Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 449/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ministerstva financí ČR, zastoupeného JUDr. J. P., ředitelem odboru právního Ministerstva financí ČR, proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu ze dne 10. 8. 1999, čj. 1415/99/99-5010,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel napadá ústavní stížností rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR jako Ústředního pozemkového úřadu v restituční věci podle Domnívá se, že uvedeným rozhodnutím bylo porušeno právo stěžovatele podle d. Navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a "dává Ústavnímu soudu k uvážení, zda by nemělo být zrušeno" ustanovení

Soudce zpravodaj nejprve posuzoval ústavní stížnost z toho hlediska, zda není dán důvod jejího odmítnutí podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V tomto směru zkoumal, zda lze stěžovatele považovat za osobu oprávněnou k podání ústavní stížnosti. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v případech, kdy je stát stranou občanskoprávního sporu a zaujímá postavení právnické osoby ( ), za kterou jedná příslušný orgán státu, má stát jako právnická osoba právo podat ústavní stížnost (srov. nález

sp. zn.

, publikovaný pod č. 14, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 5 a nález

sp. zn.

, publikovaný pod č. 62, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 5). Ve zkoumaném případě se však o takovou situaci nejedná.

Podle písm. d)y ČR a , o Ústavním soudu, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. V dané věci se ministerstvo financí zřejmě považuje za "právnickou osobu", ačkoliv vystupuje v pozici orgánu státu (orgánu veřejné moci), resp. ústředního orgánu státní správy ( zákona ČNR č. , o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů), který napadá rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci, které je výsledkem správního, a nikoliv občanskoprávního řízení. Správní orgán, který jako orgán státu podle přesvědčení Ústavního soudu nemůže být právnickou osobou, tedy ani nemůže být stěžovatelem, resp. účastníkem řízení podle hlavy druhé, oddílu druhého , o Ústavním soudu. Výčet oprávněných osob podle , o Ústavním soudu, je taxativní (obdobně srov. usnesení

sp. zn.

, publikované pod č. 26, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 10 a nepublikované usnesení

sp. zn.

). Těmto závěrům ostatně analogicky svědčí i formulace příslušného ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Čl. 34 citované Úmluvy totiž stanoví, že Evropský soud pro lidská práva může "přijímat stížnosti od každé fyzické osoby, nevládní organizace nebo skupiny jednotlivců považujících se za poškozené v důsledku porušení práv přiznaných Úmluvou nebo Protokoly jednou z Vysokých smluvních stran".

Pro úplnost se dodává, že s ohledem na předchozí závěry Ústavní soud dále neposuzoval jiné důvody, které by zřejmě mohly vést k odmítnutí návrhu, tj. např. naplnění ustanovení , o Ústavním soudu, pokud jde o účastenství v řízení, ani eventualitu vyčerpání všech právních prostředků.

Soudce zpravodaj vyšel též z usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, publikovaného pod č. 10, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 10. V něm se uvádí, že z funkce ústavní stížnosti vyplývá mimo jiné ochrana základních práv osob soukromého práva před zásahy orgánů veřejné moci, nikoliv však řešení sporů mezi orgány veřejné moci.

Na základě výše uvedených důvodů soudci zpravodaji nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Jelikož byla ústavní stížnost odmítnuta, Ústavní soud se nezabýval návrhem na "uvážení" zrušení ustanovení , který si vyložil jako návrh na zrušení citovaného ustanovení podle , o Ústavním soudu (obdobně srov.

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 4, str. 351 a násl.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. prosince 1999 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu