Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 257/96

Ústavní soud

rozhodl v senátě složeném z předsedkyně a soudců

ve věci ústavní stížnosti navrhovatelů 1) P. H. 2) Ing. D. B. 3)

J. H., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze

dne 27.6. 1996, č.j. -100, t a k t o :

Ústavní stížnost se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelé zaslali dne 25.9. 1996 k Ústavnímu soudu stížnost

proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne

27.6. 1996, č.j. -100. Napadeným rozsudkem odvolacího

soudu byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci

ve výroku, jimž byl zamítnut návrh stěžovatelů (dříve

navrhovatelů) na zrušení kupní a darovací smlouvy ze dne 15.6.

1972 uzavřené mezi převodcem K. H. a nabyvatelkou M. K. v části,

v níž byly na nabyvatelku bezúplatně převedeny zemědělské a lesní

pozemky v k.ú. P. a K. Ř..

Předmětem restitučního řízení se tak stala smíšená smlouva,

která byla uzavřena v souvislosti s převodem stavby (rodinného

domu) otcem stěžovatelů na právní předchůdkyni vedlejšího

účastníka. Po nabytí vlastnictví dotčených nemovitostí matkou

vedlejšího účastníka byly tyto zemědělské pozemky darovány státu.

Po smrti nabyvatelky nemovitostí uplatnil nárok na vydání

zemědělských pozemků vedlejší účastník, jemuž byly také ve smyslu

ustanovení , ve znění pozdějších předpisů,

nárokované pozemky vydány. V době podání žaloby stěžovatelů nebyly

předmětné zemědělské pozemky ve vlastnictví vedlejšího účastníka,

byl pouze uplatněn jejich nárok na ně.

Podle názoru navrhovatelů výklad ustanovení § 8 odst.3

(nyní ) v tom smyslu, jak byl

prezentován obecnými soudy, znamená, že pozemky, jejichž vydání se

navrhovatelé domáhali, musí být ke dni podání žaloby o zrušení

části kupní a darovací smlouvy ve vlastnictví povinné osoby. Tento

výklad podle jejich názoru odporuje ě a nastoluje nerovnost

mezi účastníky řízení v tom směru, že z povinné osoby se stává

osoba oprávněná.

Stěžovatelé se domnívají, že napadeným rozsudkem Krajského

soudu v Českých Budějovicích byla porušena jejich základní práva

zakotvená v d (dále jen

"Listina") a v čl.1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně

lidských práv a základních svobod a zároveň i k porušení čl.95

odst.1 y a

Ústavní soud zjistil, že podaná ústavní stížnost splňuje

náležitosti předepsané pro její podání v ustanovení § 34 a § 72

Vyžádal si proto stanovisko jak účastníka

řízení tak i vedlejšího účastníka k podané ústavní stížnosti.

Krajský soud v Českých Budějovicích jako účastník řízení

k podanému návrhu uvedl, že odkazuje na svůj právní názor

vyjádřený v napadeném rozsudku a domnívá se, že citovaným

rozhodnutím nemohlo dojít k porušení y již proto, že

toto ustanovení poskytuje ochranu vlastníkům, jimiž stěžovatelé

nejsou. Navrhuje zamítnutí stížnosti.

Dne 15.9. 1997 obdržel Ústavní soudu rovněž vyjádření

vedlejšího účastníka. Ten ve svém písemném podání konstatoval, že

postup a závěry soudů obou stupňů považuje za věcně správné

a domnívá se, že i právní závěr těchto soudů je v souladu

s podmínkami vyplývajícími z ustanovení ,

ve znění pozdějších předpisů a nálezu Ústavního soud ze dne 24.5.

1994. Pokud se týká tvrzení stěžovatelů uvedených v ústavní

stížnosti, odkazuje vedlejší účastník na svá vyjádření, která jsou

obsahem soudního spisu. Zdůrazňuje, že navrhovatelé zejména

nesplnili podmínku uvedenou v ustanovení § 8 odst.3 zákona o půdě

tj. aby předmětné pozemky byly v době uplatnění nároku ve

vlastnictví osoby, jíž byly darovány nebo ve vlastnictví osoby

této osobě blízké. Ze shora uvedených důvodů pokládá vedlejší

účastník podanou ústavní stížnost za zcela nedůvodnou.

Z napadeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích

se podává, že odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stolice,

pokud se týkalo návrhu stěžovatelů uplatněného v řízení před

okresním soudem. Krajský soud ve svém rozsudku zopakoval výsledky

řízení konaného před prvoinstančním soudem a konstatoval, že

napadený rozsudek soudu I. stupně je věcně správný, byl vydán na

základě úplně zjištěného skutkového stavu a byl z něho vyvozen

i správný právní závěr.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně v tom,

že hmotněprávní podmínkou existence práva založeného ustanovením

, ve znění pozdějších předpisů, je

skutečnost, že předmětné pozemky v době uplatnění nároku jsou ve

vlastnictví osoby jíž byly darovány nebo bezúplatně převedeny nebo

ve vlastnictví osoby této osobě blízké. Druhou podmínkou je pak

zachování lhůty k podání návrhu dle čl.II

Podmínka zachování vlastnictví v době podání návrhu splněna

nebyla, neboť v této době byly pozemky ještě ve vlastnictví čs.

státu a nikoli ve vlastnictví vedlejšího účastníka. Ten je získal

do svého majetku až v roce 1995. Odvolací soud zdůraznil, že pouhé

uplatnění nároku oprávněnou osobou u pozemkového úřadu postupem

dle § 9 zákona o půdě nemůže dojít ke splnění podmínky vlastnictví

k nárokovaným pozemkům.

Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Jindřichově

Hradci , ze kterého zjistil následující. Stěžovatelé

podali k okresnímu soudu návrh na zrušení části kupní a darovací

smlouvy uzavřené mezi vlastníkem K. H. a nabyvatelkou M. K.

Předmětem této smlouvy byly nemovitosti zapsané na LV č.119 a č.

327 pro k.ú. K. Ř. a P.. Jednalo se o tyto nemovitosti : stavební

p.č. 23 s domem č.p.22, stáj a kolna, p.č. 574-role, p.č.

575-louka, p.č. 576-role, p.č. 123/1-louka, p.č. 248/4-zahrada,

p.č. 251/2-zahrada, p.č. 252/2-role, p.č. 32-stavební parcela se

stodolou, p.č. 154/2-role, p.č. 1741/3-louka, p.č. 1742/2-role,

p.č. 1952/1-role, p.č. 1952/2-role, p.č. 1803-role, p.č.

1805/3-louka, p.č. 1806/2-role, p.č. 1807/1-louka, p.č.

1763/3-role, p.č. 1764-louka, p.č. 1819/2-role, p.č.

1820/1-louka, p.č. 1821/2-role, p.č. 1822/1-louka, p.č.

1763/8-louka, p.č. 1763/9-role, p.č. 1741/2-louka, p.č.

1700/6-pastva a p.č. 1700/7-pastva.

Citovanou kupní a darovací smlouvou ze dne 15.6. 1972

registrovanou státním notářstvím dne 31.10. 1972 pod č.

R I 575/72 převedl K. H. vlastnictví ke shora uvedeným

nemovitostem na M. K., matku vedlejšího účastníka, přičemž

předmětem kupní smlouvy byl pouze dům se stavební p.č. 23 o výměře

780 m2 a p.č. 148/4- zahrada o výměře 250 m2 v obci K. v k.ú. P.

za kupní cenu ve výši 19 000 Kčs. Všechny ostatní nemovitosti byly

na nabyvatelku převedeny bezúplatně v souvislosti s převodem domu.

V roce 1979 darovala nabyvatelka část zemědělských pozemků

státu a dle rozhodnutí Okresního úřadu Jindřichův Hradec,

pozemkového úřadu ze dne 26.9. 1995, č.j. PÚ

4103/7317/95-OÚ-251/290 vydaného podle § 11 odst.1 písm.a) a § 12

a podle byla schválena

dohoda o vydání nemovitostí, uzavřená podle § 9 odst.1 zák.č.

mezi Zemědělským družstvem P. Ž., Lesy ČR, Lesní

správou J. H. a Zemědělským družstvem K. Ř. v likvidaci jako

povinnými osobami a Ing. F.K. jako oprávněnou osobou. Důvodem

vydání nemovitostí byl

Rozhodnutí o schválení dohody nabylo právní moci dne 18.10. 1995

a od této lhůty se stal vedlejší účastník rovněž vlastníkem těchto

nemovitostí.

Ústavní soud pak na základě obsahu ústavní stížnosti a po

přezkoumání připojeného spisu Okresního soudu v Jindřichově

Hradci, sp. zn. včetně jeho příloh dospěl k závěru, že

ačkoli vedlejšímu účastníku byly pozemky vydány (viz. rozhodnutí

o schválení dohody Okresního úřadu v Jindřichově Hradci ze dne

26.9. 1995, č.j. 4103/7317/95-OU-251/290), v rozporu se základním

předpokladem , kterým je náprava křivd, když

bylo konstatováno, že se jednalo v případě darovací smlouvy z roku

1979 uzavřené mezi M. K. a státem o restituční titul uvedený v §

6 odst.1 písm.h) (darování v tísni), neboť sama právní

předchůdkyně resp. M. K., na kterou byly právními předchůdci

stěžovatelů v souvislosti s prodejem domu smlouvou z 15.6. 1972

pozemky převedeny, tyto již nabyla bez poskytnutí náhrady, jde

o ústavní stížnost neopodstatněnou jednak proto, že § 8 odst.3

skutkovou podstatu neoprávněně vydaných

pozemků státem v rámci restitučního řízení neupravuje a dále

z důvodů obsažených též v napadeném rozhodnutí krajského soudu,

totiž pro nedostatek posloupnosti mezi právní předchůdkyní

vedlejšího účastníka a vedlejším účastníkem respektive pro

nedostatek zachování vlastnictví.

Za této situace, kdy nebylo zjištěno porušení ústavních práv,

Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost dle ustanovení § 82

odst.1 zcela zamítnout.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 26.11. 1997