Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 102/02

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele S. B., o ústavní stížnosti proti usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 4. 12. 2001, sp. zn. a , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se návrhem podaným Ústavnímu soudu dne 13. 2. 2002 domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Okresního soudu Brno-venkov. Je přesvědčen, že tento soud neposkytl jeho právům účinnou ochranu ve smyslu a y a zbavil ho práva na spravedlivý proces dle d a dle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Má za to, že soud vybočil z mezí ústavnosti.

Z obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatel vykonává od 15. 2. 1980 trest odnětí svobody v délce 24 roků a 6 měsíců. Dne 4. 12. 2001 projednal Okresní soud Brno-venkov jeho žádosti o propuštění z ochranného léčení a o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Obě žádosti, vedené pod sp. zn. a , jako nedůvodné zamítl.

Dle sdělení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 27. 2. 2002 podal stěžovatel proti oběma rozhodnutím stížnosti ihned po jejich vyhlášení. Spisy byly předloženy Krajskému soudu v Brně příslušnému k jejich projednání.

Ústavní soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda lze považovat návrh, jenž směřuje proti nepravomocným rozhodnutím soudu prvého stupně, za přípustný.

Jedním z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), je okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž koncipována jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto se snaží své zásahy do činnosti orgánů veřejné moci minimalizovat. Je oprávněn jejich rozhodnutí přezkoumávat pouze tehdy, jestliže před podáním ústavní stížnosti byly vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, které jsou v procesní dispozici stěžovatele. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění příslušného procesního prostředku, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci (srov. např. usnesení

sp. zn.

nebo

sp. zn.

). Z porovnání ust. a písm. d)y je zřejmé, že Ústavní soud je oprávněn rozhodovat toliko o rozhodnutích pravomocných a konečných.

V projednávané věci stěžovatel v ústavní stížnosti výslovně napadá usnesení soudu prvého stupně, ačkoliv proti němu podal stížnost a řízení není pravomocně skončeno. Ústavní stížnost je tudíž podána ve fázi, kdy o věci nebylo rozhodnuto konečným způsobem. Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. K takové nápravě však nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva stěžovatele. Takový postup by vedl k tomu, že by rozhodnutí stížnostního soudu zůstalo nedotčeno, což by nepochybně bylo v rozporu s principem právní jistoty. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Ústavní soud se dále zabýval tím, zda nejsou naplněny podmínky ustanovení . Podle tohoto ustanovení totiž Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Ústavní soud žádnou z uvedených podmínek neshledal a stěžovatel jejich existenci ostatně ani netvrdil.

Na základě uvedených skutečností proto Ústavní soud podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl podaný návrh jako nepřípustný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 11. března 2002 JUDr. Jiří Malenovský

soudce zpravodaj