Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 351/97

Ústavní soud ČR

rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti

navrhovatelky A. K., zastoupené JUDr. L. M.,

t a k t o :

Usnesení Okresního soudu v Karlových Varech, sp.zn. 1 Nt551/97, ze dne 3. 9. 1997, týkající se nákladů řízení, sez r u š u j e . Ve zbývající části se návrh o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelka podala dne 19. 9. 1997 ústavní stížnost, která

byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. 9. 1997. V ústavní stížnosti

se domáhá zrušení usnesení Okresního soudu v Karlových Varech,

sp.zn. , ze dne 20. března 1997, neboť jím měla být

porušena její základní práva obsažená v čl. 4 odst. 1 Protokolu č.

7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 15

odst. 3, a 6 d. Dále

brojí proti usnesení, sp.zn. , ze dne 3. září 1997,

s tvrzením, že tímto rozhodnutím byl porušen y

základních práv a svobod. Rozhodnutím Okresního soudu v Karlových

Varech, sp.zn. , ze dne 20. 3. 1997, byl totiž zamítnut

návrh stěžovatelky na povolení obnovy řízení ve věcech Vojenského

obvodového soudu v Karlových Varech, sp.zn. a sp.zn.

.

Rozsudky vydanými ve výše zmíněných věcech byl Z. K., zemřelý

manžel navrhovatelky, odsouzen v roce 1957 pro trestný čin

nenastoupení služby v branné moci podle ust. § 265 odst. 1 zákona

č. , v tehdy platném znění, k nepodmíněným trestům

odnětí svobody. Dne 4. 7. 1994 podala navrhovatelka - vdova po

odsouzeném - návrh na obnovu řízení. Okresní soud v Karlových

Varech svým usnesením, sp.zn. , ze dne 20. 3. 1997,

návrh zamítl a usnesením, sp.zn. , ze dne 3. 9. 1997,

tentýž soud stanovil navrhovatelce povinnost uhradit do 15 dnů

náklady řízení, stanovené paušálem ve výši 3 000,- Kč.

Na tomto

místě nutno připomenout, že podle

Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže

stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon

k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje

návrh na povolení obnovy řízení. Podle § 141 a násl. zákona č.

141/1961 Sb., trestního řádu, je proti rozhodnutí, kterým byl

návrh na povolení obnovy řízení zamítnut, přípustná stížnost, jež

má odkladný účinek (§ 286 odst. 3 trestního řádu) a jedná se tak

nepochybně právě o onen procesní prostředek, který zákon

stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

Z části ústavní stížnosti, která směřuje proti usnesení

Okresního soudu v Karlových Varech, sp.zn. , ze dne

20. 3. 1997, vyplývá, že tuto možnost navrhovatelka nevyužila,

ačkoliv o ní byla v citovaném usnesení o zamítnutí návrhu na

povolení obnovy řízení, řádně poučena. Její tvrzení, že nevěděla,

jak stížnost podat, je v daných souvislostech irelevantní. Takto

navrhovatelka nevyužila všechny procesní prostředky, které jí

k ochraně jejího práva zákon poskytuje. Jsa si toho vědoma, žádá,

aby skutečnost, že nevyužila možnost k podání stížnosti proti

usnesení okresního soudu, byla posouzena podle ust. § 75 odst. 2

písmeno a) , o Ústavním soudu, neboť se

podle jejího mínění jedná o případ, kdy obecný soud prokazatelně

nerespektuje právní názor Ústavního soudu, vyslovený ve věci

sp.zn.

IV. ÚS 82/97

. Z uvedeného tvrzení navrhovatelky (a ovšem

ani obecně) v daném případě nelze nijakým způsobem dovodit, že se

jedná právě o ten případ, kdy její stížnost svým významem

podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Ostatně ani sama

navrhovatelka pro toto své tvrzení neuvádí žádný přesvědčivý

argument. V dané věci se jedná právě a jen o vlastní zájmy

navrhovatelky. S poukazem na uvedené proto Ústavnímu soudu

nezbylo, než v této části ústavní stížnost (proti usnesení

Okresního soudu Karlovy Vary, sp.zn. , ze dne 20. 3.

1997) odmítnout podle ust. § 43 odst. 1 písmeno f) zákona č.

, o Ústavním soudu, jako nepřípustnou. V této

souvislosti snad nutno i navíc dodat, že úvahám Okresního soudu

v Karlových Varech o tom, že navrhovatelka nevyužila možného

postupu podle příslušných ustanovení ,

o soudní rehabilitaci, nelze nic vytknout, stejně jako úvahám

o nových skutečnostech a důkazech z hlediska základních principů

obnovy řízení.

Ve druhé části ústavní stížnosti napadá

navrhovatelka rozhodnutí o nákladech řízení, vydané po právní moci

usnesení o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení a uvádí, že

jím byl porušen d,

neboť jím byla uložena povinnost, která nemá opodstatnění v českém

právním řádu. Odvolává se přitom na to, že jsou jí náklady řízení

stanoveny podle ust. § 152 odst. 1 písmeno d) trestního řádu,

zatím co toto ustanovení není na její případ použitelné, neboť

nebyla v řízení uznána vinnou. Navíc částka paušálních nákladů

řízení ve výši 3 000,- Kč je stanovena podle

Sb., která byla zrušena.

Okresní soud v Karlových Varech se k věci nevyjádřil. Ústavní

soud zjistil, že rozhodnutí Okresního soudu v Karlových Varech

bylo vydáno na předtištěném formuláři 16 073 0 - (Tr. ř. č. 73

- usnesení o nákladech trestního řízení). Vydání rozhodnutí na

předtištěném formuláři je v zásadě možné. V posuzovaném případě

však se jedná o formulář odvolávající se ve výroku na ust. § 152

odst. 1 písmeno d) trestního řádu, tedy na ustanovení zákona,

které není na navrhovatelčin případ aplikovatelné. V odůvodnění

usnesení pak formulář stanoví náklady trestního řízení s odvoláním

na vyhlášku ministra spravedlnosti ČSR č. , která

v době vydání usnesení již byla zrušena

Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení Okresního soudu

v Karlových Varech bylo vydáno na základě jiného zákonného

ustanovení, než podle kterého soud rozhodoval a soud na věc

aplikoval v době rozhodování již zrušený právní předpis. Na tom

nic nemění skutečnost, že výše nákladů trestního řízení byla

stanovena v souladu s platnou Okresní

soud v Karlových Varech tedy postupoval v rozporu s čl. 4 odst.

1 d, neboť uložil navrhovatelce

povinnost na základě neplatného právního předpisu. Ústavnímu soudu

proto nezbylo než usnesení Okresního soudu v Karlových Varech,

sp.zn. , ze dne 3. 9. 1997, týkající se nákladů řízení,

zrušit.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 15. ledna 1998