Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
32138.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 421/98
III. ÚS 421 /98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti ing. P.O., zastoupeného JUDr. P.Ch., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění :
Navrhovatel podal dne 29. 9. 1998 ústavní stížnost, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 30. 9. 1998. Ústavní stížnost směřuje proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, čj. 31 C 201/98 -7, ze dne 3. 8. 1998, kterým bylo zastaveno řízení o návrhu navrhovatele na určení, že usnesení Městské konference ČSSD ze dne 27. 6. 1998 je neplatné. Podle názoru navrhovatele bylo uvedeným rozhodnutím soudu 1. stupně porušeno ustanovení čl. 20 odst. 4 , 21 odst. l a 4 a čl. 22 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina "). Současně podal navrhovatel i návrh na zrušení § 16a zák. č. 117/1994 Sb. , kterým se mění a doplňuje zák. č. 424 1991 Sb., o sdružování v politických stranách a hnutích.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis, sp. zn. 31 C 201/98 , vedený u Obvodního soudu pro Prahu 1, z něhož zjistil, že navrhovatel u tohoto soudu podal žalobu na určení, že usnesení Městské konference ČSSD ze dne 27. 6. 1998, je neplatné. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením,
Čj. 31 C 201/98 -7, ze dne 3. 8. 1998, rozhodl tak, že řízení zastavil, protože podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu není dána věcná příslušnost soudu k takovému rozhodnutí.
Proti rozhodnutí soudu I. stupně podal navrhovatel přímo ústavní stížnost s tím, že se odvolával na ust. § 75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Navrhovatel dovozoval, že otázka soudního přezkumu usnesení orgánu politické strany je věcí širšího významu, který svým dosahem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. S uvedeným odůvodněním pak navrhovatel žádal, aby Ústavní soud o podané ústavní stížnosti rozhodl a napadené rozhodnutí soudu I. stupně zrušil.
Ústavní soud však při posuzování ústavní stížnosti dospěl k závěru, že není naplněna podmínka stanovená v 5 75 odst. 2 písm. a) cit. zákona. Podle ust. § 75 odst. 2 písm. a) cit. zákona Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když nejsou vyčerpány všechny procesní prostředky, jestliže ústavní stížnost podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Z uvedeného vyplývá, že skutečnost, podmiňující použití tohoto ustanovení, je nutno spatřovat v požadavku obecného dosahu rozhodnutí v dané věci, přičemž obecnost dosahu není podmínkou jedinou. V uvedeném ustanovení je zakotven i znak podstatného přesahování zájmů navrhovatele. Posuzování těchto znaků musí být vždy spojeno s hodnocením dopadu napadeného rozhodnutí na základní práva či svobody navrhovatele. Navíc je nutno si uvědomovat, že postup podle 5 75 odst. 2 písm. a) cit. zákona je postupem výjimečným, Ústavní soud rozhodně v důsledku tohoto postupu nevstupuje do postavení orgánu II. instance, a proto nelze toto ustanovení vykládat a aplikovat rozšiřujícím způsobem. V předmětné věci nelze, podle názoru Ústavního soudu, dospět k závěru, že napadené rozhodnutí soudu 1. stupně by podstatně ovlivňovalo základní politická práva navrhovatele, uvedená v ústavní stížnosti, a ústavní stížnost by tak svým dosahem podstatně překračovala vlastní zájmy navrhovatele.
Vzhledem k tomuto závěru musí být na posouzení přípustnosti ústavní stížnosti aplikováno ust. § 75 odst. 1 cit. zákona, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V předmětné věci rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud 1. stupně a proti jeho rozhodnutí je občanským soudním řádem připuštěna možnost odvolání, o čemž byl navrhovatel také řádně poučen. Navrhovatel
2
tento procesní prostředek nevyužil, což vyplývá z návrhu samotného i z předloženého spisového materiálu Obvodního soudu pro Prahu 1. Jen na okraj Ústavní soud podotýká, že napadeným rozhodnutím soudu 1. stupně nemohlo dojít k porušení uváděných základních práva zakotvených Listino u.
Vzhledem k výše uvedené skutečnosti nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh nepřípustný.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla pro nepřípustnost odmítnuta, nemohl se Ústavní soud s ohledem na ust. § 74 cit. zákona dále zabývat i podaným návrhem na zrušení části zákona č. 117/1994 Sb.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 1998
JUDr.Vladimír JURKA
soudce Ústavního soudu ČR