Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 276/01

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti společnosti L., právně zastoupené JUDr. M.V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2001, čj. -22, Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Magistrátu města O., jako vedlejšího účastníka řízení, takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení ústavně zaručených práv zakotvených v a 3, a 2, d, , a 4 y ČR, dovolává zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se domáhala přezkoumání zákonnosti rozhodnutí Magistrátu města O., ze dne 30. 8. 2000, čj. ORF6/2000/Sp/7440, potvrzujícího rozhodnutí Města O., ze dne 22. 5. 2000, čj. Fin/3577/00, kterými byl stěžovatelce podle ustanovení , o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen ), a podle ustanovení , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, vyměřen odvod části výtěžku z provozovaných výherních hracích přístrojů v městském obvodu M.O. a P. za období roku 1999 ve výši 18.379,- Kč.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že použité ustanovení , bylo v pochybnostech vyloženo nikoliv ve prospěch stěžovatelky, jako nositelky základních práv, ale ve prospěch státu, přičemž v případě dvou různých možných výkladů nelze dle jejího názoru připustit, aby ve správním řízení byl použit vůči stěžovateli výklad pro něj méně příznivý. Dále stěžovatelka namítá, že správní orgán při svém rozhodování použil nesprávný předpis, neboť rozhodnutí obou správních orgánů byla vydána podle , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, ačkoliv tato řízení měla probíhat podle , o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů, přičemž tuto skutečnost potvrdil i Krajský soud v Ostravě ve svém rozsudku. V ústavní stížnosti stěžovatelka dále odkázala na nález Ústavního soudu,

sp. zn.

.

Vedlejší účastník ve vyjádření k ústavní stížnosti bez dalšího navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.

Krajský soud ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na podrobné odůvodnění svého rozhodnutí a zdůraznil, že se nejedná o situaci, kdy by ze zákona bylo možno dovodit dva různé konkurenční výklady, neboť hypotéza právní normy obsažené v odst. 2 je natolik přesná a určitá, že nedává jiný prostor než pro výklad soudem zastávaný.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem a dospěl k závěru, že není důvodná.

Ústavní soud již v řadě svých předchozích rozhodnutí vyslovil, že jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti není soudem nadřízeným obecným soudům a je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté d. Ústavní soud rovněž opakovaně judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo možno považovat za protiústavní, pouze pokud by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly. O takový případ se však v dané věci nejedná, neboť stěžovatelka v podstatě opakuje tytéž argumenty jako v řízení před správními orgány a krajským soudem a staví tak Ústavní soud do role další odvolací instance.

Ústavní soud rovněž podotýká, že obdobnou právní problematikou se již zabýval ve svých rozhodnutích, např. sp. zn , přičemž od závěrů zde přijatých nemá důvod se odchylovat.

Z obsahu připojeného spisu Ústavní soud zjistil, že podstatou sporu byl názor stěžovatelky, dle kterého pojem "část výtěžku v ustanovení věty první nebyl správními orgány vyložen s ohledem na cit. zákona, ve kterém se podává definice pojmu "výtěžek" správně. V důsledku tohoto výkladu, který neumožňuje, aby příjem provozovatele byl i pro účely odvodu dle citovaného zákona snížen o vlastní náklady provozovatele, došlo k neoprávněnému doměření stěžovatelkou přiznaného výtěžku.

Podle ustanovení věty první , se povolení vydá, jestliže provozování loterií a jiných podobných her je v souladu s jinými právními předpisy, nenarušuje veřejný pořádek, je zaručeno jejich řádné provozování včetně řádného technického vybavení, a bude-li na sociální, zdravotní, sportovní, ekologický, kulturní nebo jinak veřejně prospěšný účel použito části výtěžku ve výši, která odpovídá v tabulce stanovenému procentu, to je nejméně 6% až 20% z rozdílu, o který příjem provozovatele, tvořený všemi vsazenými částkami ze všech jím provozovaných her podle a , které podléhají vyúčtování v účetním období, převyšuje výhry vyplacené sázejícím, správní poplatky, místní poplatky a náklady státního dozoru (dále jen "část výtěžku").

