Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 191/03

Ústavní soud ČR rozhodl dne 22. září 2003 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti JUDr. I. K., zastoupeného JUDr. L. V., advokátem AK, proti opatření Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. , a ze dne 6. 2. 2003,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 1. 4. 2003 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil opatření Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. , kterým mu, jako pověřenému notáři, byla podle odňata věc v řízení o dědictví po K. B. s odůvodněním, že i přes výzvu soudu stěžovatel odmítl odstranit vytýkané vady, čímž způsobil průtahy v dědickém řízení. Dále stěžovatel navrhl zrušit i opatření téhož soudu ze dne 6. 2. 2003 o pověření jiného notáře soudním komisařem k provedení úkonů v řízení o dědictví.

Stěžovatel, obdobně jako ve své ústavní stížnosti ve věci

sp. zn.

, tvrdí, že faktickým opatřením v řízení o dědictví, tj. odnětím věci, byl porušen d (dále jen ""), podle něhož nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Uvedl, že jako notář - soudní komisař po pověření ze dne 2. 4. 2002 v dědické věci po K. B. bez průtahů provedl potřebná šetření, nařídil jednání ve věci samé dne 3. 7. 2002 a spis dne 12. 7. 2002 předal soudu s návrhem na vydání usnesení ve věci samé. V době od července do listopadu 2002 pak probíhala korespondence mezi ním a samosoudkyní dědického oddělení okresního soudu ohledně toho, zda slitky z drahých kovů, které vzniknou až po kremaci těla zůstavitele, patří či nepatří do aktiv dědictví. Stěžovatel je toho názoru, že slitky z drahých kovů se nesmějí v dědictví projednat. Soud musí vydat samostatné usnesení, jímž budou slitky z drahých kovů přikázány oprávněné osobě, a to nezávisle na usnesení, kterým se řízení o dědictví končí. Tento názor však okresní soud nesdílel, a proto mu věc odňal. Stěžovatel dále uvedl vlastní názory na platnou právní úpravu vztahu mezi notářem - soudním komisařem a samosoudcem v řízení o dědictví, a na právní úpravu dispozice se slitky z drahých kovů vzniklých po provedení kremace těla zůstavitele.

Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu Frýdek - Místek, sp. zn. , připojil vlastní spis

sp. zn.

, a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout, a to z týchž důvodů, jak jsou uvedeny v odůvodnění jeho usnesení ze dne 21. 8. 2003, čj.

-13

.

Ústavní soud především neakceptoval stěžovatelovo tvrzení, že odnětí věci pověřenému notáři podle představuje odnětí svému zákonnému soudci ve smyslu y. Rozhodování každé věci příslušným (a tedy zákonným) soudem a soudcem je neopominutelnou podmínkou spravedlivého procesu, přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Součástí základního práva na zákonného soudce je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel, obsažených v rozvrhu práce soudů. V dědickém řízení však vystupuje notář jako soudní komisař a jeho úkony se považují za úkony soudu. Není tudíž nositelem subjektivního veřejného práva zakotveného v y a z tohoto důvodu je jeho stížnost zjevně neopodstatněná. (K pojetí práva na zákonného soudce viz např. Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 24, nález č. 153).

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 22. září 2003

JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu