Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 107/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti ŠS K zastoupeného JUDr. J.M., proti rozhodnutí O.Ú., ze dne 4. února 1997, č.j. -3578 NA (2031/00/22), a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. prosince 1997, č.j. -30, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Dne 10. března 1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti rozhodnutí O.Ú., - okresního pozemkového úřadu ze dne 4. února 1997, č.j. -3578 NA (2031/00/22), a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. prosince 1997, č.j. -30. Uvedeným rozsudkem byla zamítnuta žaloba proti O.Ú. - okresnímu pozemkovému úřadu, kterou se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí tohoto úřadu, jímž bylo podle , ve znění pozdějších předpisů, pozitivně rozhodnuto o vlastnictví oprávněných fyzických osob k zemědělským nemovitostem v kat. území D., v rozhodnutí blíže specifikovaným, jež stěžovatel dosud užíval na základě nájemní smlouvy uzavřené s povinnou osobou, tj. SP.

Stěžovatel je přesvědčen, že uvedená rozhodnutí jsou nesprávná a nespravedlivá a že procesními postupy v řízení před jejich vydáním, při jejich vydání a způsobem rozhodnutí ve věci samé, byly porušeny v ústavní stížnosti blíže nespecifikované ústavní principy České republiky jako právního státu. Uvádí, že ve správním řízení, které vedlo k vydání ústavní stížností napadeného rozhodnutí okresního úřadu - pozemkového úřadu, mu byla odňata možnost jednat jako účastník řízení. Navrhuje, aby Ústavní soud posoudil ústavnost počínání správního orgánu i krajského soudu a nálezem napadená rozhodnutí zrušil.

Krajský soud v Hradci Králové jako účastník řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatel nebyl protiprávně opomenut ve správním restitučním řízení jako účastník řízení. Zákon o půdě účastenství vymezuje odlišně od obecné úpravy , a to v ustanovení . Protože stěžovatel nebyl povinnou osobou, ale pouze nájemcem restituovaných nemovitostí, nemohl být účastníkem správního řízení. Z toho důvodu byla jeho žaloba v nařízeném jednání, v přítomnosti stěžovatele a dalších účastníků, jako nedůvodná zamítnuta. Dále uvádí, že z obsahu všech podání učiněných stěžovatelem plyne obava z ohrožení jeho existence v budoucnu. Taková obava, byť sebereálnější, však tvrzenou nezákonnost nezpůsobuje. Navrhuje, aby ústavní stížnost byla nálezem zamítnuta, pokud nebude usnesením odmítnuta podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. , a seznámil se s jeho obsahem. Žalobou ze dne 26. května 1997 se stěžovatel domáhal přezkoumání ústavní stížností napadeného rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu, referátu O.Ú., s odůvodněním, že je mu zcela záměrně při vydávání nejdůležitějších rozhodnutí týkajících se jeho hospodářských středisek odnímán statut řádného účastníka řízení dle a že napadeným rozhodnutím byly opět vydány oprávněným osobám pozemky, které byly po přechodu na stát zastavěny dílnami, sklady a garážemi atd. a navíc některé stavby ani neslouží zemědělské výrobě. Krajský soud v nařízeném jednání přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí podle hlavy druhé části páté a žalobu neshledal důvodnou. Pokud žalovaný pravomocně rozhodl o vydání specifikovaných pozemků a staveb, nezkrátil tím nijak nájemní právo stěžovatele, neboť podle ustanovení zákona o půdě stěžovateli vznikl zákonný nájemní vztah. Žalovaný neporušil ani obecná ustanovení o účastenství, když zákon o půdě jako lex specialis má o účastenství ust. . Z uvedených důvodů byla žaloba zamítnuta.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem spisu sp. zn. dospěl k závěru, že ústavní stížnost je neopodstatněná. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel v zásadě opakuje námitky, které již uplatňoval v řízení u krajského soudu, a staví tak v podstatě Ústavní soud do role další soudní instance. Toto postavení Ústavnímu soudu, jak již opakovaně dal najevo v mnoha svých rozhodnutích, nepřísluší. Do rozhodovací činnosti obecných soudů může Ústavní soud zasahovat pouze v případě, že jejich rozhodnutím je zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod. Takové porušení práv stěžovatele však v posuzované věci Ústavní soud neshledal. Stěžovateli nebylo odepřeno právo na soudní ochranu, vyplývající z y ČR a d ("Listina"), ani právo na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy zakotvené v y, proces byl také veden při dodržení ústavních principů zakotvených v hlavě páté y,zaručující právo na spravedlivý proces.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a proto ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. srpna 1998

JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu