Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 593/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky M. C., zastoupené JUDr. M. H., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 9. 2001, čj. - 68,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka napadá v záhlaví tohoto usnesení uvedené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, kterým bylo zastaveno řízení o jejím "odvolání" proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2001, čj. - 61, ve věci přiznání osvobození od soudních poplatků v řízení o přezkoumání rozhodnutí Okresního úřadu Zlín ze dne 13. 12. 2000, sp. zn. VN/1117/20. Domnívá se, že napadeným rozhodnutím byla porušena její práva podle a 90 y ČR, a d, a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Dodatkového protokolu k této Úmluvě a podle Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Navrhuje, aby dotčené usnesení Vrchního soudu v Olomouci bylo zrušeno.

Soudce zpravodaj před meritorním posouzením věci nejprve zkoumal, zda není dán důvod odmítnutí ústavní stížnosti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Kromě jiného citované ustanovení stanoví, že se odmítne návrh, který byl podán po lhůtě stanovené zákonem. Podle ustanovení zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta začíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který k ochraně práva poskytuje; lhůta je zachována, pokud byl návrh podán k poštovní přepravě v poslední den lhůty (lhůta procesní).

V dané věci jde o situaci, kdy stěžovatelka napadá soudní rozhodnutí, kterým bylo zastaveno řízení o jejím "odvolání" proti usnesení soudu v řízení o návrhu na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu. Jak ale správně argumentuje Vrchní soud v Olomouci - a ostatně se jedná o věc notoricky známou - proti rozhodnutím v tzv. správním soudnictví, kdy jsou obecnými soudy přezkoumávána (pravomocná) rozhodnutí správních orgánů - není přípustné odvolání (kromě několika vzácných výjimek, v tomto případě se ovšem o výjimku nejedná). Krajský soud v Brně jednal a rozhodoval jako soud jednoinstanční, nikoliv jako soud prvního stupně, proti jehož rozhodnutí by bylo možné podat odvolání, resp. jiný opravný prostředek. Uvedené závěry potvrzuje i judikatura Ústavního soudu, na kterou ostatně Vrchní soud v Olomouci v odůvodnění svého usnesení odkazuje (k tomu srov. též

sp. zn.

, publikováno jako usnesení 65, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 12 a

sp. zn.

, publikováno jako usnesení 68, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 12). Z této judikatury plyne, že správní soudnictví je budováno na principu řízení jednoinstančního, v němž je podle při rozhodování podle části páté hlavy druhé podání opravných prostředků vyloučeno. Není určující, zda rozhodnutí vydané soudem v tomto řízení je rozhodnutím ve věci samé nebo rozhodnutím procesním, neboť uvedená zákonná úprava neobsahuje v tomto směru žádné rozlišení. Eventuální rozhodnutí obecného soudu ve správním soudnictví, o kterém se účastník řízení domnívá, že porušuje jeho ústavní práva, lze pak napadat toliko přímo návrhem u Ústavního soudu. K tomu lze nicméně podotknout, že právo na přiznání (plného) osvobození od soudních poplatků ústavně garantováno není, judikování v této věci je považováno za předmět samostatné úvahy soudu, kterou mu umožňuje ( ). Ústavní soud do této autonomní, nezávislé, úvahy obecného soudu nezasahuje.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že stěžovatelce (resp. jejímu právnímu zástupci, neboť především z důvodu řádného odborného posouzení právních aspektů je zavedeno obligatorní právní zastoupení) mohlo a mělo být zřejmé, že v dané věci obecný soud nemůže rozhodovat o opravném prostředku proti (soudnímu) rozhodnutí v řízení o návrhu na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu (ostatně rozhodnutí Krajského soudu v Brně v tomto směru obsahovalo jasné poučení). Pokud eventuálně o takovém právním stavu (mylně a neoprávněně) pochybovala a neexistujícího práva využila, měla přesto vedle "odvolání" podat v zákonem stanové lhůtě i ústavní stížnost (určitou analogii srov.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, str. 311 a násl.). Ústavní stížnost však byla podána až ve lhůtě 60 dnů od doručení usnesení Vrchního soudu v Olomouci o "odvolání". Původní rozhodnutí Krajského soudu v Brně bylo stěžovatelce doručeno nejpozději - jak vyplývá ze spisového materiálu - 19. března 2001 (datováno "odvolání" proti usnesení Krajského soudu v Brně o přiznání osvobození od soudních poplatků z jedné poloviny), a proto lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula již dne 17. května 2001, nicméně návrh byl Ústavnímu soudu osobně doručen až dne 10. října 2001. Ústavní soud neshledal nezbytným zkoumat přesné datum doručení rozhodnutí Krajského soudu v Brně stěžovatelce, neboť okamžik doručení by mohl být toliko dřívější a na posouzení věci by to tedy nemohlo nic změnit.

Pokud jde o poukaz na skutečnost, že část pátá byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2001 (publikovaným pod č. 276/2001 Sb.), k tomu Ústavní soud uvádí následující. U nálezu, kterým se zrušuje část pátá ( - ) , , došlo k odložení jeho vykonatelnosti do dne 31. prosince 2002, tzn. že právní účinky zrušovacího nálezu nastávají až tímto dnem. Ústavní soud totiž nemůže ve svém rozhodování uplatňovat právní důsledky zrušovacích nálezů předtím, než se tyto nálezy stanou vykonatelnými (srov. např. nález

sp. zn.

, publikovaný pod č. 15, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 10).

Jelikož lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla dodržena, soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení svým usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. ledna 2002 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu