Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 619/03

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti SEATEICO IN, spol. s r. o., se sídlem Brno, Horova 48, IČ: 15526208, zastoupené JUDr. J. B., proti trestnímu příkazu Okresního soudu ve Zlíně ze dne 4. 2. 2003, sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Včasnou ústavní stížností se společnost SEATEICO IN, spol. s r. o. (dále jen "stěžovatelka"), domáhala zrušení shora uvedeného trestního příkazu Okresního soudu ve Zlíně (dále jen "okresní soud") pro porušení , a y ČR, , , , , a d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva").

Současně stěžovatelka navrhla, aby jí byla v řízení před Ústavním soudem přiznána náhrada nákladů podle vyhlášky č. 177/1994 Sb., ve znění

Okresní soud uvedeným trestním příkazem uznal vinným Ing. P. G. (dále jen "odsouzený") trestným činem zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen "TrZ") a odsoudil ho k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, se zkušební dobou na dva roky.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka okresnímu soudu vytkla, že nezjistil důkladně skutkový stav věci. Pro své rozhodnutí si neopatřil dostatek důkazů, věc nesprávně právně posoudil a záměrně nezjistil další skutečnosti, které by vedly k jinému závěru. Tímto svým postupem zvýhodnil postavení odsouzeného ve vztahu ke stěžovatelce a porušil y. Vzhledem k vydání trestního příkazu jí byla odňata možnost zúčastnit se řízení, vyjádřit se k provedeným důkazům apod. Porušení y ČR a y spatřuje v tom, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly v souladu s platnou právní úpravou, neboť bez nařízení hlavního líčení a bez jakéhokoliv odůvodnění nerozhodly o jejím nároku, jako poškozené v trestním řízení. Tím byl porušen i a y. Jednáním odsouzeného jí byla způsobena škoda značného rozsahu, došlo ke značné finanční ztrátě, kterou musí řešit úvěry a půjčkami, což má za následek omezení jejího podnikání a znemožnění rozvoje podnikatelských aktivit. Je přesvědčena, že uvedeným trestním příkazem bylo porušeno její právo na soudní ochranu a z toho plynoucí porušení y ČR. Vzhledem ke skutečnosti, že řízení před soudem bylo neveřejné, okresní soud se nezabýval výší způsobené škody a nerozhodl o její náhradě, porušil i y.

Okresní soud se k výzvě Ústavního soudu [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")], nevyjádřil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle § 43 odst. 3 trestního řádu (dále jen "TrŘ") poškozený, který má podle zákona proti obviněnému nárok na náhradu škody, jež mu byla trestným činem způsobena, je subjektem adhezního řízení a má právo navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku (odsuzujícím rozsudkem je i trestní příkaz) uložil obžalovanému povinnost nahradit způsobenou škodu, tzn. může proti obviněnému uplatnit nárok na náhradu škody. V daném případě okresní soud rozhodl trestním příkazem, který má povahu odsuzujícího rozsudku, ale nerozhodl o náhradě škody, ačkoli stěžovatelka, jako poškozená, uplatnila svůj nárok na náhradu škody řádně a včas (trestní příkaz byl vydán dne 4. 2. 2003 a stěžovatelka svůj nárok na náhradu škody uplatnila dne 1. 11. 2002). Jednalo se o majetkovou škodu, která jí vznikla v souvislosti se stíhaným trestným činem odsouzeného. Je zřejmé, že postupem okresního soudu došlo k pochybení, když o uplatněném nároku stěžovatelky nerozhodl, ale toto pochybení nedosahuje, v konkrétním případě, ústavně-právní dimenze.

Ústavní stížnost je založena na principu subsidiarity, tj. představuje takový prostředek k ochraně práv, který lze využít až poté, co stěžovatelka vyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon poskytuje. Nepřípustnost ústavní stížnosti je dána tím, že stěžovatelka před jejím podáním nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje ( , o Ústavním soudu), přičemž z hlediska tohoto zákona je nutno procesními prostředky k ochraně práva rozumět nejen prostředky opravné, ale také (všechny) ty, které jsou způsobilé ochranu práva v příslušných řízeních přivodit (srov. např. usnesení ve věci

sp. zn.

či

sp. zn.

).

V konkrétním případě sice okresní soud v trestním příkazu opomenul rozhodnout o nároku stěžovatelky, jako poškozené, ale zároveň došlo k rychlému ukončení trestního řízení. Takto má stěžovatelka, počínaje právní mocí uvedeného rozhodnutí, najisto postaveno, kdo za její škodu odpovídá. Znamená to, že se jí otevřela cesta k uplatnění nároku na náhradu škody v občanskoprávním řízení. V uvedeném řízení má možnost domáhat se stanoveným postupem svého práva ve smyslu článku 36y.

V daném případě tedy řízení o nároku stěžovatelky na náhradu škody ukončeno pravomocně nebylo, neboť jí byl zachován procesní prostředek, jehož prostřednictvím se může domáhat ochrany svých práv u nestranného a nezávislého soudu (žaloba na náhradu škody u příslušného soudu v občanském soudním řízení). Ochranu základních práv a svobod je třeba vždy chápat v dimenzi materiální, nikoliv v dimenzi formální. Existuje-li v právním řádu prostředek, jehož prostřednictvím lze dosáhnout ochrany práva před podáním ústavní stížnosti, je třeba trvat na vyčerpání takového prostředku. Stěžovatelka měla a má otevřenou cestu k uplatnění svého nároku v řízení občanskoprávním, takže veškerá práva ve smyslu a násl.y jí zůstávají zachována. Stěžovatelka má tedy k dispozici celý další úplný proces se všemi právy a její pozice je usnadněna tím, že je nesporné, kdo za škodu odpovídá.

Po zvážení shora uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je, jak konstatováno shora, nepřípustná podle , o Ústavním soudu, což je důvodem pro její odmítnutí soudcem zpravodajem podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. května 2005

JUDr. František Duchoň, v. r.

soudce Ústavního soudu