Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1626/18

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Jaroslava Špačka, zastoupeného Mgr. Lucií Koupilovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Sokolská tř. 1204/8, proti rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2017 č. j. -332, Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2016 č. j. -301, Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2015 č. j. -266 a návrhu na odložení vykonatelnosti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení d, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu, kterými bylo určeno, že žalobkyně (sestra stěžovatele) je dědicem po jejich otci, neboť bylo prokázáno, že na straně žalobkyně nebyly dány důvody pro vydědění. Stěžovatel rovněž navrhuje zrušení rozhodnutí dovolacího soudu, kterým bylo jeho dovolání odmítnuto jako nepřípustné, a navrhuje odložení vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu.

Stěžovatel uvádí, že poslední rozhodnutí v dané věci, tj. rozhodnutí Nejvyššího soudu, mu bylo doručeno dne 10. 5. 2017, přičemž ústavní stížnost podává ve lhůtě podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Podle stěžovatele ústavní stížnost výrazně přesahuje jeho vlastní zájmy, neboť se primárně jedná o zájem všech žijících rodičů na možnost podle vlastní vůle a na základě předchozího nemorálního jednání svých potomků je vydědit.

Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že Ústavní stížnost je podaná po stanovené lhůtě.

Podle ustanovení musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytoval, bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání, které mu bylo doručeno dne 10. 5. 2017 a od tohoto dne je také třeba počítat lhůtu k podání ústavní stížnosti.

Požadavku stěžovatele, aby v jeho věci bylo aplikováno ustanovení nelze vyhovět. Uvedené ustanovení totiž upravuje výjimku z povinnosti vyčerpat všechny dostupné prostředky nápravy před podáním ústavní stížnosti. Nejedná se tedy o výjimku z požadavku na dodržení lhůty stanovené pro podání ústavní stížnosti podle . Stěžovatel příslušné procesní prostředky řádně vyčerpal a na Ústavní soud se evidentně obrací po lhůtě stanovené zákonem pro podání ústavní stížnosti (srov. obdobně

sp. zn.

,

,

,

). Tímto způsobem však nahrazovat zmeškání lhůty nelze.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. června 2018

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

soudce zpravodaj