Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 26/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelky A.A., zastoupené Mgr. Z.K., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. , ze dne 21. 12. 1992, t a k t o

Návrh s e o d m í t á . O d ů v o d n ě n í

Přípisem ze dne 21. 1. 1997 se navrhovatelka obrátila na Ústavní soud se žádostí o zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 12. 1992, sp. zn. . K přípisu připojila napadené rozhodnutí obecného soudu a současně žádost adresovanou Ministerstvu spravedlnosti ČR ze dne 16. 12. 199.6, v níž žádá o uznání lhůty ve věci stížnosti pro porušení zákona rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 12. 1992, sp. zn. . V obsahu stížnosti poukazuje na postup Ústavního soudu ve věci registrace některých občanů jako kandidátů do

1

Senátu po uplynutí zákonné lhůty stanovené pro podání přihlášky volebním zákonem. Vzhledem k tomu, že podání navrhovatelky nevyhovovalo ustanovení , vyzval Ústavní soud navrhovatelku k odstranění vad jejího podání.

Na přípis Ústavního soudu zareagovala navrhovatelka podáním ze dne 4. 4. 1997. Předmětné podání zpracoval její právní zástupce, který pouze poukázal na vlastní podání navrhovatelky ze dne 21. 1. 1997. Dále uvedl, že navrhovatelkou již jedenkráte podaná ústavní stížnost v téže věci byla odmítnuta, přičemž navrhovatelka žádá o nové projednání své ústavní stížnosti. Současně uvedl, že navrhovatelka žádá o prominutí zmeškané lhůty pro řádné podání ústavní stížnosti. Právní zástupce navrhovatelky dále odkázal na veškeré důkazy obsažené ve spisu Ústavního soudu,

sp. zn.

.

Ústavní soud zejména zkoumal otázku náležitostí ústavní stížnosti, mezi něž patří i uplatnění ústavní stížnosti ve lhůtě k tomu stanovené Ve smyslu ustanovení citovaného zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( ). V daném případě zcela jednoznačně uplatnila navrhovatelka svou ústavní stížnost daleko za touto lhůtou, čehož si je také vědoma. Ústavní stížnost byla podána 23. 1. 1997, přičemž rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, jímž bylo rozhodováno o stížnosti pro porušení zákona zamítavým výrokem, nabylo právní moci dne 12. 2. 1993.

Za této situace se sama navrhovatelka dovolává ustanovení , tedy aby Ústavní soud její ústavní stížnost neodmítl, protože svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Ústavní soud v této

2

souvislosti poukazuje na své usnesení ze dne 19. 9. 1995. V případě podání navrhovatelky je zcela nesporné, že stěžovatelka uplatnila svou ústavní stížnost daleko po lhůtě k tomu zákonem určené. Pokud tvrdí, že svým významem tato ústavní stížnost podstatně přesahuje její vlastní zájmy, a dovolává se ustanovení , je třeba uvést, že aplikace tohoto ustanovení v daném případě možná není. Použití uvedeného ustanovení přichází totiž v úvahu, s ohledem na jeho znění, pouze v těch případech, je-li ústavní stížnost nepřípustná, tedy v případech, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Tak tomu však v tomto případě není, neboť stěžovatelka, jak sama uvádí v obsahu ústavní stížnosti, a je to patrno i z obsahu připojeného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, využila všechny řádné opravné prostředky. Navíc k tomuto závěru dospěl sám ústavní soud v rámci posuzování téže ústavní stížnosti v roce 1994. Svědčí o tom usnesení Ústavního soudu,

sp. zn.

, ze dne 26. 10. 1994.

S poukazem na skutečnosti shora uvedené proto Ústavní soud ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ústavní stížnost navrhovatelky odmítl.

Současně Ústavní soud poukazuje i na další formální nedostatky uplatněné ústavní stížnosti,spočívající v neodstranění vad podání. Podání právního zástupce stěžovatelky ze dne 4. 4. 1997 nevyhovělo výzvě ústavního soudu ze dne 28. 2. 1997. Formulaci ústavní stížnosti nelze omezit pouze na odkaz na vlastní neúplné podání navrhovatelky a v oblasti důkazů odkázat na jiný spis Ústavního soudu, konkrétně na spis

sp. zn.

. Vlastní obsah přípisu právního zástupce navrhovatelky tedy nereagoval na výzvu Ústavního soudu a neodstranil veškeré vytýkané vady podání.

3

I.úS 26/97

Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost i ve smyslu ustanovení

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 27. dubna 1997 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu