Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 173/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. D., zastoupené JUDr. J. S., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 2. 1999, čj. - 22, a usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 11. 11. 1998, sp. zn. ,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka napadá shora citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, kterým bylo přezkoumáno rovněž citované usnesení Okresního soudu v Trutnově ve věci osvobození od soudních poplatků. Domnívá se, že tímto rozhodnutím byla porušena její ústavně zaručená práva podle Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a d (právo na soudní ochranu). Tím, že soudy nevyhověly její žádosti o osvobození od placení soudních poplatků a výloh, zabránily podle jejího názoru uplatnění práva na soudní ochranu u nezávislého a nestranného soudu. Navrhuje zrušit obě napadená rozhodnutí a zároveň žádá o náhradu nákladů zastoupení podle

Především je třeba konstatovat, jak již bylo uvedeno v řadě předchozích rozhodnutí, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným soudům obecným a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením, ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde o otázky základních práv a svobod. Jeho úkolem taktéž není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR, neboť Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y ČR).

Stěžovatelka namítá porušení Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a d. Ochrana vyplývající z citovaných ustanovení je v podstatě obsahově shodná; samotná dikce d byla ostatně inspirována právě citovanými ustanoveními mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách. Tzv. právo na soudní ochranu obsahuje především garanci možnosti domáhat se svého práva způsobem stanoveným zákonem a také znamená, že obecným soudům je svěřeno, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům ( y ČR). Jinak jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí ( y ČR). Obdobně jako při dokazování v civilním soudním řízení, kdy v souladu s příslušným ustanovením (zejména , a ) soud sám nezávisle rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede, je taktéž na jeho samostatné úvaze, kterou mu umožňuje ( ), rozhodnout o žádosti o osvobození od poplatků. Ústavní soud do této autonomní nezávislé úvahy obecného soudu nezasahuje.

Postupovaly-li obecné soudy v souladu s příslušnými ustanoveními , jež upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy upravené v d a svůj postup řádně odůvodnily, nemohl Ústavní soud učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek (srov.

sp. zn.

, resp. č. 51 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 2). Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou samostatnou záležitostí obecných soudů (srov.

, resp. usnesení č. 22 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 6).

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že ustanovení nelze chápat jako zákaz reformatio in peius (což je zásada uplatňovaná v řízení o sankcích); ve skutečnosti stanoví vázanost soudu rozsahem návrhu, včetně výjimek z tohoto pravidla. V tomto směru ostatně odvolací soud nepochybil.

Jelikož Ústavní soud neshledal namítané porušení ústavně zaručených práv, nezbylo než ústavní stížnost považovat za návrh zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Protože došlo k odmítnutí ústavní stížnosti, nemohl Ústavní soud ani vyhovět návrhu na náhradu nákladů zastoupení (ustanovení ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. listopadu 1999 JUDr. Vladimír Klokočka

předseda I. senátu Ústavního soudu