Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 110/94

Ústavní soud ČR rozhodl dne 10. 11. 1994 ve věci ústavní stížnosti obce Š., zastoupené advokátem JUDr. P.K., proti usnesení Vlády ČR č.177 ze dne 6.4.1994, o schválení změn a doplňků závazné části územního plánu velkého územního celku P., spojené s návrhem na zrušení , kterým se vyhlašuje závazná část územního plánu velkého územního celku P.,

t a k t o :

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dne 28. 7. 1994 bylo Ústavnímu soudu doručeno telegrafické podání, které bylo písemně doplněno podáním doručeným soudu 29. 7. 1994. Obě podání jsou podepsána starostou obce Š. - J.K. a k poštovní přepravě byla dána dne 27. 7. 1994. V podání, které je označeno jako ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, navrhuje stěžovatel zrušení usnesení Vlády ČR ze dne 6. 4. 1994 č. 177, o schválení změn a doplňků závazné části územního plánu velkého územního celku P. a , kterým byla závazná část tohoto územního plánu vyhlášena. Ústavní stížnost obec odůvodnila tím, že konstatované rozhodnutí porušilo zaručené právo obce Š. na samosprávu.

Výzvou Ústavního soudu z 9. 8. 1994 bylo stěžovateli uloženo, aby ve lhůtě do 10. 9. 1994 předložil doklad o povinném právním zastoupení a aby právní zástupce v této lhůtě návrh upřesnil a doplnil tak, jak to ukládá ustanovení , zejména pak, aby uvedl, jaká konkrétní práva obce měla být napadenými akty vlády porušena a jakých prostředků obec na ochranu svých práv použila. Podáním ze 4. 8. 1994 obec, zastoupená starostou, stížnost doplnila podrobným vylíčením průběhu jednání o vedení trasy dálnice exponovanou oblastí P., která probíhala v letech 1991 - 1994. K tomuto podání byla přiložena obsáhlejší dokumentace (zápisy z jednání, nezávislá vyjádření k posudkům a dokumentaci, různé připomínky a stanoviska, atd. - celkem 18 příloh).

Dne 12. 9. 1994 pak bylo Ústavnímu soudu doručeno doplnění ústavní stížnosti ve smyslu výzvy tohoto soudu z 9. 8. 1994, spolu s plnou mocí, kterou obec udělila k zastupování v řízení o ústavní stížnosti advokátovi JUDr. P.K. Jak vyplývá z upřesnění petitu stížnosti, které učinil právní zástupce stěžovatele, spatřuje stěžovatel zásah státu, kterým došlo k porušení zaručeného práva obce na samosprávu ( ) v usnesení Vlády ČR č. 177 ze dne 6. 4. 1994. Současně žádá, aby bylo zrušeno Vzhledem k tomu, že předmětem stížnosti je rozhodnutí, proti němuž zákon nepřipouští opravných prostředků, stěžovatel uvádí, že takových prostředků tedy použít nemohl, a podává proto přímo ústavní stížnost. Současně žádá Ústavní soud, aby stížnost, která svým významem podstatně převyšuje vlastní zájmy stěžovatele, nebyla odmítnuta, a to s odvoláním na ust. V postupu vlády spatřuje porušení práv na samosprávu, která jsou obci vymezena v rozsahu , o obcích, v platném znění. V konkrétním případě došlo, podle názoru stěžovatele, k podstatnému zásahu do pravomoci obecního zastupitelstva schvalovat územně plánovací dokumentaci a mít tuto dokumentaci pro příslušný sídelní útvar schválenu ( citovaného zákona o obcích). Napadené rozhodnutí pak podstatným způsobem do závazné části územního plánu sídelního útvaru zasáhlo. Došlo tedy k rozsáhlému zásahu do životního prostředí a do dalších možností rozvoje územního obvodu obce.

Podle ust. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě do 60 dnů. V daném případě je napadeno usnesení Vlády ČR a v souvislosti s ním též Ústavní soud sdílí názor právního zástupce stěžovatele, že stížnost směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon nepřipouští opravných prostředků. V tomto případě tedy je nutné počátek lhůty posuzovat podle závěru věty druhé , tedy za její prvý den považovat den, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. I v případě, že se soud postaví na stanovisko pro stěžovatele výhodnější a za počátek běhu lhůty bude považovat až den vyhlášení ve Sbírce zákonů, nezbývá mu než konstatovat, že ústavní stížnost byla podána pozdě. Částka 34 Sbírky zákonů, ve které bylo citované nařízení vlády vyhlášeno, byla rozeslána dne 27. 5. 1994. Tento den je tedy ve smyslu zákona prvním dnem, který se již do lhůty počítá, na rozdíl od počítání podle ust. I když soudce zpravodaj posuzoval lhůtu 60 dnů jako lhůtu procesní, a to opět především z toho důvodu, že takové posouzení je pro stěžovatele výhodnější, musel konstatovat, že jestliže bylo telegrafické podání učiněno 27. 7. 1994, byl tento den 62. dnem ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Pokud se stěžovatelé dovolávají ustanovení , pak toto ustanovení se nedotýká v žádném případě běhu lhůty podle citovaného zákona. Toto ustanovení je třeba vykládat ve vztahu k , tedy tak, že umožňuje Ústavnímu soudu přijmout ústavní stížnost i tehdy, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Neumožňuje tedy prominutí ani prodloužení lhůty, jejíž běh a délku upravuje kogentní ustanovení .

Na základě výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen návrh odmítnout podle , o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. listopadu 1994

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj