Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 75/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Vladimíra Kůrky a Pavla Rychetského, ve věci ústavní stížnosti Krajského soudu v Brně, Rooseveltova 16, Brno, jehož jménem jedná JUDr. Milan Páleníček, samosoudce, proti usnesení zvláštního senátu zřízeného dle , o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 14. srpna 2006, č. j. Konf 45/2005-22, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 10. října 2006 ústavní stížnost směřující proti v záhlaví uvedenému usnesení, jímž zřízený dle , o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen "") rozhodl o návrhu Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi tímto orgánem a Krajským soudem v Brně tak, že určil příslušným vydat rozhodnutí ve věci vedené u Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně pod sp. zn. O-28/110/2002, o zamítnutí návrhu na povolení vkladu práva do katastru nemovitostí soud v občanském soudním řízení, a zároveň zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2004, č. j. -23.

Krajský soud v Brně v odůvodnění svého podání namítá, že vydáním napadeného rozhodnutí bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu d, neboť v řízení o vydání napadeného usnesení nezaslal zúčastněnému soudu návrh na zahájení řízení, ani mu neumožnil se k němu vyjádřit, a to za situace, kdy žádný kompetenční konflikt neexistoval. Krajský soud tvrdí, že v řízení před je v pozici účastníka takového řízení, a proto mu příslušení všechna jeho práva, včetně základních práv, neboť rozhodnutí zvláštního senátu je rozhodnutím orgánu veřejné moci o právech

a povinnostech účastníků řízení před ním, samou stížností je však napadán především postup před vydáním rozhodnutí. Dle jeho názoru kompetenční spor mezi orgány veřejné moci, jejichž jednání je jednáním státu o tom, který bude povinen rozhodnout určitý spor, rozhoduje další orgán veřejné moci, jehož jednání je také jednáním státu, a to v soudním řízení. Jestliže druhý orgán veřejné moci vyvolá návrhem na zahájení řízení spor o objektivní právo, má druhý orgán veřejné moci, jako účastník řízení, právo se k tomuto návrhu vyjádřit. Krajský soud namítá i věcnou nesprávnost napadeného rozhodnutí a navrhuje, aby jej Ústavní soud svým nálezem zrušil.

Po seznámení s obsahem stížnosti zkoumal Ústavní soud, zda stěžovatel je osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d)y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Účastníkem řízení o ústavní stížnosti je pak stěžovatel a státní orgán, nebo jiný orgán veřejné moci, proti jehož zásahu stížnost směřuje.

v citovaném ustanovení taxativně vymezuje rozsah osob oprávněných k podání ústavní stížnosti. Těmito oprávněnými osobami mohou být jen fyzické nebo právnické osoby, nikoliv orgány státu, bez ohledu na své postavení v řízení. Lhostejné v daném případě je i to, zda jde o orgány správní či o soud nebo soudy, v obém případě jde o orgány, které jsou samy ze zákona nadány pravomocí orgánu veřejné moci, již i uplatňují. V případě posuzované ústavní stížnosti je předmětem stížnosti rozhodnutí zvláštního senátu určeného zákonem k rozhodování kompetenčních sporů mezi orgány veřejné správy a soudy, tedy mezi dvěma skupinami orgánů nadaných autoritativně jménem státu vykonávat jim svěřenou pravomoc. Ústavní stížnost však není opravným prostředkem určeným k řešení vzájemných sporů mezi takovými orgány v druhém nebo jakémkoliv jiném stupni, je prostředkem k ochraně ústavně zaručených práv a svobod fyzických a právnických osob, které státní moci při výkonu jejích veřejnoprávních oprávnění podléhají. Krajský soud ani jeden z jeho samosoudců takovou osobou bezesporu není, neboť jako představitele státního orgánu jej za osobu fyzickou nebo právnickou nadanou ústavně zaručenými právy ve smyslu ust. považovat nelze (obdobně rozhodl Ústavní soud ve věcech

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 10, usn. č. 10,

sp. zn.

, Výběr z rozhodnutí Ústavního soudu, č. 4/99, str. 125, , Sbírka nálezů a usnesení sv. 16, str. 372)

Vyjádřeno jinak, definičním znakem podmínek pro podání ústavní stížnosti je mimo jiné zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod fyzických nebo právnických osob. Ústavní soud pouze v úzkém okruhu věcně vymezených vztahů přiznal takové postavení státu, a to tam, kde stát vystupuje těmto fyzickým a právnickým osobám na roveň, v postavení, které odpovídá svými oprávněními a povinnostmi postavení jejich (např. v pozici vlastníka majetku při výkonu vlastnických práv a jejich ochraně - srv. nález

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 24, nález č. 141)). Samosoudce obecného soudu, případně soud sám, jako nositel státní moci, však z povahy věci není a ani nemůže být nositelem základních práv a svobod. V tomto ohledu jeví se Ústavnímu soud závěry pléna Ústavního soudu ve stanovisku plně aplikovatelné i na tuto situaci a může na ně pouze odkázat. Pozice soudu vůči rozhodnutí zákonem k tomu určeného orgánu, jímž bylo autoritativně určeno, který z orgánů státu je oprávněn v konkrétní věci autoritativně rozhodnout, není (zejména za situace, kdy tento senát zrušil i předchozí rozhodnutí tohoto soudu ve věci) od stanoviskem zaujatého názoru nijak odlišná.

Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost, aniž by byla dále posuzována, odmítnuta dle ust. § 43 odst. 2 písm. b) jako návrh podaný osobou k tomu neoprávněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. listopadu 2006

Jiří Mucha v. r.

předseda senátu