Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 416/98

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti O.Ú., referátu vnitřních věcí, zastoupeného JUDr. M.K., vedoucím referátu vnitřních věcí, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 7. 1998, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 28. 9. 1998, se navrhovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 7. 1998, sp. zn. , , , kterým bylo zrušeno rozhodnutí O.Ú. ze dne 6. 3. 1998 (ve výroku rozsudku je nesprávně uvedeno 6. 3. 1997), čj. Vnitř. 120/98.OZ/109, a rozhodnutí M.ú. ze dne 4. 12. 1997, čj. RP-OZ-5/97, a věc vrácena k dalšímu řízení. Navrhovatel v odůvodnění ústavní stížnosti uvádí, že rozhodnutí orgánů veřejné správy zrušená ústavní stížností napadeným rozsudkem krajského soudu byla vydána podle § 5 o.z., když účastníkům řízení Z. a B.Š., K.K., M. a J.F., bylo předběžně zakázáno zasahovat do vlastnického práva obchodní společnosti A., a uloženo jim vyklidit byty a předat klíče vlastníku domu, tj. shora uvedené obchodní společnosti, ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozhodnutí.

Ústavní soud se nejprve zabýval aktivní legitimací stěžovatele k podání ústavní stížnosti. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d)y ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. V dané konkrétní věci podává ústavní stížnost O.Ú., který v řízení o žalobě, kterou se žalobci domáhali přezkoumání rozhodnutí ve věci předběžné ochrany orgánem státní správy, vystupoval jako žalovaný, neboť je ve smyslu správním orgánem, který v rámci správního řízení rozhodoval v posledním stupni. Za této situace je třeba konstatovat, a to ve shodě s dosavadní judikaturou Ústavního soudu, týkající se okruhu oprávněných osob k podání ústavní stížnosti (např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, publikované pod usn. č. 26 ve svazku 10 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Ústavního soudu,

sp. zn.

, publikované pod č. 10 ve svazku 10 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), že okresní úřad jako orgán veřejné moci, který ve věci v rámci správního řízení rozhodoval v posledním stupni, nemůže v řízení o ústavní stížnosti vystupovat jako navrhovatel (stěžovatel). Pokud tak okresní úřad jako orgán veřejné moci podal ústavní stížnost, není pro nedostatek aktivní legitimace osobou oprávněnou k podání této ústavní stížnosti. Pro úplnost pohledu na postavení orgánu veřejné moci v řízení o ústavní stížnosti je vhodné uvést, že státní orgán nebo jiný orgán veřejné moci může být ve smyslu , v řízení o ústavní stížnosti účastníkem, případně vedlejším účastníkem, nikoli však v postavení stěžovatele.

Podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, je podání návrhu zjevně neoprávněnou osobou důvodem k jeho odmítnutí. Jestliže tedy byla ústavní stížnost z vyložených důvodů podána někým zjevně neoprávněným, nezbylo Ústavnímu soudu než ji odmítnout, aniž se zabýval věcným obsahem stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. června 1999

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj