Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2312/19

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Petra Kovaříka, zastoupeného Mgr. Václavem Voříškem, advokátem, sídlem Ledčická 649/15, Praha 8 - Dolní Chabry, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. května 2019 č. j. -57, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d) y se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhal vydání nálezu, jímž by bylo deklarováno, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na řádné soudní řízení.

2. Stěžovatel uvedl, že Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud") v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 18. 9. 2017 č. j. KrÚ 62227/2017/ODSH/12 neakceptoval omluvu jeho právního zástupce z jednání nařízeného na den 17. 10. 2018, jednání neodročil a ve věci samé rozhodl rozsudkem ze dne 17. 10. 2018 č. j. -156. Nejvyšší správní soud považoval postup krajského soudu v tomto směru za zákonný a kasační stížnost stěžovatele ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl. S rozhodnutím Nejvyššího správního soudu stěžovatel nesouhlasí. Je si vědom toho, že ústavní stížnost podává po lhůtě stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), nicméně má za to, že otázka odročení jednání z důvodu nemoci advokáta podstatně přesahuje jeho zájmy a měla by být autoritativně judikována Ústavním soudem.

3. Předtím, než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky kladené na ni .

4. Podle ustanovení je ústavní stížnost třeba podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Toto zákonné ustanovení je kogentní a neumožňuje prominutí zmeškání lhůty, či její prodloužení (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 16. 11. 1994, U 21/2 SbNU 255).

5. Ústavní soud ověřil, že napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu byl právnímu zástupci stěžovatele doručen do datové schránky dne 14. 5. 2019. Lhůta k podání ústavní stížnosti marně uplynula dnem 15. 7. 2019 (pondělí); ústavní stížnost podanou dne 16. 7. 2019 je proto třeba považovat za opožděnou.

6. K návrhu stěžovatele na aplikaci Ústavní soud uvádí, že použití tohoto ustanovení není v jeho případě možné. Ustanovení je třeba interpretovat s přihlédnutím ke znění jeho předchozího odstavce ( ), tedy tak, že Ústavní soud může přijmout ústavní stížnost i tehdy, jestliže nebyly vyčerpány všechny prostředky k ochraně práva. V posuzované věci však stěžovatel procesní prostředek k ochraně svých práv čerpal, neboť podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, o níž Nejvyšší správní soud rozhodl. Procesním postupem v řízení před správními soudy (vyčerpáním procesních prostředků k ochraně práva) stěžovatel založil přípustnost ústavní stížnosti, čímž zároveň vyloučil možnost aplikace ustanovení . Ústavní soud se proto posouzením významu ústavní stížnosti a jejího přesahu nad vlastními zájmy stěžovatele nezabýval, neboť tuto výjimku připouští pouze pro případ návrhu nepřípustného, nikoliv opožděného (obdobně srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 19. 9. 1995, U 21/4 SbNU 349).

7. Na základě výše uvedeného Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle , mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. února 2020

Milada Tomková v. r

soudkyně zpravodajka