Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 107/95

Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele J.Š., proti rozhodnutí Obvodního soudu v Praze 10, sp. zn. , ze dne 16. 12. 1993 a Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 10. 6. 1994,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se svou ústavní stížností podanou Ústavnímu soudu dne 24. 5. 1995 domáhá zrušení pravomocných rozsudků Obvodního soudu v Praze 10, sp. zn. , ze dne 16. 12. 1993, a Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 10. 6. 1994, kterými byla zamítnuta jeho žaloba na zaplacení odměny za zlepšovací návrh. Městský soud v Praze při potvrzení výroku o zamítnutí žaloby soudem I. stupně nevyslovil přes návrh žalobce přípustnost dovolání. Ústavní stížnost odůvodňuje stěžovatel nesouhlasem s právním posouzením případu, kdy odvolací soud překročil dle stěžovatele svoji pravomoc vymezenou mu v odst. ly, který stanoví bezpodmínečnou vázanost soudce zákonem při jeho rozhodování. V postupu odvolacího soudu stěžovatel dále spatřuje dotčení jeho práva na soudní ochranu ve smyslu d.

Stížností napadené soudní rozsudky mají podle stěžovatele obecnější závažnost, neboť zasahují do rozhodování o kvalifikaci inovací v podnicích a náprava tohoto stavu zcela zřejmě a ve značné míře přesahuje osobní zájmy stěžovatele a je v zájmu zachování liberalizovaných vztahů ve zlepšovatelství. Stěžovatel má proto za to, že na uvedenou ústavní stížnost lze vztáhnout ustanovení a nelze tedy tuto ústavní stížnost odmítnout, i když byla podána po lhůtě stanovené v tohoto zákona.

Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. , který si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že ústavní stížností napadená rozhodnutí soudů obou stupňů nabyla právní moci dne 8. 8. 1994. Tímto dnem tedy, ve smyslu ustanovení , počala běžet stěžovateli zákonná 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti a jestliže tedy byla ústavní stížnost stěžovatele Ústavnímu soudu podána teprve dnem 24. 5. 1995, stalo se tak po uplynutí lhůty zákonem stanovené pro její podání, a proto musela být podle citovaného zákona odmítnuta. Pokud stěžovatel v této souvislosti poukazoval na to, že jeho stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy a dovolával se tak ustanovení citovaného zákona, k tomu je třeba uvést, že aplikace tohoto ustanovení v daném případě možná není. Použití uvedeného ustanovení přichází totiž v úvahu, s ohledem na jeho znění, pouze v těch případech, je-li ústavní stížnost nepřípustná, tedy v případech, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, tak tomu však v případě stěžovatele není, neboť stěžovatel, jak bylo zjištěno z obsahu připojeného spisu, využil všechny řádné opravné prostředky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu ČR není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. září 1995