Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 273/01

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky C., spol. s r. o., právně zastoupené JUDr. M. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. , t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 7. 5. 2001, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. , a to pro porušení a , odst. 4 y, a odst. 3, , a 2 d (dále jen " ").

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. , byla zamítnuta žaloba stěžovatelky o zrušení rozhodnutí žalovaného - Magistrátu města Ostravy ze dne 18. 8. 2000, č. j. OFR6/2000/Sp/7222.

Magistrát města Ostravy rozhodnutím ze dne 18. 8. 2000, č. j. OFR6/2000/Sp/7222, nevyhověl odvolání stěžovatelky proti platebnímu výměru Úřadu městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz ze dne 11. 5. 2000, č. j. fin/3327/00, kterým byl stěžovatelce podle ust. , o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a podle ust. , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, vyměřen odvod části výtěžku z provozování výherních hracích přístrojů na území městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz za období roku 1999 ve výši 41 547,- Kč, a tento platební výměr potvrdil.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka domáhala zrušení platebního výměru Úřadu městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz a potvrzujícího rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, ačkoli použité ust. , o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, bylo v pochybnostech vyloženo v neprospěch stěžovatelky. Stěžovatelka je toho názoru, že pojem "část výtěžku" v ust. cit. zák. nebyl správně vyložen s ohledem na cit. zákona, ve kterém se podává definice pojmu "výtěžek". Dále stěžovatelka namítá, že správní orgán při svém rozhodování použil nesprávný předpis - rozhodnutí obou správních orgánů byla vydána podle , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, přičemž tato řízení měla probíhat podle , o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů. Tuto skutečnost Krajský soud v Ostravě ve svém rozsudku potvrdil. V ústavní stížnosti stěžovatelka dále odkázala na nález Ústavního soudu,

sp. zn.

.

Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Podle ust. věty první , ve znění pozdějších předpisů, se povolení vydá, jestliže provozování loterií a jiných podobných her je v souladu s jinými právními předpisy, nenarušuje veřejný pořádek , je zaručeno jejich řádné provozování včetně řádného technického vybavení a bude-li na sociální, zdravotní, sportovní, ekologický, kulturní nebo jinak veřejně prospěšný účel použito části výtěžku ve výši, která odpovídá v tabulce stanovenému procentu, to je nejméně 6% až 20% z rozdílu, o který příjem provozovatele, tvořený všemi vsazenými částkami ze všech jím provozovaných her podle a , které podléhají vyúčtování v účetním období, převyšuje výhry vyplacené sázejícím, správní poplatky, místní poplatky a náklady státního dozoru (dále jen "část výtěžku").

Ust. § 4 odst. 2 cit. zákona je formulováno zcela jednoznačně, zákonná formulace neumožňuje dvojí výklad tohoto, co se rozumí termínem "část výtěžku". Jazykovým výkladem doslovným lze dospět k jedinému správnému závěru o tom, jak velké části výtěžku má být na veřejně prospěšné účely použito. K tomuto výkladu orgány rozhodující ve věci ve svých rozhodnutích dospěly.

V uvedeném odstavci je definován pojem "část výtěžku", přičemž výše této části se určuje jiným způsobem než z celkového výtěžku vymezeného v § 4 odst. 3. Vymezení pojmu "výtěžku" v § 4 odst. 3 tedy nelze pro stanovení části výtěžku určené pro veřejně prospěšné účely použít. V podrobnostech Ústavní soud odkazuje na rozsudek krajského soudu, který se v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně výkladem uvedeného ustanovení zákona zabýval.

Dle ust. , ve znění pozdějších předpisů, pro řízení ve věcech loterií a jiných podobných her platí zákon o správním řízení, pokud tento zákon nestanoví jinak. Protože , ve znění pozdějších předpisů, nestanoví, že pro řízení ve věci odvodů části výtěžku z provozování loterií a jiných podobných her na veřejně prospěšné účely platí , ve znění pozdějších předpisů, mělo být ve správním řízení postupováno podle . Uvedenou vadu krajský soud zjistil, k této vadě však nemohl přihlédnout s ohledem na ust. , ve kterém se uvádí, že k vadám řízení před správním orgánem soud přihlédne, jen jestliže vzniklé vady mohly mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. O takovou vadu řízení však v projednávané věci nejde, neboť i kdyby správní orgány v řízení správně postupovaly podle , jejich rozhodnutí ve věci stanovení výše odvodu části výtěžku z provozování výherních hracích přístrojů, by byla stejná jako jejich rozhodnutí vydaná v řízení dle , ve znění pozdějších předpisů.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti odkazuje na nález Ústavního soudu,

sp. zn.

. K tomu je možné uvést jen tolik, že uvedený nález řeší zcela odlišnou problematiku - otázku kolize restitucí a privatizačního procesu, a citace stěžovatelky z uvedeného nálezu Ústavního soudu v ústavní stížnosti je vytržená z tohoto kontextu.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy, což bylo v judikatuře Ústavního soudu mnohokrát konstatováno, a proto nespadá do jeho pravomoci postup a rozhodnutí obecných soudů přezkoumávat a zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, nepostupují-li obecné soudy v souladu s u, zejm. s ustanoveními hlavy páté, a svým postupem a rozhodnutím pak porušují právo na spravedlivý proces, či jiná základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Pravomoc Ústavního soudu je dána také tam, kde právní závěry obecných soudů jsou v extrémním rozporu s jejich skutkovým zjištěním. V projednávané věci však nejde o tento případ. Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod. Pouze z té skutečnosti, že obecný soud zaujímá ke zjištěnému skutkovému stavu jiný právní názor než stěžovatel, nelze dovodit porušení ústavně zaručených práv a svobod, zejména práva na spravedlivý proces.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že okolnosti uvedené v ústavní stížnosti nemohou podstatu a tedy ani ústavnost napadeného rozhodnutí zásadním způsobem zpochybnit.

Krajský soud v Ostravě při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí orgánu státní správy neporušil ústavně zaručená práva stěžovatelky.

Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany Krajského soudu v Ostravě byl porušen a a odst. 4 y, a odst. 3, , a 2 y.

Na základě výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu ÚS

V Brně dne 19. června 2001