Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1764/10

Ústavní soud rozhodl dne 23. června 2010 ve věci ústavní stížnosti MUDr. M. F., zastoupené JUDr. Janem Křečkem, advokátem, AK se sídlem nám. Míru 15, 120 00 Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2009 čj. takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Z důvodů v ústavní stížnosti vylíčených domáhá se stěžovatelka zrušení shora uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu, jímž byly zrušeny (vyjma výroku o příslušenství pohledávky) rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2007 čj. -165 a Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 3. 2006 čj. -131.

Stěžovatelka uvedla (a Ústavní soud správnost tohoto jejího údaje z databáze svých rozhodnutí ověřil), že týž rozsudek dovolacího soudu napadla již ústavní stížností ze dne 27. 11. 2009, která byla pro nepřípustnost odmítnuta usnesením ze dne 25. 1. 2010

sp. zn.

.

Nynější ústavní stížnost nutno hodnotit jako návrh nepřípustný a současně i opožděně podaný.

Ohledně nepřípustnosti návrhu postačuje především odkázat na důvody obsažené ve shora citovaném usnesení Ústavního soudu. Toto rozhodnutí je stěžovatelce i jejímu právnímu zástupci známo, pročež opakovat jeho obsah bylo by nadbytečným formalismem.V této souvislosti je však s podivem, že právní zástupce stěžovatelky, ač advokát, který měl by být znalcem práva, uchýlil se k podání návrhu, o jehož nepřípustnosti musil mít (resp. měl mít) zjevnou vědomost. Takový postup byl by snad pochopitelný nejvýše v situaci, kdy by stěžovatelka, ač řádně a úplně advokátem poučena o procesní neudržitelnosti jí požadovaného postupu, na podání ústavní stížnosti trvala. I tehdy však byl by advokát stěžovatelky oprávněn smlouvu o poskytnutí právní služby neuzavřít, popř. vypovědět.

Neudržitelná je též představa, že by snad vedle sebe mohla existovat dvě rozhodnutí Ústavního soudu diametrálně se lišící. Kdyby Ústavní soud stěžovatelčin návrh věcně projednal, nebo mu dokonce vyhověl, zcela by podryl právní jistotu všech účastníků řízení před obecnými soudy, přičemž při vyhovění stížnostního žádání by ústavně nedovoleným způsobem uplatnil státní moc (srov. y, d). I z tohoto pohledu je ústavní stížnost nepřípustná.

Také opožděnost ústavní stížnosti je evidentní.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Z obsahu spisu je zřetelné, že uvedená lhůta k podání ústavní stížnosti dodržena nebyla. Jde přitom o lhůtu kogentní, k jejímuž prominutí či prodloužení není Ústavní soud oprávněn, neboť je vázán dle č. 88y.

Stěžovatelka se mýlí, má-li za to, že ústavní stížnost podala včas vzhledem k ustanovení . Zde totiž nejde o prostředek k prominutí lhůty podle . K tomu možno odkázat např. na rozhodnutí Ústavního soudu

, Sb.n.u., sv. 7, str. 419 nebo

, Sb.n.u., sv. 10, str. 52, jakož i na všeobecně dostupnou komentářovou literaturu.

Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení a e) odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 23. června 2010

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj