Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
39356.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 743/01
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky v právní věci navrhovatelky společnosti L., a.s., zastoupené advokátem Mgr. I. S., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Prezidia Státního zemědělského intervenčního fondu ze dne 4. 10. 2001, reg. č. 502/01/07/odv., a rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu ze dne 27. 7. 2001, reg. č. 502/01/07, a o návrhu na zrušení nařízení vlády č. 114/2001 Sb. , o stanovení produkčních kvót cukru na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005, a ustanovení § 2 odst. 5 , § 12 odst. 4 písm. e) a § 13 zák. č. 256/2000 Sb. , o Státním zemědělském intervenčním fondu, a o změně některých dalších zákonů, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Návrhem ze dne 6. 12. 2001, doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 12. 2001, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a dále zrušení nařízení vlády č. 114/2001 Sb. , o stanovení produkčních kvót cukru na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005, a ustanovení § 2 odst. 5 , § 12 odst. 4 písm. e) a § 13 zák. č. 256/2000 Sb. , o Státním zemědělském intervenčním fondu, a o změně některých dalších zákonů (dále též "zákon o SZIF"). Domnívá se, že jimi došlo k porušení jejích práv, zaručených čl. 1 , čl. 11 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobo d a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z tvrzení obsažených v ústavní stížnosti a z připojeného spisového materiálu, včetně napadených rozhodnutí, Ústavní soud ověřil, že stěžovatelce byla na její žádost ze dne 25. 4. 2001, reg. č. 502/01/07, Státním zemědělským intervenčním fondem (dále jen "SZIF") postupem dle § 7 odst. 1 až 4 nařízení vlády č. 114/2001 Sb. stanovena individuální produkční kvóta cukru ve výši 3.052,6 tun na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005. SZIF při stanovování kvóty zohlednil období od 1. 9. 1998 do 31. 8. 1999, od 1. 9. 1999 do 31. 8. 2000 a od 1. 9. 2000 do 28. 2. 2001.
Odvolání stěžovatelky k Prezidiu SZIF, v němž zejména upozorňuje, že při stanovování lhůty nebylo přihlédnuto k výrobě cukru za období od 1. 9. 1996 do 31. 8. 1997 ve výši 23.590 tun a za období od 1. 9. 1997 do 31. 8. 1998 ve výši 17.657 tun, a tento postup při výpočtu nebyl odůvodněn, bylo druhým z napadených rozhodnutí zamítnuto a rozhodnutí SZIF jím bylo potvrzeno. Podle odůvodnění bylo po kontrole provedené u stěžovatelky zjištěno, že údaje vykázané jako vlastní výroba cukru v období od 1. 9. 1996 do 31. 8. 1997 a od 1. 9. 1997 do 31. 8. 1998 nejsou vlastní výrobou stěžovatelky, ale C., a.s., z jehož konkursní podstaty stěžovatelka vydražila cukrovar. K výrobě v daném období proto nemohlo být přihlédnuto, neboť nejde o výrobu stěžovatelky a ta není právní nástupkyní C., a.s.
Stěžovatelka napadla uvedená rozhodnutí projednávanou ústavní stížností. Rozvádí v ní důvody, pro které považuje příslušné právní předpisy, kterými je upravena daná problematika, za předpisy, jež odporují Listině základních práv a svobo d a Ústav ě ČR. Tvrdí, mimo jiné, že zákon o SZIF připouští nepřípustnou pravou retroaktivitu a dokonce "deleguje" vládu, aby konkrétní pravidla této pravé retroaktivity stanovila sama. Retroaktivita zákona o SZIF je narušením principu ochrany důvěry v právo. Z tohoto důvodu je v rozporu s Ústavo u nejen zákon o SZIF, ale i nařízení vlády č. 114/2001 Sb. Současná úprava také zavádí nerovnost subjektů v závislosti na konkrétním odvětví, v němž podnikají, porušuje právo vlastnit majetek a nepřípustně jej omezuje bez náhrady. Ve vztahu k napadeným rozhodnutím uvádí stěžovatelka obdobné argumenty jako v uplatněném odvolání proti rozhodnutí SZIF a zdůrazňuje nesprávnost a nepřezkoumatelnost stanovené kvóty. Domnívá se, že SZIF měl vzhledem ke stanoveným produkčním kvótám a produkci konat společné správní řízení se všemi žadateli, neboť všem rozděloval jednu maximální a nepřekročitelnou produkční kvótu. Následně měl vydat jen jedno společné rozhodnutí. V ústavní stížnosti také bez další argumentace uvádí, že ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje její vlastní zájmy.
Podle ustanovení § 32 zák. č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, vyzval Ústavní soud účastníky řízení, Státní zemědělský intervenční fond a jeho Prezidium, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili. SZIF a Prezidium SZIF podaly obsahově shodná vyjádření, jimiž navrhují, aby Ústavní soud stížnost i s návrhem na zrušení shora uvedených právních předpisů zamítl. Nejprve uvádějí, že z hlediska označení stěžovatelky nejsou dány procesní předpoklady pro to, aby se Ústavní soud stížností zabýval. Ústavní stížnost podala stěžovatelka označená jako L., a.s., dne 6. 12. 2001. K tomuto datu označení stěžovatelky neexistovalo, neboť do obchodního rejstříku bylo zapsáno až dnem 28. 12. 2001. Dále tvrdí, že její tvrzení o významu ústavní stížnosti, který přesahuje její vlastní zájmy, je neopodstatněné a řádně neodůvodněné. Upozorňují, že se stěžovatelka zjevně nepokusila využít přezkumu soudem, jako procesního prostředku, který jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje, ačkoli je možné podat žalobu podle ustanovení § 247 a násl. zák. č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád . Pokud jde o meritum věci, odmítají námitky stěžovatelky a domnívají se, že k porušení jí tvrzených práv nedošlo.
Ústavní stížnost není přípustná.
Ústavní soud se nejprve zabýval námitkou, dle níž je stěžovatelka chybně označena a její podání je formálně vadné. V rubrice stěžovatel v ústavní stížnosti je uvedeno: "L., a.s., (...), dříve obchodní firmou M., a.s. (...)". Ze spisového materiálu stěžovatelky (a konečně i z vyjádření obou dalších účastníků) vyplývá, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2001, čj. F 10500/2001-1, B 1914/10, byla ke dni právní moci tohoto rozhodnutí vymazána z obchodního rejstříku obchodní firma M., a.s., a na její místo byla zapsána stěžovatelka. K tomu došlo skutečně až po podání ústavní stížnosti. Z identifikačního čísla společnosti M., a.s., uvedeného ve výpisu z obchodního rejstříku, ovšem plyne, že jde o subjekt se stěžovatelkou totožný. Shora uvedeným rozhodnutím došlo fakticky pouze ke změně některých údajů v obchodním rejstříku (název, sídlo atd.). Vzhledem k uvedenému Ústavní soud nemůže námitce SZIF a Prezidia SZIF přisvědčit. Je patrné, že stěžovatelka z opatrnosti označila v ústavní stížnosti oba subjekty, jak sebe, tak i svou právní předchůdkyni. Z rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2001, čj. F 10500/2001-1, B 1914/10, plyne, že nový název je účinný až ode dne právní moci uvedeného rozhodnutí. V tomto postupu nelze spatřovat pochybení, naznačovaná SZIF a jeho Prezidiem. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka je právní nástupkyní firmy M., a.s., jež byla účastnicí řízení, z něhož vzešla napadená rozhodnutí, nepovažuje ji Ústavní soud ani za osobu k podání projednávané ústavní stížnosti zjevně neoprávněnou.
Ústavní soud dále přezkoumal ústavní stížnost z hlediska splnění podmínek stanovených v ust. § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, podle kterého je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a z hlediska možnosti využití postupu dle ust. § 75 odst. 2 písm. a) cit. zák., dle kterého Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, která svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Dospěl přitom ke shodným závěrům jako v obdobných věcech, jež se týkají stejné problematiky, vedených u Ústavního soudu pod
sp. zn. III. ÚS 659/01
a
, od nichž nemá důvod se odchylovat a které zde rovněž uvádí.
Napadené rozhodnutí Prezidia Státního zemědělského intervenčního fondu je nepochybně rozhodnutím orgánu veřejné správy, které není ze soudního přezkumu vyňato a které lze napadnout správní žalobou. Z toho Ústavní soud usuzuje, že stěžovatelka nevyužila procesní prostředek podle části páté občanského soudního řádu , v níž je upravena instituce správního soudnictví, a tedy dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, resp. podala ústavní stížnost proti rozhodnutí, jež není posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje. Ústavní stížnost je proto ve smyslu ust. § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, nepřípustná.
Pokud jde o návrh stěžovatelky, aby Ústavní soud postupoval ve smyslu ust. § 75 odst. 2 písmeno a) zák. č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, a neodmítl přijetí ústavní stížnosti, poukazuje Ústavní soud na svá předchozí rozhodnutí (např.
,
), podle kterých skutečnost, že určité rozhodnutí podstatně přesahuje zájmy stěžovatele, je nutno spatřovat v požadavku obecného dosahu rozhodnutí v dané věci. Posouzení jeho naplnění závisí na akcentu, jejž Ústavní soud klade na obecné důsledky rozhodnutí o dotčeném základním právu či svobodě. Stěžovatelka napadla svou ústavní stížností rozhodnutí Prezídia Státního zemědělského intervenčního fondu, které je individuálním správním rozhodnutím, jímž se jí přiznává cukerní kvóta v přesně stanovené výši. Toto rozhodnutí je rozhodnutím o konkrétních právech konkrétního subjektu a není ani formulováno jako precedentní. Nevyplývají z něj žádné obecné závěry. Ani v jeho odůvodnění nejsou obecně platné závěry vysloveny. Napadené rozhodnutí tak nepřesahuje podstatně vlastní zájmy stěžovatelky. Ústavní soud proto ústavní stížnost stěžovatelky podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustnou odmítl.
K návrhu na zrušení nařízení vlády č. 114/2001 Sb. , o stanovení produkčních kvót cukru na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005, a ustanovení § 2 odst. 5 , § 12 odst. 4 písm. e) a § 13 zák. č. 256/2000 Sb. , o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů, pak Ústavní soud uvádí, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu, vzneseného ve smyslu § 74 zák.č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů. Návrh na zrušení právního předpisu "sdílí osud" ústavní stížnosti. Je proto možné se jím meritorně zabývat pouze, pokud ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení. Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu (§ 64 odst. 1 a 2 citovaného zákona) neodůvodněně přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění nemají, neboť nejsou ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni (srov. např.
).
Ústavní soud proto návrh na zrušení nařízení vlády č. 114/2001 Sb. , o stanovení produkčních kvót cukru na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005, a ustanovení § 2 odst. 5 , § 12 odst. 4 písm. e) a § 13 zák. č. 256/2000 Sb. , o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů, spojený s ústavní stížností, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků taktéž odmítl, a to podle § 43 odst. 2 písm. b) , ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2002 JUDr. Jiří Malenovský
předseda senátu