Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 308/01

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelů 1) Ing. J. Z. a 2) Ing. L. Z., zastoupených advokátem JUDr. M. H., o ústavní stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 12. 1997, čj. -149, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 1998, čj. -246, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2001, čj. -258, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelé se návrhem, podaným Ústavnímu soudu dne 21. 5. 2001 a doplněným dne 19. 7. 2001, domáhají zrušení v záhlaví uvedených usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu. Tvrdí, že obecné soudy porušily jejich ústavně zaručená práva dle článku 36 odst. 1 a článku 4 odst. 1d, a dle článku 90y.

Z obsahu vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. , Ústavní soud zjistil následující:

Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 29. 12. 1997, čj. -230, neprominul stěžovatelům zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku téhož soudu ze dne 30. 5. 1997, čj. -193. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 2. 10. 1998, čj. -246, usnesení soudu I. stupně potvrdil. Jeho rozhodnutí bylo právnímu zástupci stěžovatelů doručeno dne 22. 10. 1998. O dovolání stěžovatelů rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 2. 2001, čj. -258. Dovolání odmítl jako nepřípustné. Usnesení Nejvyššího soudu bylo právnímu zástupci stěžovatelů doručeno dne 20. 3. 2001.

Dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( cit. zák.), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v případech, kdy zákon nepřipouští dovolání, není možno dovolání považovat za poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje (viz např. usnesení,

sp. zn.

). Usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost je nutno považovat za rozhodnutí deklaratorní povahy, které autoritativně konstatuje neexistenci práva podat dovolání. V takových případech proto lhůta k podání ústavní stížnosti plyne ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 1998, čj. -246, jímž bylo rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno, bylo právnímu zástupci stěžovatelů doručeno dne 22. 10. 1998. Pokud byla ústavní stížnost podána Ústavnímu soudu dne 21. 5. 2001, stalo se tak evidentně po uplynutí zákonné lhůty.

Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelé výslovně napadají i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2001, čj. -258. Tvrdí, že Nejvyšší soud tím, že odmítl jejich dovolání s odůvodněním, že není dán důvod k přípustnosti podle , odňal stěžovatelům možnost jednat před soudem a tím porušil jejich právo na spravedlivý proces. Posledním prostředkem na ochranu práv stěžovatelů ve smyslu je v tomto případě, a to na rozdíl od toho, co uvedl Ústavní soud v předcházejícím odstavci, dovolání proti výše označenému usnesení Městského soudu v Praze (viz usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

). Rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž bylo dovolání odmítnuto, bylo právnímu zástupci stěžovatelů doručeno dne 20. 3. 2001. Od tohoto dne počala stěžovatelům běžet 60denní lhůta k podání ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu. Posledním dnem zákonem stanovené lhůty byl pátek 18. 5. 2001. Pokud byla ústavní stížnost podána Ústavnímu soudu dne 21. 5. 2001, stalo se tak i v této části ústavní stížnosti po uplynutí zákonné lhůty.

Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatelé nedodrželi lhůtu k podání ústavní stížnosti. Ústavnímu soudu proto nezbylo než stížnost dle ustanovení odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 15. ledna 2002 JUDr. Jiří Malenovský

soudce zpravodaj