Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 174/03

Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti JUDr. I. K., , zastoupeného JUDr. Luďkem Veberou, advokátem, proti opatření Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. a ze dne 6. 2. 2003, spojené s návrhem na zrušení části ustanovení , a ust. , ,

takto:

Ústavní stížnost a návrh se odmítají.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 25. 3. 2003 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil opatření Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. , kterým mu, jako pověřenému notáři, byla odňata věc v řízení o dědictví podle , s odůvodněním, že i přes výzvu soudu stěžovatel odmítl odstranit vytýkané vady, čímž způsobil průtahy v dědickém řízení. Dále stěžovatel navrhl zrušit i opatření téhož soudu ze dne 6. 2. 2003, o pověření jiného notáře soudním komisařem k provedení úkonů v řízení o dědictví.

Stěžovatel tvrdí, že faktickým opatřením v řízení o dědictví, tj. odnětím věci, byl porušen d ("Listina"), podle něhož nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Uvedl, že jako notář - soudní komisař, po pověření ze dne 6. 2. 2002 v dědické věci po T. Š. bez průtahů provedl potřebná šetření, nařídil jednání ve věci samé dne 6. 5. 2002 a spis dne 17. 5. 2002 předal soudu s návrhem na vydání usnesení ve věci samé. V době od května do listopadu 2002 pak probíhala korespondence mezi ním a samosoudkyní dědického oddělení okresního soudu ohledně toho, zda slitky z drahých kovů, které vzniknou až po kremaci těla zůstavitele, patří či nepatří do aktiv dědictví. Stěžovatel je toho názoru, že slitky z drahých kovů se nesmějí v dědictví projednat.

Soud musí vydat samostatné usnesení, jímž budou slitky z drahých kovů přikázány oprávněné osobě, a to nezávisle na usnesení, kterým se řízení o dědictví končí. Tento názor však okresní soud nesdílel a proto mu věc odňal. Stěžovatel dále uvedl vlastní názory na platnou právní úpravu vztahu mezi notářem - soudním komisařem a samosoudcem v řízení o dědictví, a na právní úpravu dispozice se slitky z drahých kovů vzniklých po provedení kremace těla zůstavitele.

Spolu s ústavní stížností stěžovatel podal návrh na zrušení ustanovení věty druhé a třetí , jež zní "Nejsou-li podklady úplné, může soud věc vrátit notáři se žádostí o doplnění řízení nebo potřebné úkony provést sám. Pokyny soudu jsou pro notáře závazné.", a dále celého ust. Stěžovatel je toho názoru, že cit. ust. , odst. 1, věta druhá a třetí, je v rozporu s a y, a že cit. ust. je v rozporu s ust. a y. Dále stěžovatel vyjádřil své pochybnosti o ústavnosti , o pohřebnictví, ve znění pozdějších předpisů. Dle jeho názoru posledně cit. ustanovení je v rozporu s obč.zák., a y. Návrh na zrušení cit. ustanovení zákona o pohřebnictví by měl podat senát Ústavního soudu podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na ust. téhož zákona, a to v souvislosti s rozhodováním o této ústavní stížnosti.

Okresní soud ve Frýdku - Místku, jako vedlejší účastník, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že ústavní stížnost není opodstatněná, neboť napadeným rozhodnutím nedošlo k zásahu do žádného z ústavně zaručených základních práv či svobod stěžovatele.

Ústavní soud poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout, a to z následujících důvodů.

Ústavní soud především neakceptoval stěžovatelovo tvrzení, že odnětí věci pověřenému notáři podle představuje odnětí svému zákonnému soudci ve smyslu y. Rozhodování každé věci příslušným (a tedy zákonným) soudem a soudcem je neopominutelnou podmínkou spravedlivého procesu, přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Součástí základního práva na zákonného soudce je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel, obsažených v rozvrhu práce soudů.V dědickém řízení však vystupuje notář jako soudní komisař a jeho úkony se považují za úkony soudu. Není tudíž nositelem subjektivního veřejného práva zakotveného v y a z tohoto důvodu je jeho stížnost zjevně neopodstatněná. (K pojetí práva na zákonného soudce viz např. Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 24, nález č. 153).

Protože ústavní stížnost byla odmítnuta, nezabýval se Ústavní soud návrhem stěžovatele na zrušení části ustanovení , a ust. , . Tento postup vyplývá z ustálené judikatury Ústavního soudu, podle které dojde-li k odmítnutí stížnosti samotné, sdílí návrh s ní spojený "osud" stížnosti samé (viz usnesení Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

, uveřejněné ve svazku 4 Sbírky nálezů a usnesení ÚS jako usn. č. 22 ).

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost a návrh s ní spojený, podle ust. a b) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustné odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. srpna 2003

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu