Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 624/02

Ústavní soud ČR mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Evy Zarembové rozhodl ve věci stěžovatele obchodní společnosti R., a.s., zastoupené Mgr. M. S., advokátem, proti postupu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatelka podala dne 20. 9. 2002 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 23. 9. 2002. Návrh směřoval proti postupu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad"), spočívajícím v tom, že Úřad oznámil stěžovatelce, že "neshledal důvody pro zahájení správního řízení z vlastního podnětu", čímž reagoval na její upozornění, že byl porušen , o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), v souvislosti se zadáním veřejné zakázky na zabezpečení služeb komunikační infrastruktury informačních systémů veřejné správy výzvou jednomu zájemci. Podle názoru stěžovatelky tím, že Úřad nezahájil správní řízení, porušil její základní práva, a to právo na spravedlivý proces a právo na soudní a jinou ochranu podle d (dále jen " "), dále bylo porušeno ustanovení , ve spojení s a y a Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen "Úmluva"). Stěžovatelka žádala, aby Ústavní soud přikázal Úřadu, že je povinen řádně prošetřit, zda byla předmětná zakázka zadána v souladu se

Ústavní soud přezkoumal podání stěžovatelky a konstatoval, že její návrh je zjevně neopodstatněný, protože uvedeným postupem Úřadu nemohlo dojít k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces podle y ani k porušení jejího práva na svobodné podnikání podle y, stejně jako nemohlo dojít ani k porušení ostatních uvedených ustanovení y a Úmluvy. Především je nutno si uvědomit, že stěžovatelka nebyla účastnicí výběrového řízení o zadávání veřejné zakázky, v jehož rámci by mohla podávat námitky proti rozhodnutím zadavatele. Dále je třeba si uvědomit, že stěžovatelka využila svého obecného oprávnění upozorňovat na postupy, které by mohly být porušením práva. Úřad s podnětem stěžovatelky také takto řádně nakládal, prošetřil její podnět a sdělil, že neshledal důvody pro zahájení řízení z vlastního podnětu podle Na rozdíl od tvrzení stěžovatelky, že Úřad tímto postupem porušil ustanovení y, Ústavní soud konstatoval, že Úřad v tomto případě jednal v souladu s ustanovením zákona a nepřekročil meze stanovené tímto zákonem. Ústavní soud samozřejmě nic nenamítá proti obecným teoretickým rozborům stěžovatelky ve vztahu k vymezení pojmu "jiný zásah orgánu veřejné moci" tak, jak je vyvodila i z judikatury tohoto soudu. Nicméně Ústavní soud konstatoval, že nelze tyto závěry aplikovat na předmětný případ, protože stěžovatelka zde nebyla v postavení účastníka řízení, v němž by orgán veřejné moci byl nečinný.

Pokud jde o další postup Úřadu ve věci samé, lze sice souhlasit s názorem stěžovatelky, že nemůže záležet na libovůli správního orgánu, zda řízení, které lze zahájit pouze z jeho vlastního podnětu, zahájí či nikoliv, neboť jeho činnost je ovládána mj. principem oficiality, podle kterého správní orgán má právo a povinnost zahájit řízení, jakmile nastane skutečnost předvídaná zákonem, bez ohledu na to, jak ji zjistí. Na druhé straně však v takovémto případě neexistuje dle názoru Ústavního soudu žádné ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby vůči jinému subjektu bylo zahájeno správní řízení, v rámci něhož by byl tento subjekt za porušení právních předpisů stíhán (např. usnesení ze dne 26. 6. 2001,

sp. zn.

, nepubl.).

Namítá-li stěžovatelka porušení svých subjektivních práv, podle názoru Ústavního soudu nemohla být postupem Úřadu na svých právech či právem chráněných zájmech bezprostředně dotčena (obdobně v usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2000,

sp. zn.

, ze dne 8. 2. 2001,

sp. zn.

, a ze dne 7. 6. 2001,

sp. zn.

, nepubl.) V eventuelním řízení před Úřadem, k němuž dala stěžovatelka podnět, by se o jejích právech a povinnostech vůbec nerozhodovalo a rozhodnutí ve věci by nemělo ani žádný dopad do jejích práv [viz , , , event. i ve spojení s ]; lze-li vysledovat dotčení zájmů stěžovatelky, pak je snad pouze nepřímé, založené na tom, že by se mohla v budoucnu o danou zakázku ucházet, což by bylo předně podmíněno výsledkem případného správního řízení a posléze i dalším postupem (původního) zadavatele.

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2003

JUDr. Pavel Holländer

předseda senátu