Dle odst. 3 § 4 citovaného zákona se výtěžkem rozumí příjem jednoho provozovatele, tvořený všemi vsazenými částkami ze všech jím provozovaných her podle tohoto zákona, které podléhají vyúčtování v účetním období, snížený o výhry, správní poplatek, místní poplatek, náklady státního dozoru a o vlastní náklady provozovatele přímo související s provozováním her.

Jak Ústavní soud zjistil, krajský soud při přezkoumání napadených správních rozhodnutí postupoval v souladu s ustanovením a , přičemž se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v žalobě. Dospěl přitom k závěru, že vymezení "výtěžku" podle , ve znění účinném do 31. 12. 1999, nelze použít pro účely výpočtu výše odvodu části výtěžku z provozování loterií a jiných podobných her na veřejně prospěšné účely podle uvedeného zákona, neboť toto ustanovení obsahuje zvláštní úpravu pojmu "část výtěžku" pro tyto účely a je vzhledem k ustanovení , v poměru speciality. Konstatoval, že ustanovení cit. zákona je přitom formulováno zcela jednoznačně a zákonná formulace neumožňuje dvojí výklad tohoto, co se rozumí termínem "část výtěžku". Jazykovým výkladem doslovným lze dospět k jedinému správnému závěru o tom, jak velké části výtěžku má být na veřejně prospěšné účely použito. Vymezení pojmu "výtěžku" v proto nelze pro stanovení části výtěžku, určené pro veřejně prospěšné účely, použít.

Krajský soud se zabýval i vadou, spočívající v nesprávném použití procesního předpisu. Dle ustanovení platí pro řízení podle tohoto zákona zákon o správním řízení, pokud uvedený zákon nestanoví jinak. Vzhledem k tomu, že citovaný zákon použití jiného předpisu (konkrétně ) nestanoví, mělo být ve správním řízení postupováno podle , k této vadě však soud nemohl přihlédnout s ohledem na ust. , ve kterém se uvádí, že k vadám řízení před správním orgánem soud přihlédne, jen jestliže vzniklé vady mohly mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. O takovou vadu řízení však v projednávané věci nejednalo neboť i kdyby správní orgány v řízení správně postupovaly podle , jejich rozhodnutí ve věci stanovení výše odvodu části výtěžku z provozování výherních hracích přístrojů by byla stejná jako jejich rozhodnutí vydaná v řízení dle , ve znění pozdějších předpisů. Je tedy zřejmé, že krajský soud ve věci postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními , a své rozhodnutí také v souladu s ustanovením řádně odůvodnil, když uvedl, které skutečnosti má za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídil a které hmotněprávní a procesně právní předpisy aplikoval.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem Ústavní soud, který přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost napadeného rozhodnutí, neboť posuzování zákonnosti vydaných rozhodnutí - pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo - přísluší obecným soudům (postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných, než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních předpisů, jsou záležitostí obecných soudů - srov. např. usnesení

sp. zn.

), dospěl k závěru, že krajský soud při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí orgánu státní správy neporušil namítaná ústavně zaručená práva stěžovatelky, když výkladu a aplikaci příslušných ustanovení , a hodnocení procesního pochybení správního orgánu, obsaženým v jeho rozhodnutí, které je výrazem soudcovské nezávislosti, nelze z ústavního hlediska nic vytknout.

K poukazu stěžovatelky na nález Ústavního soudu,

sp. zn.

, Ústavní soud uvádí, že uvedený nález řeší zcela odlišnou problematiku - otázku kolize restitucí a privatizačního procesu, a citace stěžovatelky z uvedeného nálezu Ústavního soudu v ústavní stížnosti je vytržená z tohoto kontextu. Stěžovatelkou nastíněná analogie tohoto nálezu Ústavního soudu s projednávanou věcí je však nepřiléhavá a nelze ji při řešení dané problematiky analogicky použít.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelkou namítaných článků d a ověřil, že soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté d, a sama skutečnost, že se stěžovatelka neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, nezbylo než návrh dle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné..

V Brně dne 2. srpna 2001

JUDr. Pavel Varvařovský, v.r.

předseda senátu