Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 252/01

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky G. - spol.

s r. o., zastoupené JUDr. V. K., advokátem, proti rozhodnutím Katastrálního úřadu Praha-východ, kterými byly povoleny vklady do katastru nemovitostí, sp. zn. V 11 5979/2000,

V 11 288/2001, V 11 289/2001, mimo ústní jednání dne 12. června 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se domáhala zrušení rozhodnutí Katastrálního úřadu Praha-východ sp. zn. 19010 V 11 5979/2000 - právní účinky vkladu dne 22. 12. 2000, sp. zn. právní účinky vkladu dne 8. 1. 2001, sp. zn. právní účinky vkladu dne

8. 1. 2001, kterými byl povolen vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí i přesto, že podala dne 21. listopadu 2000 žalobu o určení vlastnictví k dotčeným nemovitostem ke Krajskému soudu v Praze (nyní Městský soud v Praze, pracoviště Slezská 9, sp. zn.

). Stěžovatelka tvrdí, že uvedenými rozhodnutími katastrálního úřadu bylo porušeno její ústavně zaručené právo dané d, a to jejím , dále byl porušen , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a navrhla zrušení uvedených rozhodnutí.

Stěžovatelka podrobněji nezdůvodnila ústavněprávní aspekty co do tvrzeného porušení (ústavně zaručených) jejich práv, navrhla, aby Ústavní soud rozhodnutí katastrálního úřadu, jak vpředu je označeno, svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní soud po odstranění formální vady ústavní stížnosti, kdy fyzické a právnické osoby, jako účastníci řízení před Ústavním soudem, musí být zastoupeny advokátem (§ 30

odst. 1, § 31 zák. č. 182 /1993 Sb.), se zabýval obsahem napadených rozhodnutí katastrálního úřadu.

Z obsahu výše konstatovaného návrhu a z přiložených rozhodnutí Katastrálního úřadu Praha-východ, sp. zn. V 11 5979/2000, V 11 288/2001, V 11 289/2001, kterými byly povoleny vklady do katastru nemovitostí, je zřejmé, že v řízení o vkladu práv do katastru nemovitostí bylo postupováno v souladu s platnou právní úpravou dle Katastrální úřad před svým rozhodnutím přezkoumal podání dle a shledal, že podmínky vkladu stanovené jsou splněny a vklad vlastnických práv povolil. Nelze přisvědčit námitce stěžovatele, že zápis poznámky o dotčení právních vztahů žalobami v příslušných listech vlastnictví má za následek omezení převodu nemovitostí.

Pokud stěžovatelka navrhla katastrálnímu úřadu, aby v příslušných listech vlastnictví byla zapsána poznámka dle , že ve věci vlastnictví nemovitosti byla podána určovací žaloba, jedná se údaj informativní, nikoliv omezující převod nemovitostí. S takovými právními důsledky je spojeno pouze rozhodnutí obecného soudu o vydání předběžného rozhodnutí o omezení převodu nemovitostí dle a

násl. , na jehož podkladě je znemožněno převádět vlastnictví k nemovitostem po dobu jeho trvání.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [ a odst. 2 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].

Nepřípustnost ústavní stížnosti je dána tím, že stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje

(§ 75 odst. 1 zákona). Disponoval-li vlastník nemovitostí se svým majetkem nepřípustným způsobem, kterým se stěžovatel cítí zkrácen na svých právech, nic mu nebrání v tom, aby

o ochranu svého vlastnictví usiloval způsobem zákonem předvídaným, neboť z hlediska (č. , ve znění pozdějších předpisů) nutno procesními prostředky k ochraně práva rozumět nejen prostředky opravné, ale také (všechny) ty, které jsou způsobilé ochranu práva v příslušných řízeních přivodit.

V posuzované ústavní stížnosti je nutno poukázat např. na nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

(publ. in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., vydání 1., č. 78, Praha 1996). V tomto rozhodnutí Ústavní soud zformoval všeobecně uznávanou tezi, že ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně rozhodnutých, v nichž protiústavnost nelze již napravit žádným jiným způsobem, tedy zejména procesními prostředky podle procesních předpisů. Pravomoc Ústavního soudu je namířena hlavně proti pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci. Oprávnění přezkoumávat jiný zásah orgánu veřejné moci je tak vymezeno podmínkou, že náprava jiným způsobem není možná. Pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci je ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu vykládán tak, že jiný zásah orgánu veřejné moci než je rozhodnutí představuje trvalé ohrožení existujícího stavu, přičemž takový zásah není výsledkem řádné rozhodovací činnosti těchto orgánů a vymyká se obvyklému přezkumnému či jinému řízení a nelze mu proto čelit jinak než ústavní stížností.

Protože ve věci posuzované ústavní stížnosti Ústavní soud neshledal porušení jiného ústavně zaručeného práva, než na který (odkazem na příslušný článek d a y ČR) poukazovala stěžovatelka, byla ústavní stížnost posouzena jako nepřípustná, když zjevnost její nepřípustnosti je dána již samotnou rozhodovací praxí Ústavního soudu, jak příkladmo na ni bylo poukázáno; o nepřípustné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [ zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 12. června 2001