Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 458/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula o ústavní stížnosti stěžovatele V. Č., spol. s no., zastoupené JUDr. J. S., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 8. 1998, č.j. -9, s níž byl spojen návrh na zrušení ustanovení , v platném znění,

takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se včas podanou ústavní stížností domáhá v prvé řadě zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 8. 1998, č.j. -9, kterým bylo zastaveno řízení o opravném prostředku stěžovatelky proti rozhodnutí Katastrálního úřadu v Lounech ze dne 12. 6. 1998, sp. zn. V 1-413/98. Soud řízení zastavil, nebot' stěžovatelka nezaplatila soudní poplatek z opravného prostředku zároveň s jeho podáním ( m odst. 1 ) a neučinila tak ani na základě výzvy soudu ve lhůtě soudem stanovené. Výzva obsahovala poučení, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví. Stěžovatelka se domnívá, že napadeným rozhodnutím krajského soudu, kterým bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku "ve výzvě" určené soudem, bylo porušeno její základní právo, nebot' soudní poplatek byl sice zaplacen později, leč ještě před počátkem lhůty pro odvolání, pokud by ovšem bylo odvolání přípustné. Stěžovatelka poukazuje na to, že v jiných věcech platí ust. , které umožňuje účastníku řízení napravit pochybení způsobené nezaplacením soudního

1

poplatku ve lhůtě určené soudem tím, že zaplatí soudní poplatek ve lhůtě pro odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Jde o právo podle , 2 d (dále jen " ") a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), k jehož porušení prý došlo tím, že bylo stěžovatelce "postupem soudu ... zabráněno v možnosti, aby jí tvrzené zkrácení na právech rozhodnutím orgánu veřejné správy mohlo být přezkoumáno nezávislým a nestranným soudem". Důsledky nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě jsou ve správním soudnictví nepřiměřeně tvrdé, nebot' zmeškání lhůty znamená nevratnou ztrátu práva na přezkoumání správního rozhodnutí soudem.

Zásah do základního práva stěžovatelky umožnila - podle jejího názoru - i platná právní úprava, zejména ust. j odst. 4 (dále jen " "), které je vykládáno tak, že v řízení podle hlavy páté nejsou připuštěny proti rozhodnutí soudu ani řádné ani mimořádné opravné prostředky; a to ani proti rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Toto zákonné ustanovení je podle názoru stěžovatelky v rozporu s článkem 6 odst. 1 Úmluvy i článku 36 odst. 2 y, proto dále navrhla, aby Ústavní soud zrušil ust. , v platném znění.

Stěžovatelka také navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 8. 1998, č.j. -9.

K ústavní stížnosti se jako účastník řízení vyjádřil Krajský soud v Ústí nad Labem, který uvedl, že nelze považovat za nepřiměřeně tvrdé důsledky - spojené s nezaplacením soudního poplatku ve správním soudnictví - jestliže zákon o soudních poplatcích zakotvuje splatnost soudního poplatku již okamžikem vzniku poplatkové povinnosti a dále ještě ukládá soudu, aby v případě nesplnění této poplatkové povinnosti vyzval poplatníka k jejímu dodatečnému splnění ve stanovené lhůtě. Krajský soud v souladu se zákonem takto postupoval, když podle ust. , o soudních poplatcích, vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 20 dnů, tj. ve lhůtě více jak přiměřené. Pokud ani na výzvu doručenou zástupci stěžovatelky, tj. advokátovi, stěžovatelka poplatkovou povinnost ve lhůtě nesplnila, nejde o nic jiného než o liknavost a nikoli o nezákonný postup soudu, který v souladu s ust. cit. poplatkového zákona řízení zastavil. Také nejde o nepřiměřenou tvrdost zákona, tj. , který neumožňuje opravné prostředky proti rozhodnutím soudu, vydaným v řízení dle hlavy druhé

2

části páté ( ). Krajský soud navrhl zamítnutí ústavní stížnosti v části týkající se zrušení usnesení ze dne 31. 8. 1998, č.j. -9. Pokud jde o část týkající se navrhovaného zrušení ust. není krajský soud v této části účastníkem řízení.

Katastrální úřad v Lounech se postavení vedlejšího účastníka vzdal.

Další vedlejší účastník ing. J. K. se k ústavní stížnosti nevyjádřil. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak již Ústavní soud např. ve věci

sp. zn.

konstatoval, je správní soudnictví České republiky budováno na principu jednoinstančního řízení, v němž je podání opravných prostředků podle ust. pro hlavu druhou, část pátou, tohoto předpisu vyloučeno. Není určující, zda rozhodnutí vydané soudem v tomto řízení je rozhodnutím ve věci samé nebo rozhodnutím procesním, nebot' uvedená zákonná úprava neobsahuje v tomto směru žádné rozlišení. I když tedy ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, předpokládá možnost podání odvolání, nemůže uvedený předpis sám o sobě vyvolat přípustnost opravného prostředku v souzené věci. Předmětem řízení je totiž i v takovém případě věc podléhající režimu správního soudnictví: "Při zastavení řízení ve věcech správního soudnictví podle ust. zákona o soudních poplatcích není odvolání přípustné, protože není přípustné ani ve věci samé (arg. a maiore ad minus). Ustanovení zákona o soudních poplatcích se tu proto neuplatní" (viz Bureš, J. Drápal, L. Mazanec: , Komentář, 3. vydání, Praha, C. H. Beck 1977, str. 822).

Úhrada soudního poplatku (pokud nejsou dány zákonné podmínky pro osvobození od jeho zaplacení) patří k základním procesním podmínkám, za nichž řízení před (obecným) soudem může být zahájeno a této skutečnosti si účastník zamýšleného řízení musí být vědom, zejména byl-li - ve smyslu zákonné procesní úpravy - na důsledky svého opomenutí vydanou výzvou upozorněn; poukazy stěžovatelky na "nepřiměřeně tvrdé důsledky" z promarnění výzvou stanovené lhůty proto nejsou důvodné.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud neshledal, že by bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu a zásada rovnosti mezi účastníky řízení ve smyslu článku 36

3

odst. 1 a článku 37 odst. 3 y. Posuzovaná ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu nelze rozhodovat ani o návrhu na odložení vykonatelnosti ústavní stížností napadeného rozhodnutí. Ostatně tento návrh postrádal jakékoli odůvodnění.

Obdobně je tomu i pokud jde o návrh na zrušení ustanovení v současně platném znění, nebot' zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti brání meritornímu projednání návrhu podanému ve smyslu ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Z uvedených důvodů senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. , ve znění pozdějších předpisů, návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. ledna 1999

JUDr. Vojen Güttler předseda senátu Ústavního soudu