Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 432/02

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelek 1) B. H. a 2) J. N., zastoupených advokátem JUDr. J. Š., o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 10. 2001, čj. -75, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 4. 2002, čj. -95, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelky napadly návrhem ze dne 25. 6. 2002, doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 6. 2002, výrok I. a chybějící výrok ohledně nákladů řízení v záhlaví uvedeného rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích, a výrok I., II. a III. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích. Tvrdí, že postupem soudů byla porušena jejich práva dle článku 90y, článků 2 odst. 2, 4 odst. 1 a 36d a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Navrhují, aby Ústavní soud napadené výroky obou rozsudků zrušil.

Z obsahu ústavní stížnosti a z listin předložených navrhovatelkami Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl rozsudkem ze dne 30. 10. 2001, čj. -75, o právní neúčinnosti darovací smlouvy ze dne 6. 12. 1998, jíž žalovaná č. 2 J. H. darovala žalovanému č. 1 V. N. pozemek blíže označený v citovaném rozsudku, vůči žalobcům K. a J. Š. (výrok I. rozsudku). Okresní soud dále zamítl návrh, aby notářský zápis ze dne 19. 2. 1999, v němž jsou konstatovány spoluvlastnické podíly stěžovatelek a žalovaných V. N. a J. H. k rozestavěné stavbě na označeném pozemku, byl prohlášen za právně neúčinný vůči žalobcům K. a J. Š.m (výrok II. rozsudku). Výrokem III. citovaného rozsudku vyslovil povinnost žalovaných V. N. a J. H. k náhradě nákladů řízení žalobcům. Žalovaní V. N. a J. H. se proti uvedenému rozsudku odvolali. Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil rozhodnutím ze dne 2. 4. 2002, čj. -95, body I. a III. napadeného rozsudku ve vztahu k žalovanému V. N. a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi tímto žalovaným a žalobci K. a J. Š. (výrok I. a II.). Dále odmítl odvolání žalované J. H. (výrok III.) a konstatoval, že napadený rozsudek zůstává nedotčen v bodě II. (výrok IV).

Ze sdělení Okresního soudu v Českých Budějovicích, které si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že proti jeho rozsudku ze dne 30. 10. 2001, sp. zn.18 C 29/2001, podali odvolání žalovaní V. N. a J. H. Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 4. 2002, sp. zn. , podali žalovaný V. N. dovolání a žalovaná J. H. a stěžovatelky návrh na připuštění dovolání.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Jedním z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), je okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž koncipována jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto se snaží své zásahy do činnosti orgánů veřejné moci minimalizovat. Je oprávněn jejich rozhodnutí přezkoumávat pouze tehdy, jestliže před podáním ústavní stížnosti byly vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, které jsou v procesní dispozici stěžovatele. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci (srov. např.

). Z porovnání ustanovení a článku 87 odst. 1 písm. d)y je zřejmé, že Ústavní soud je oprávněn rozhodovat toliko o rozhodnutích pravomocných a konečných.

Z výše uvedeného vyplývá, že předpokladem úspěšnosti ústavní stížnosti je, aby stěžovatelky vyčerpaly všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. Nestačí, že opravný prostředek uplatní jiná osoba. V dané věci stěžovatelky byly oprávněny podat odvolání dle . O tomto právu byly jako účastnice řízení v písemném vyhotovení rozsudku soudu prvého stupně poučeny. Z obsahu rozsudku odvolacího soudu, který je nyní napaden ústavní stížností, a ze sdělení nalézacího soudu, které si Ústavní soud vyžádal, však vyplývá, že odvolání proti rozsudku soudu prvého stupně podali pouze žalovaní Václav N. a J. H. Stěžovatelky ostatně ani netvrdí, že by opravného prostředku využily. Nevyčerpaly tak všechny procesní prostředky, které měly podle zákona k dispozici.

Ústavní soud se dále zabýval tím, zda nejsou naplněny podmínky ustanovení . Podle citovaného ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Takový postup v projednávané věci není možný. Ustanovení představuje výjimku z obecné zásady, jež stanoví, že před podáním ústavní stížnosti je nutno vyčerpat všechny procesní prostředky. Každou takovou výjimku je proto nutno interpretovat velmi restriktivně, toliko v mimořádných případech, kdy by mohla být efektivita ochrany ústavně zaručených práv ohrožena. V projednávaném případě tomu tak není, neboť stěžovatelky si mohly zajistit ochranu svých práv v řízení před odvolacím soudem. Opravného prostředku proti rozhodnutí soudu prvého stupně však nevyužily.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti jako nepřípustný dle odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. září 2002 JUDr. Jiří Malenovský

soudce zpravodaj