Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
40663.html
HTML · 0 B
No categories available
IV.ÚS 711/01
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského o ústavní stížnosti společnosti C., zastoupené JUDr. J.V., proti rozhodnutí Prezidia Státního zemědělského intervenčního fondu ze dne 4. 10. 2001, reg.č. 571/01/11/odv., rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu ze dne 27. 7. 2001, reg. č. 571/01/11, a návrhu na zrušení § 12 odst. 4 písm d) zák. č. 256/2000 Sb. , a návrhu na zrušení nařízení vlády č. 114/2001 Sb. , takto:
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 1 , čl. 2 , čl. 3 odst. 1 , čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d a čl. 2 odst. 4 Ústav y ČR, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými mu byla stanovena individuální produkční kvóta cukru ve výši 11 118,9 tun na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005. Ústavní stížnost spojuje s návrhem na zrušení ust. § 12 odst. 4 písm. d) zákona č. 256/2000 Sb. , o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů, a návrhem na zrušení nařízení vlády č. 114/2001 Sb. , o stanovení produkčních kvót cukru na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005.
Z tvrzení obsažených v ústavní stížnosti a připojeného spisového materiálu, včetně napadených rozhodnutí, Ústavní soud ověřil, že stěžovateli byla na jeho žádost, podanou dle ust. § 5 nařízení vlády č. 114/2001 Sb. , Státním zemědělským intervenčním fondem (dále jen "SZIF ") postupem dle § 7 odst. 1 až 4 citovaného nařízení vlády stanovena individuální produkční kvóta cukru ve výši 11 118,9 tun na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005.
Odvolání stěžovatele, v němž nesouhlasil s výší stanovené kvóty, odvozené ze stanoviska SZIF , který hodnotil stěžovatelem předloženou smlouvu, uzavřenou se správcem konkurzní podstaty úpadce U., kterou bylo na stěžovatele převedeno právo vykazovat jako svoji výrobu cukr, v množství vykázaném orgánům státní správy společností U. v letech 1996-1997, jako absolutně neplatný právní úkon (pozn. vyrobené množství cukru v tunách je skutečností, která nemůže být předmětem převodu, ani nebyl doložen souhlas soudu k uskutečnění prodeje mimo dražbu dle § 27 odst. 2 zák. č. 328/1991 Sb. ), a při stanovení kvóty tak vzal za prokázané pouze množství cukru, vyrobené stěžovatelem v období od 1. 9. 2000 do 28. 2. 2001, bylo zamítnuto. V odůvodnění odvolacího orgánu bylo mimo potvrzení správnosti výpočtu příslušné kvóty rovněž uvedeno, že nebyl shledán důvod pro vyhovění žádosti stěžovatele o přerušení řízení dle § 29 odst. 1 zák. č. 71/1967 Sb. ,, z důvodu podání žaloby o určení platnosti smlouvy uzavřené se správcem konkurzní podstaty úpadce U., a.s., neboť nebylo prokázáno, že žaloba byla skutečně příslušnému soudu podána. Žádosti stěžovatele o informace ohledně údajů o souhrnu průměrných ročních výrob cukru jednotlivých žadatelů o kvóty pak nebylo vyhověno s odkazem na to, že údaje předkládané jednotlivými žadateli v rámci řízení, jehož výsledkem jsou individuální správní rozhodnutí, mají charakter obchodního tajemství podle § 17 obch. zák., a požívají tedy ochrany podle tohoto zákona. Žadateli, který nebyl v jednotlivých případech účastníkem řízení, proto nemohlo být umožněno seznámit se s podklady ostatních žadatelů.
V ústavní stížnosti stěžovatel rozvádí důvody, pro které považuje příslušné právní předpisy, kterými je upravena daná problematika, za předpisy odporující Listině základních práv a svobo d a Ústav ě ČR a zdůrazňuje, že současná právní úprava umožňuje vládě při stanovení produkčních kvót libovolný, ničím neregulovaný, neomezený, jakkoliv závažný zásah do práva svobodně podnikat a dále připouští možnost i extrémně nepřiměřeného zásahu do tohoto práva, když státní moci umožňuje neomezeně určovat, jakým způsobem mohou jednotliví producenti s vyrobenou produkcí, již omezenou kvótou, nakládat. Snahou stěžovatele je, aby právní úprava postupu rozdělení celé národní produkční kvóty jednotlivým producentům (žadatelům o kvótu) byla velmi přesná a připustila jen velmi malou možnost volného uvážení při rozhodování správního orgánu a téměř žádnou možnost různého výkladu pojmů a norem.
Ve vztahu k napadeným rozhodnutím stěžovatel uvádí obdobné argumenty jako v uplatněném odvolání proti rozhodnutí SZIF a zdůrazňuje nesprávnost a nepřezkoumatelnost stanovené kvóty, v nemožnosti seznámit se s údaji o souhrnu průměrných ročních výrob cukru jednotlivých žadatelů o kvóty spatřuje postup, který je v rozporu se zásadou rovného přístupu ke všem žadatelům, stanovenou v ust. § 12 odst. 6 písm. a) zák. č. 256/2000 Sb. , a ze skutečnosti, že správní úřad nepřerušil řízení do doby rozhodnutí soudu o platnosti smlouvy, uzavřené se správcem konkurzní podstaty úpadce U., a.s., dovozuje porušení ust. § 3 odst. 1 až 4, § 32 odst.1 a § 34 odst. 6 zák. č.71/1967 Sb.
V ústavní stížnosti uvádí, že si je vědom, že dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, domnívá se však, že stížnost podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy, neboť napadená právní úprava se dotýká všech subjektů podnikajících v oblasti výroby cukru. Navíc lze důvodně předpokládat, že soudní vyřízení návrhu na přezkum zákonnosti napadeného rozhodnutí bude ukončeno se značným časovým odstupem, nejdříve v roce 2002, a navrhuje proto, aby Ústavní soud využil svého práva daného mu ust. § 75 odst. 2 písmeno a) zák. č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, a přijetí ústavní stížnosti neodmítl.
Ústavní soud nejdříve přezkoumal ústavní stížnost z hlediska splnění podmínek její přípustnosti, stanovených v ust. § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, podle kterého je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení, a z hlediska možnosti využití postupu dle ust. § 75 odst. 2 písm. a) cit. zák., dle kterého Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, jestliže tato svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Dospěl přitom k shodným závěrům jako v obdobné věcí, týkající se totožné problematiky, vedené u Ústavního soudu pod sp.zn.
, od nichž nemá důvod se odchylovat a které zde rovněž uvádí.
Napadené rozhodnutí Prezidia Státního zemědělského intervenčního fondu je nepochybně rozhodnutím orgánu veřejné správy, které není ze soudního přezkumu vyňato a které lze napadnout správní žalobou. Danou situaci je proto nutno posuzovat tak, že stěžovatel nevyužil procesní prostředek podle části páté občanského soudního řádu , v níž je upravena instituce správního soudnictví, a tedy dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je proto ve smyslu ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
Pokud jde o návrh stěžovatele, aby Ústavní soud postupoval ve smyslu ust. § 75 odst. 2 písmeno a) zák. č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, a neodmítl přijetí ústavní stížnosti, Ústavní soud poukazuje na svá předchozí rozhodnutí (např. Pl. 15/96,
), podle kterých skutečnost, že určité rozhodnutí podstatně přesahuje zájmy stěžovatele, je nutno spatřovat v požadavku obecného dosahu rozhodnutí v dané věci. Posouzení jeho naplnění závisí na akcentu, jejž Ústavní soud klade na obecné důsledky rozhodnutí o dotčeném základním právu či svobodě. Navrhovatel napadl svou ústavní stížností rozhodnutí Prezídia Státního zemědělského intervenčního fondu, které je individuálním správním rozhodnutím, jímž se navrhovateli přiznává cukerní kvóta v přesně stanovené výši. Toto rozhodnutí je rozhodnutím o konkrétních právech konkrétního subjektu a není ani formulováno jako precedentní a nevyplývají z něj, podle přesvědčení Ústavního soudu, žádné obecné závěry. Podle přesvědčení Ústavního soudu takové rozhodnutí nepřesahuje podstatně vlastní zájmy stěžovatele. Námitky, týkající se postupu správních orgánů, údajně porušujících uvedená ustanovení správního řádu , jsou pak námitkami vážícími se výhradně ke konkrétnímu případu, jejichž oprávněnost přísluší posoudit obecnému soudu. Ústavní soud proto ústavní stížnost stěžovatele podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustnou odmítl.
K návrhu na zrušení ustanovení § 12 odst. 4 písm. d) zákona č. 256/2000 Sb. , o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů, a nařízení vlády č. 114/2001 Sb. , o stanovení produkčních kvót cukru na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005, pak Ústavní soud uvádí, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu, vzneseného ve smyslu § 74 zák.č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů. Návrh na zrušení právního předpisu tzv. sdílí osud ústavní stížnosti a je možné se jím meritorně zabývat, pouze pokud ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení. Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu (§ 64 odst. 1 a 2 citovaného zákona) zcela nežádoucím způsobem přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění nemají, neboť nejsou ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni (srov. např.
).
Ústavní soud proto i spojené návrhy na zrušení § 12 odst. 4 písm. d) zákona č. 256/2000 Sb. , o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů, a nařízení vlády č. 114/2001 Sb. , o stanovení produkčních kvót cukru na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) , ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) citovaného zákona.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. března 2002
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu