Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 210/96

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 19. prosince 1996

v senátě ve věci Mgr. D. K. proti rozsudku Krajského soudu

v Ostravě ze dne 16. 4. 1996, čj. -24, ve spojení

s rozhodnutím Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 4. 7. 1995,

čj. FŘ 534/120/1993, a rozhodnutími Finančního úřadu v Havířově ze

dne 13. 9. 1993, čj. FÚ/210/4409/93/Ge a čj. FÚ/210/4410/93/Ge,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 1996, čj.22 Ca 683/95-24, se z r u š u j e .

O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozsudku Krajského soudu v Ostravě, zamítajícímu žalobu

stěžovatelky na přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství

v Ostravě ze dne 4. 7. 1995, čj. FŘ 534/120/1993, jímž bylo

zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutím Finančního úřadu

v Havířově ze dne 13. 9. 1993, čj. FÚ/210/4409/93/Ge a čj.

FÚ/210/4410/93/Ge, stěžovatelka mimo jiné uvádí, že Krajský soud

v Ostravě rozhodl bez jednání, ačkoliv šlo o složitou a novou

daňovou problematiku, a nepřihlédl přitom k vadám řízení před

správními orgány, ačkoliv vzhledem k ustanovení

tak byl povinen učinit a také tak mohl učinit vzhledem k odbornému

posudku daňového poradce. Tím ze strany Krajského soudu v Ostravě

došlo k porušení článku 96 odst. 1, 2 y ČR, jakož i článku

38 odst. 2 d (dále jen " ").

Stěžovatelka vytýká dále celou řadu nedostatků i na straně

správních orgánů, které nepostupovaly podle základních zásad

zákona ČNR č. , o správě daní a poplatků, ve znění

pozdějších předpisů, a tím porušily článek 1 a článek 2 odst. 2,

3 y. Ze všech uvedených důvodů proto stěžovatelka navrhuje,

aby Ústavní soud její ústavní stížnosti vyhověl a napadené

rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ve spojení s předcházejícími

rozhodnutími správních orgánů zrušil.

Krajský soud v Ostravě poukázal ve vyjádření předsedkyně

senátu ze dne 20. 11. 1996 na dosavadní judikaturu Ústavního

soudu, zejména na jeho nález publikovaný pod č. 269/1996 Sb.

Vedlejší účastník Finanční ředitelství v Ostravě uvedl ve

vyjádření svého ředitele ze dne 11. 11. 1996, že s námitkami

stěžovatelky se nelze ztotožnit. Finanční úřad v Havířově, stejně

jako Finanční ředitelství v Ostravě, postupovaly v souladu

s obecně závaznými právními předpisy a právě zjištění jejich

porušení ze strany stěžovatelky bylo důvodem pro dodatečné

vyměření daňové povinnosti.

Stanovisko k použití ustanovení , umožňujícího

soudu rozhodnout bez jednání v jednoduchých případech, zejména

je-li nepochybné, že správní orgán vycházel ze správně zjištěného

skutkového stavu, a jde-li jen o posouzení právní otázky, vyjádřil

Ústavní soud již v celé řadě svých rozhodnutí, v nichž vesměs byla

zdůrazněna jeho výjimečnost. V projednávané věci, podle názoru

Ústavního soudu, však o takový jednoduchý případ nepochybně nejde.

Shora uvedeným rozhodnutím Finančního ředitelství v Ostravě bylo

zamítnuto odvolání stěžovatelky proti citovaným rozhodnutím

Finančního úřadu v Havířově, kterými byla stěžovatelce dodatečně

vyměřena důchodová daň za rok 1991 a 1992 v celkové výši Kč 1 073

450,--. V odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo mimo jiné uvedeno, že

stěžovatelka neprokázala zahrnutí počítače používaného

k podnikatelské činnosti do obchodního majetku a že částka Kčs

263 227,--, zúčtovaná na účet č. 372, nemá povahu manka, protože

nebyla takto deklarována v rámci inventarizace k 31. 12. 1992 ani

v rámci mimořádné inventarizace. Krajský soud v Ostravě, jenž

rozhodoval o žalobě stěžovatelky na přezkoumání zmíněného

rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě a tuto žalobu zamítl,

uvedl v důvodech svého rozhodnutí, že řízení soudu při

přezkoumávání správního rozhodnutí na základě žaloby podle hlavy

druhé části páté je ovládáno dispoziční zásadou, když

ustanovení ukládá žalobci povinnost označit

rozsah napadení správního rozhodnutí, jakož i povinnost uvedení

důvodů, v čem žalobce spatřuje jeho nezákonnost. Žalobce musí tedy

explicitně uvést, která konkrétní ustanovení právních předpisů

byla podle jeho názoru porušena a také důvody takového tvrzení.

Stěžovatelka však pouze obecně poukázala na nerespektování

základních zásad daňového řízení uvedených v ustanovení § 2 odst.

2 zákona ČNR č. , ve znění pozdějších předpisů, aniž

by konkrétně uvedla, v čem porušení těchto zásad spočívá. I při

nejmírnějších požadavcích musí být tedy ze žaloby zřejmo, v jakém

rozsahu a z jakých hledisek má soud napadené rozhodnutí

přezkoumávat, tyto podmínky však žaloba nesplňovala.

Trpěla-li však žaloba na přezkoumání rozhodnutí správních

orgánů vytýkanými vadami, bylo povinností krajského soudu naříditi

jejich odstranění, neboť neodstranění takových vad je dokonce

důvodem zastavení řízení podle ustanovení

Jestliže tak krajský soud neučinil, sotva mohl dospět ke

spolehlivému závěru o tom, že napadené rozhodnutí je v souladu se

zákonem ( ), a navíc si tak uzavřel i cestu

k případnému závěru podle odst. 2 citovaného ustanovení, a to

i pokud jde o otázku, zda zjištění skutkového stavu bylo

dostačující k posouzení věci. Již ve světle tohoto aspektu se

tedy, podle názoru Ústavního soudu, ukazuje, že k rozhodnutí bez

nařízení jednání nebyly v projednávané věci splněny podmínky

uvedené v ustanovení

Ústavní soud proto z uvedených důvodů, aniž by již považoval

za nezbytné se zabývat dalšími aspekty případu, ústavní stížnosti

pro porušení článku 38 odst. 2 y vyhověl [ písm.

a) , o Ústavním soudu] a napadené rozhodnutí

Krajského soudu v Ostravě podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a)

citovaného zákona zrušil.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČR se nelze

odvolat.

V Brně dne 19. prosince 1996