Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 61/99

Ústavní soud rozhodl dne 9. 12. 1999 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. J. B., CSc., zastoupeného JUDr. M. P., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. , a Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 1998, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podanou ústavní stížností, která po stránce formální splňovala náležitosti návrhu na zahájení řízení [ , , odst. 2 a 4 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadl stěžovatel usnesení Městského soudu v Brně ze dne 26. listopadu 1998 ( ), jímž bylo rozhodnuto o jeho vzetí do vazby, a to z důvodů uvedených v tr. ř., a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne

21. prosince 1998 ( ), kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti označenému usnesení městského soudu, a tvrdí, že těmito rozhodnutími soudy porušily "základní práva a svobody uvedené v a 5 a , a 3 d a tvrzené porušení ústavně zaručených základních práv a svobod spatřuje v tom, že aniž by byly splněny podmínky pro rozhodnutí soudu o omezení jeho osobní svobody, vzetím do vazby byl přesto na své osobní svobodě omezen [

písm. b) tr. ř.] byl vzat do vazby, a to i přesto, že "svědci byli již vyslechnuti a ve svých výpovědích nepotvrdili uvedené vazební důvody".

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů nebo jiných orgánů veřejné moci a za jakých podmínek a okolností lze takovéto rozhodnutí považovat za zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele (k tomu srov. např.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3.,

vydání 1., č. 10, Praha 1995). V této souvislosti je potřeba uvést, že Ústavní soud rovněž ve své judikatuře vyložil, kdy a za jakých okolností shledává svoji pravomoc zasáhnout do dosud pravomocně neskončeného řízení vedeného před obecnými soudy, a to i tehdy, pokud se jedná o rozhodnutí, které je v té které fázi řízení konečné. Stručně shrnuto, pokud nebylo pravomocně skončeno řízení vedené před obecnými soudy podle daných procesních předpisů (trestní řád) a stěžovatel v rámci tohoto řízení a následného instančního přezkumu tvrzených porušení základních práv a svobod nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, nemůže být dán z ústavněprávního hlediska důvod pro ingerenci Ústavního soudu do takovéhoto řízení. Je plně v kompetenci obecných soudů, aby se vznesenými námitkami zabývaly v rámci probíhajícího řízení a tyto v souladu s ustanovením § 2

odst. 6 tr. ř. hodnotily v rámci provedeného dokazování (k tomu srov. např. nález ve věci

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4.,

vydání 1., č. 78, Praha, 1996).

Ústavní stížnost stěžovatele je proto zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti plyne z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno, a rovněž ze samotné povahy stěžovatelových tvrzení v ústavní stížnosti rozvedených; nezbylo proto než rozhodnout o ústavní stížnosti stěžovatele tak, jak z výroku tohoto usnesení je patrno[§ 43 odst. 2 písm. a) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 9. prosince 1999