pod č. rozh. obč. Poukázal na obecný princip, podle kterého nelze v současných právních poměrech s odkazem na dobré mravy, při absenci právně relevantní skutečnosti s níž příslušná norma spojuje vznik právního poměru [z jehož obsahu vyplývá subjektivní právo (uplatněný nárok)], zasahovat deklaratorním rozhodnutím do předprocesních vztahů. Z uvedeného tedy vyplývá, že žalovaná se ve skutečnosti (přes nesprávnou formulaci) domáhá ochrany před zneužitím práva.

15. Zneužití práva je chování pozitivním právem zdánlivě dovolené, jímž má ovšem být dosaženo výsledku nedovoleného. Materiálně vede ke zřejmé křivdě. Jde o situaci, která odpovídá z formálního hlediska obsahu zákonu či existujícího právního vztahu, ve skutečnosti však jednoznačně slouží účelům nepředpokládaným (a nežádoucím). Zneužití lze chápat i jako neschválené nebo odsouzeníhodné uplatnění práva (závadný výkon práv). Zákaz zneužití práva je silnější než dovolení dané právem a takovéto jednání sledující zneužití práva bude jednáním protiprávním. Jde o další z korektivů chování, který má být aplikován subsidiárně, kdy ke stejnému výsledku nevedou jiné prostředky.

16. Žalobkyně na nedovolený výsledek necílí, resp. nebyly zjištěny okolnosti, na něž by bylo možno takovou úvahu navázat, její subjektivní právo (zákonná možnost domoci se ochrany vlastnického práva), nejenže existuje, nýbrž i jeho výkon je přípustný, a to tím spíše, neumožňují-li majetkové a příjmové poměry žalované hradit jakékoliv úhrady za užívání bytu, potažmo vzniklého dluhu, jak ve výsledku správně dovodil soud prvního stupně.

17. Okolnosti, pro které se žalovaná domáhala odmítnutí právní ochrany, ovšem lze zhodnotit jednak v prodloužení pariční lhůty, což bylo jako správné odvolacím soudem akceptováno a v moderaci náhrady prvostupňových nákladů, zde přistoupil ke korekci napadeného rozhodnutí.

18. Podle jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

19. Ustanovení tak slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby účastník – v poměrech posuzované věci žalobkyně –, která důvodně uplatnila své subjektivní právo, obdržela náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložila. K tomu lze připomenout, že ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu taktéž tuto výjimku z obecného pravidla vykládá restriktivně (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 2/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. ). Citovaná rozhodnutí dále shodně uvádějí, že závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci.

20. Standardy konsolidovaného judikaturního výkladu shledávají rozhodná hlediska (důvody hodné zvláštního zřetele) v majetkových, sociálních a osobních poměrech v řízení neúspěšného účastníka, jakož i jejich poměření s poměry účastníka úspěšného, a stejně tak i v tzv. okolnostech případu, procesním chování stran, důvodech neúspěchu strany náhradově povinné a případně i v dalších konkrétní okolnostech (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. ).

21. Vysoký věk žalované, její nepříznivý zdravotní stav, finanční prostředky z celospolečenských zdrojů nedosahující ani 9 000 Kč měsíčně, na straně jedné a majetkově silná obchodní společnost, tj. absence významu dopadu moderace do jejích poměrů, na straně druhé, představují důvody hodné zvláštního zřetele, pro které je namístě částečně – až na výši žalobkyní uhrazeného soudního poplatku – prvostupňovou náhradu nákladů moderovat. Na základě těchto důvodů bylo na náhradě nákladů přiznáno žalobkyni (toliko) 5 000 Kč.

22. Protože napadené rozhodnutí je ve věci samé správné, bylo podle potvrzeno, ve výroku o náhradě nákladů řízení je nebylo možno ani potvrdit ( ), ani zrušit (pro nedostatek důvodu zakládající postup podle ), a proto je ohledně náhrady nákladů řízení odvolací soud podle změnil (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč.).

23. Předpoklady pro nepřiznání náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím se posuzují samostatně. To, že jsou tyto předpoklady dány v řízení u soudu prvního stupně, neznamená, že musí být shledány i v řízení odvolacím. Z povahy odvolacího řízení, v němž je přezkoumáváno rozhodnutí soudu prvního stupně z hlediska jeho věcné správnosti a bezvadnosti řízení, které předcházelo jeho vydání, naopak vyplývá, že nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení za přiměřeného použití má být – ve srovnání s náhradou nákladů řízení před soudem prvního stupně – jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. , uveřejněný pod č. rozh. obč.). Důvody pro tento výjimečný a ojedinělý postup odvolací soud neshledal, jelikož zhodnotil i to, že žalovanou vedlo k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně její setrvávání na názoru, jehož opodstatněnost vyvrátil již soud prvního stupně.

24. Protože moderace v případě náhrady nákladů odvolacího řízení v úvahu nepřipadá, je výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení odůvodněn , Žalobkyně totiž byla úspěšná i v odvolacím řízení, přičemž za tuto fázi sestávají její účelně vynaložené náklady z odměny a paušální náhrady jejího zástupce, které za 2 úkony právní služby [ a g) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif)] činí podle ve spojení s a 13 odst. 4 advokátního tarifu 3 600 Kč, což navýšeno o příslušnou náhradu za daň z přidané hodnoty činí 4 536 Kč [{(2 x 2 300)+(2 x 450)} x 1,21].

25. V souladu s je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně.

26. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle věta před středníkem , když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání je možno podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Karviné-pobočky v Havířově.