Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 231/01

Ústavní soud rozhodl dne 7. června 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V.H., zastoupeného Mgr. J.K., proti porušování práva stěžovatele na soudní ochranu M.ú. a O.ú., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností, co do formálních podmínek jinak ve shodě se zákonem [ , , , odst. 2 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], vytkl stěžovatel M.ú., alternativně O.ú., jako orgánům veřejné moci, nečinnost ve věci jeho návrhu na odstranění stavby - stavebních úprav spočívajících ve vybudování okna z luxferů a dvou větracích průduchů na domu ve V., a porušování ústavně zaručeného práva na soudní ochranu ( a d) a navrhl, aby Ústavní soud přikázal příslušnému z uvedených orgánů veřejné moci, aby bez průtahů v souladu se , o územním plánování a stavebním řádu, a , o správním řízení, vydal rozhodnutí v řízení o odstranění stavby, které bylo zahájeno jeho podáním ze dne 15. 1. 2001.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel polemizoval v ústavní stížnosti s nesprávným posouzením hmotněprávních podmínek, jejichž splnění se promítá do procesních podmínek pro zahájení řízení o odstranění stavby. V této souvislosti lze poukázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, dle které výklad norem práva hmotného a jejich aplikace spadá do pravomoci příslušných orgánů a není proto v pravomoci Ústavního soudu, aby do jejich jurisdikční činnosti zasahoval jinak než za podmínek, jež vyplývají z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994).

Dopis stěžovatele ze dne 15. ledna 2001 není podáním ve smyslu , dle obsahu je možno jej považovat za podnět či stížnost na postup dotčených orgánů veřejné moci. Jejich vyřizování se řídí dosud platnou vládní Ú. l.

Na zahájení řízení o odstranění stavby není právní nárok, neboť je vázáno na zjištění stavebního úřadu, že stavba nebo zařízení bylo postaveno bez stavebního povolení či ohlášení nebo v rozporu s ním [ , o územním plánování a stavebním řádu, dále jen stavební zákon]. Jak plyne ze stěžovatelem k ústavní stížnosti připojených příloh, byla ve věci jeho podnětu k odstranění stavby - stavebních úprav s dotčenými orgány (M.ú., O.Ú. a O.ú.) vedena obsáhlá korespondence. Dopisy ze dne 6. prosince 2000 a 8. ledna 2001, adresované stěžovateli městským úřadem, který je příslušným k zahájení řízení ve věci odstraňování staveb ( stavebního zákona), bylo sděleno, že pracovník stavebního odboru městského úřadu, pověřený výkonem státního stavebního dohledu, provedl dne 30. listopadu 2000 místní šetření na předmětné nemovitosti; neshledal však provádění stavebních prací nad rámec uvedený v ohlášení a nebyl tedy důvod k zahájení řízení o odstranění nepovolených stavebních úprav ( stavebního zákona).

Se stanoviskem stavebního úřadu vyjádřil souhlas jeho nadřízený orgán, O.Ú. (dopis ze dne 16. února 2001). Příslušné stavební úřady se tedy věcí stěžovatele dostatečně zabývaly, z přiložené korespondence lze dovodit, proč řízení o odstranění stavby zahájeno nebylo.

Ze shora rozvedených důvodů je zřejmé, že k porušení tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele nedošlo; ústavní stížnost byla tedy posouzena jako zjevně neopodstatněná [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], a jako taková odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 cit. zákona)

V Brně dne 7. června 2001