Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 22/2000

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele P. M., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 8. 10. 1999,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel podal dne 11. 1. 2000 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 12. 1. 2000. Návrh směřoval proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 8. 10. 1999, kterým byl částečně změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8, č.j. -230, ze dne 18. 9. 1998. Podle názoru navrhovatele bylo napadeným rozsudkem porušeno ustanovení y ČR.

Ústavní soud zjistil, že v předmětné věci o žalobě, kde jedním ze žalobců byl navrhovatel ústavní stížnosti, rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 8, Městský soud v Praze a Nejvyšší soud ČR. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , ze dne 15. 5. 1996, byl zrušen nálezem Ústavního soudu,

sp. zn.

, ze dne 19. 12. 1996, následně pak Nejvyšší soud ČR rozhodl rozsudkem, sp. zn. , ze dne 28. 1. 1997, tak, že zrušil předcházející rozsudku odvolacího soudu i soudu I. stupně a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. V dalším průběhu řízení Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl ve věci rozsudkem, č.j. -151, ze dne 25. 7. 1997 tak, že uložil žalovanému vydat navrhovateli (žalobci) dům č.p. 11 s nemovitostmi na stavební parcele č. kat. 371 v kat. území K. Tento rozsudek soudu I. stupně byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze, č.j. -180, ze dne 5. 3. 1998. Obvodní soud pro Prahu 8 pak rozhodl rozsudkem, č.j. -230, ze dne 18. 9. 1998 tak, že uložil žalovanému vydat navrhovateli (žalobci) P. M. pozemek parc. č. 371, dům č.p. 11 spolu s dalšími budovami tvořícími průmyslový objekt tak, jak jsou všechny nemovitosti zapsány na LV č. 55 pro k.ú. K. u Katastrálního úřadu Praha-město. Městský soud v Praze jako odvolací soud rozsudkem, sp. zn. , ze dne 8. 10. 1999, změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku ve věci samé ohledně vydání jedné ideální čtvrtiny v žalobě uvedených nemovitostí tak, že v tomto rozsahu byla žaloba navrhovatele zamítnuta, jinak byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen.

Proti naposledy uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel ústavní stížnost, a to pouze do té části výroku, kterou byl změněn rozsudek soudu I. stupně tak, že žaloba byla zamítnuta. Současně navrhovatel proti tomuto rozhodnutí podal i dovolání, a to ve stejném rozsahu.

Nejvyšší soud ČR rozhodl o dovolání rozsudkem, č.j. -302, ze dne 3. 1. 2001 tak, že zrušil rozsudek odvolacího soudu v té části, kde byla žaloba ohledně jedné ideální čtvrtiny předmětných nemovitostí zamítnuta, a stejně tak zrušil rozsudek soudu I. stupně, pokud jím bylo rozhodnuto o uvedené jedné ideální čtvrtině předmětných nemovitostí a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")¨, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

V předmětné věci, jak vyplývá z výše uvedeného přehledu řízení, je v rozsahu petitu ústavní stížnosti věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení, v jehož průběhu má navrhovatel zákonem poskytnuty procesní prostředky, jimiž se může domáhat ochrany svého práva. Z tohoto pohledu pak nebyly splněny náležitosti vyžadované v pro přípustnost ústavní stížnosti.

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle , odmítnout jako návrh nepřípustný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je odvolání nepřípustné.

V Brně dne 10. srpna 2001